Přiznejme si, přiložené fotky opravdu nejsou nic moc. Prvních šest tam podle mého nepatří vůbec a zbytečně shazují celý článek, který, pokud má být zaměřený na začátečníky/amatéry, není špatný. Na druhou stranu respekt autorovi za to, že se odvážil jít s kůží na trh. Sám jsem se dvouciferně let přiživoval coby trochu reportážní fotograf, takže moc dobře vím, jak strašně obtížné je focení sportů, obzvlášť halových.
Ale abych jenom nekritizoval, nabízím pár tipů:
1. Sedněte si na zem a foťte vsedě. Nebo klidně i níž, pokud to půjde. Fotky získají daleko větší dynamiku, skoky budou vyšší a akrobatické prvky budou vypadat šíleněji, zvlášť u kratších ohnisek.
2. Nenaklánějte fotky – zem by měla být vodorovně. Výjimky samozřejmě ano, ale mělo by být poznat, že autor věděl, proč to dělá. Spíš než s nakloněním je lépe si pohrát s úhlem (viz bod výše) a perspektivou.
3. Uřezané končetiny a jiné části těl ne-e. Detailní záběr na sportovce, kde mu chybí půlka těla od pasu dolů – v pořádku. Fotka celé postavy s uříznutými kotníky – ne.
4. Říká se, že kvalitu fotky nedělá hardware, ale ruce, které ten hardware drží. Obecně to určitě platí, ale smiřte se s tím, že zrovna ve sportu poznáte rozdíl mezi foťákem za 15 a za 100 tisíc. Nejde o kvalitu obrazu, ta bude víceméně stejná, jde o věci jako rychlost/přesnost ostření nebo snadnost/rychlost ovládání (je rozdíl, když musíte něco nastavovat v menu nebo když si to nastavíte dvojhmatem přímo na těle a ani nesundáte oko z hledáčku). A s objektivy je to podobné - světelnost nade vše. Nesmíme zapomínat, že světelné objektivy jsou dobré pro nás fotografy, protože díky nim máme krásně rozostřená pozadí (fotek) a zvládneme fotit s kratšími časy, ale ony jsou dobré i pro autofokus našich foťáků, protože díky nim ostření pracuje snáze, lépe a radostněji.
5. Nezveřejňujte nezpracované fotky. Minimálně je slaďte tak, aby měly všechny stejnou expozici. Ale raději je upravte pořádně :)
Ať se daří!