Vlákno názorů k článku Z praxe amatérského fotografa: jak probíhá focení gymnastických závodů? od MSBOSS - Ach jo. Tohle je fakt špatný. Minule jsem...

Ach jo. Tohle je fakt špatný. Minule jsem se snažil radit. Teď začnu hejtit, protože tyto články vykazují nikoli pozitivní nebo nulový, ale dokonce záporný trend kvality.

Sám se klidně přiznám, že mám slabý ruce a moje největší sportovní výkony jsou zvedání půllitrů a sezení u kávy. Běžně ale nosím dvoukilovou 70-210/3.5, klidně na celodenní výlet. Foťák 625g, redukce dejme tomu 100g. A na opasku typicky další 2 objektivy, takže navíc ještě třeba další 2 kila. Aj na Tatry jsem s tím vylez. Na zádech ještě batoh s oblečením, pitím a jídlem. Opravdu nevidím problém v tom statovat s pár kily na rovné ploše.
A ruku na srdce - to si ty baterky, objektivy, filtry, pití, jídlo a čertvíco nemůžete někde položit na lavičku o pár metrů vedle? To snad nepotřebujete nonstop.

Vyvážení bílé nemá smysl řešit, pokud nejste na koncertě s čistě jedno/dvoubarevným světlem, to se zvládne hravě v postprodukci. Foťte do RAWu, pak se nemá smysl vůbec s tím obtěžovat během focení.

"Rychlá karta". Mno, rychlá 128 GB karta stojí kolik, 6 kil? Starej drek stejně rychlejší kartu nevyužije a autor zřejmě nefotí něčím, co by mělo UHS-II.

Jak jako že je zpracování RAWu náročnější? To je takovej problém udělat na fotce pár barevných úprav a případně úpravy naklonovat na ostatní fotky? Jestli to upravujete v GIMPu, tak se tomu výroku už ani nedivím (opět opakuji, GIMP spokojeně používám 10+ let).

Stativ nepotřebujete. Buď se dokážete zapřít rozumně rukama o foťák (opakuju, fotil jsem a fotím na 300/5.6 z ruky bez stabilizace na APS-C) nebo fakt nevim. Monopod se hodí k tomu, když budete dlouho stát a čekat na snímek, aby vám neupadly ruce, trochu může pomoc i s třasem, ale jen v ěkterých osách - střed rotace se z těla foťáku přesune na konec monopodu na zemi.

Ten expoziční trojúhelník je hrozná blbost, evidentně zkonstruovaná někým, kdo nikdy neviděl, jak fungují nomogramy.

Nečekané! Na dálku, jejíž přesnou vzdálenost předem neodhadnu, se hodí teleobjektiv se zoomem!

Snažím se být chápavý, ale tenhle článek je opravdu mateirál, který patří:
1) na úplně jiný blog, nejlépe asi na mimibazar
3) vzhledem k absenci zajímavých/uži­tečných informací do koše

Když se člověk naučil aspoň trošku pracovat s GIMP, při troše snahy a času by se myslím určitě brzy dokázal naučit i s Lightroom / Darktable / RawTherapee / ART / ... jen by nesměl chtít okamžitě sdílet fotky na instáči, protože to se s RAW prostě nedá...

20. 12. 2022, 14:38 editováno autorem komentáře

Ve skutečnosti práce s darktable je jednodušší. Ze seznamu si vyberete pár modulů, které běžně hodláte používat (pro amatérského pfotografa bych hádal <10). Pak už jenom šoupete se slidery.
A kliknout na tlačítka import a export zvládne snad každý.

Ještě teda bych měl uznat, že alespoň nějakou hodnotu mají ty popisky u fotek (které jsem nejprve neviděl kvůli divnému layoutu stránky). Že by ale článek nějak zachraňovaly, to se říct nedá.

já bych k tomu tak kritický nebyl, zvykli jsme si konzumovat jen perfrektní informace, ale o tom to přece není. Tady autor popisuje svoji dost obtížnou cestu jak fotit, sám má radost z toho, že má nějaký postup a že má fotky, které si může nechat.

Jsem za takovýhle článek rád, ukazuje to, jak je obtížné fotit, co za samozřejmosti dělá lidem problémy a v čem mají současné technologie ještě dost velkou mezeru.

Zároveň je občas potřeba i ukazovat články, které nemají happy end, které ukazují, že svět není plný úspěchů a správných řešení. Tohle je lidský článek člověka, který s tím zápasí jak umí, je kritický ke svým fotkám a snaží je zlepšit. Tleskám.

Děkuji za reakci.
Názorů je tu hodně ať už negativních tak i pozitivních. Ale tak už to musím brát.
Ale je to jako se vším u tohoto sportu (a u spousty jiných) - točí se u něj jen samí nadšenci (obvykle z řad rodičů) a nikdy se nedostanou do nějakého povědomí. Nemají ambice se někam "cpát" a nebo třeba si stěžovat, bojují s tím jak umí.
Můj osobní pocit z toho je, že se neustále posouvám dopředu. Nikdy mne to nebude živit a nikdy za to nebudu mít žádné zásluhy. Jen jsem prostě zareagoval na prostou dětskou otázku : "Tati, vyfotíš mne jako skáču?"
A s klidným svědomím si můžu říct, že jsem ji vyfotil...
Vždycky to půjde dělat lépe a vždycky to někdo bude za daných podmínek umět lépe. Já si pro sebe říkám, že já jsem to zkusil, vím jak je to těžké a přesto s tím bojuju, jak umím a co mi finance dovolí.
Nikdo jiný se kolem tohoto sportu a našeho klubu pravidelně nemotá. Z části z lenosti, z části z toho důvodu, že to není jednoduché. Já chci jen za sebe dodat, že v knize a doma na gauči to vypadá rozhodně jednodušeji, než jak to ve skutečnosti je.