Od hardwaru k softwaru
S ukončeným závodem klesá frekvence využití hardware a přesouváme se k využití software. Tato část je v podstatě velmi zodpovědná, ale na druhou stranu extrémně nudná. Jde o to, že „někdo“ musí projít všechen nafocený materiál a vše vytřídit.
Prvním krokem, který udělám, je zálohování veškerého materiálu na domácí úložiště. Pro tyto účely jsem před lety pořídil zařízení Synology DiskStation DS216j. Je to domácí NAS, který plní svou roli znamenitě. Jednak na něj zálohuji všechna domácí PC, která máme a navíc na něm provozuji Fotogalerii. Server ale dokáže mnohem více. Má velmi přívětivé prostředí systému zvaného Disk Station Manager, aktuálně ve verzi 7.1 (listopad 2022). Správa je triviální a dokumentace bohatá. Provedl jsem už i upgrade pevných disků, nyní jej provozuji na dvou discích o velikosti 4 TB v RAID. Obecně domácí NAS úložiště mohu jen doporučit.
Pak už vlastní vytřídění. Vytříděním mám na mysli vyřazení nepovedených záběrů, duplicity (myšleno záběrové) apod. Udělám z hrubého materiálu materiál o něco jemnější. Na procházení velkých objemů fotografií se vyplatí použít nějaký pokročilý prohlížeč obrázků. Určitě nemá smysl používat správce fotografií jako je např. digiKam nebo KPhotoAlbum, mluvím spíše o programech jako je Geeqie nebo Shotwell. Jde o to, aby prohlížeč uměl dobře a rychle pracovat se soubory v souborovém systému a zároveň nabízel snadno dostupné funkce pro listování a mazání souborů. Pro mé účely se nakonec jak nejlepší aplikace ukázal XnViewMP. Poměrně snadno dokážu vytřídit „zrno“ od „plev“ a dostat se k obsahu pro další zpracování.
Poznámka: Pokud fotíte do formátu RAW vašeho fotoaparátu, potřebujete prohlížeč, který umí s tímto RAW formátem pracovat. Ne všechny prohlížeče jej umí. Mám odzkoušený Geeqie, XnViewMP MP, digiKam, F-Spot nebo Shotwell. Existuje ještě jedna možnost, a to rovnou při focení vytvářet soubory JPG a RAW zároveň. Toto nastavení se hodí ve více případech než jen pro rychlé zobrazení. Nevýhodou je, že stejné fotografie budou vypadat jinak – JPG je nějakým způsobem optimalizován elektronikou fotoaparátu a RAW naopak upravený není vůbec.
Zatímco nalezení programu dle zásady „já jsem malej, ale šikovnej“ se mi povedlo celkem snadno a promazání nechtěných záběrů dokážu dělat poměrně dobře, opravdovým křestem ohněm jsem prošel, když jsem se rozhodoval, jaký program použiji na vyvolávání fotografií. Pokud si myslíte, že pojem „vyvolávání“ fotografií je v podstatě mrtvý, tak máte pravdu, pokud se bavíme o procesu, kdy se snažíte za použití fotografického papíru s částečkami stříbra permanentně přenést obraz scény z filmu na tento papír. V současném digitálním světě se ale tento pojem používá k definování kroků, které vedou k vytvoření bitmapového obrázku z dat, která snímač digitálního fotoaparátu uloží do souboru. Před vytvořením obrázku však mohou data projít zásadními změnami v podobě různých úprav parametrů snímané scény, jako je světelnost, expozice, barevné podání či vyvážení bílé. Zpracování také zabere nějaký čas. Proto se srovnání analogového a digitálního procesu přímo nabízí.
Tři hlavní nástroje
Jako vždy, k dispozici je několik nástrojů, které celý proces obsáhnou. Můj seznam aplikací se ustálil na počtu tří – Adobe Lightroom, Darktable a Rawtherapee. To jsou tři aplikace nejčastěji zmiňované a doporučované pro práci s RAW formátem a aplikací procesu vyvolání fotografií. V první fázi vyloučím Adobe Lightroom, protože neexistuje linuxová verze (tedy systém, který používám pro zpracování fotek), je jen pro MS Windows a macOS. Lightroom je poskytován formou předplatného a stojí asi 10 dolarů na měsíc. Pokud vás fotografování živí, je to dobrá investice a je to hojně využívaný program tohoto druhu. Existuje však mnoho dalších.
Pro nás „hobíky“ to znamená, že nám zůstávají ještě další dvě alternativy, pokud nechceme za podobnou aplikaci platit. Aplikace Darktable a Rawtherapee jsou open source, multiplatformní a šířené pod licencí GNU GPL 3. Navíc zdarma i pro komerční použití. Ostatně konkurence je poměrně bohatá a obě aplikace si vedou dobře – mají širokou uživatelskou základnu a každý se může rozhodnout, kterou aplikaci použije. Není ale vůbec jednoduché říci, kterou použít. Musíte si každou vyzkoušet sami a rozhodnout se, špatná volba není ani jedna z nich. Někdo vám bude doporučovat první, někdo druhou aplikaci.
Svou vlastní metodou pokus a omyl jsem dospěl k rozhodnutí, že používám aplikaci Darktable. Neptejte se mě na nějaké konkrétní důvody, padla mi do ruky a jsem schopen v ní dosáhnout výsledků, jaké potřebuji. Vím však, že začátečníci s ní mohou dost bojovat – rozhraní není úplně jednoduché k pochopení a musíte nasát spoustu teorie. I když se zdá, že by to nemuselo být složité, chcete jen „převést“ fotky z formátu RAW na JPG. Ale není to jen konvertor. Není to konvertor prakticky vůbec, síla jeho funkcí leží někde úplně jinde.
Velmi mě překvapilo, že obě aplikace mají své odvozeniny (alias forky), které vznikly z potřeby některých uživatelů „zkrotit“ všeobjímající aplikace tak, aby se jednoduše používaly a nezatěžovaly uživatele velkým množstvím funkcí a parametrů, které nikdy nepoužijí. Panuje zde názor, že funkce, které se v nových verzích objevují, jsou stále složitější a méně často používané a jde to proti logice používání a jednoduchosti celého procesu vyvolávání.
Protože však autoři aplikací odmítli tyto požadavky řešit, vznikly tzv. forky, tedy odvozené aplikace ze stejného zdrojového kódu s příslušnými úpravami. V případě Rawtherapee je to aplikace ART, uživatelé Darktable mohou zkusit Rational&Darktable. Aplikace neslibují nějaké optimalizace původních aplikací či rychlejší chod, spíše jen předělávky UI pro snazší a logičtější používání. Pro začátečníky mi to přijde jako lepší volba, nebudete v tom tak plavat a třeba dospějete k tomu, že nic pokročilejšího vlastně ani nepotřebujete.
Zpracování fotek
Pokud hledáte nějaké návody k použití či průvodce celým procesem vyvolávání, zkuste se poohlédnout na YouTube, najdete zde spoustu lidí, kteří vás celým procesem provedou, dokonce i česky. Návodů skutečně existuje mnoho, jejich problémem je to, že vám ukážou, jak se dá upravit jedna fotografie. Ale co když si ze závodů přinesete 4 500 fotografií? Nechcete nad každou jednotlivou fotografií trávit třeba 10 minut.
Za ta léta jsem si ustálil postup, kdy si nejdříve přenesu celou sadu fotek do PC. Pomocí pokročilého prohlížeče obrázků ze sady odstraním nepovedené fotky – nepovedené záběry, rozmazané, zdvojené či jinak defektní. Obvykle se tak dá zbavit 30 – 50 % hotových fotografií. V této fázi zatím nijak nekoriguji vyvážení bílé či ostrost fotky. Dle počtu nafocených fotografií je to časově poměrně náročné. Výsledkem je, že se z počtu 4 500 fotografií dostanete někam ke 3 000.
Následným krokem je import fotek do programu, v mém případě do Darktable. V první fázi všechny fotky proženu filtrem pro korekci chyb objektivu a vyvážením bílé. Pak už se podruhé ponořím do fotografií. Tentokrát je procházím z pohledu kompozice, ostrosti a námětu. V Darktable fotografie primárně nemažu, ale pouze označuji ke smazání. Jsem schopen si tak označit jen „použitelné“ fotky a v případě potřeby nějakou vrátit zpět. V této chvíli upravuji expozici fotek, případně také ořezávám a rovnám horizonty. Tento proces nelze nijak jednoduše zautomatizovat, protože automat nerozhodne o tom, co a jak na fotkách je. Objevuje se tam typický problém – zaostření. Protože je pohyb cvičenek rychlý a fotím je na nářadí v sériovém módu třeba čtyři nebo pět fotek za sebou, občas se nestihne zrcadlovka správně zaostřit.
Na Pentaxu (analogicky i na jiných zrcadlovkách a v jejich terminologii) existují celkem tři režimy ostření – AF.A, AF.C a AF.S. Nejhorší paseku vám fotoaparát nadělá, pokud jej nastavíte do módu AF.A – automatické ostření. Přístroj se snaží vyhodnocovat scénu a ostřit na objekty sám. To při rychlostech cvičenek nefunguje. Lepší je to s režimem AF.S – zaostření záběru. Pokud stisknete spoušť do půlky, přístroj zaostří. Když se objekt pohne, máte zaostřeno na místo, kde byl objekt v době ostření. To obvykle není problém při běžném focení, u sportu to ale vadí. Záleží i na tom, na jak velkou ohniskovou vzdálenost fotíte. Čím je vyšší, tím kratší čas stačí k tomu, aby se fotoaparát pohnul a stabilizace s tím nedokázala úplně dobře pracovat. Řešením je fotit ze stativu nebo z pevné podložky, v tělocvičně zvolte již zmiňovaný monopod. Přepněte si přístroj do módu AF.C, tedy nepřetržité ostření. Jedinou nevýhodou je, že se spotřebovává více energie z baterky.
Pak už jen stačí fotografie vyvolat a uložit do požadovaného formátu (patrně asi JPG), v požadované kvalitě a rozlišení. Přičemž byste měli začít uvažovat nad tím, jak upravené fotografie předat. Já jdu cestou cloudového úložiště (konkrétně mega.io), kam do složky fotografie uložím. Uživatel má možnost si je prohlédnout a stáhnout, může i využít funkci stažení všech fotek v balíčku ZIP. To je ale prudce individuální a záleží na tom, co vaše úložiště podporuje a co si žádá protistrana, které fotografie předáváte.
Naučit se něco nového
Po několika letech focení TeamGymu si troufám tvrdit, že jsem se spoustu věcí naučil a dnes mám poměrně dost zkušeností s tím, jak fotit dynamický sport v chabém osvětlení sportovních hal. Nebylo to zadarmo (jak nákupy potřebného vybavení, tak získávané zkušenosti), o to více mne těší, že jsem byl schopen se s tím vypořádat a že není nutno pořizovat pokročilou profesionální techniku. Vystačit se dá i se střední kategorií a není to neskutečně náročné.
Ostatně je dobré jednou za čas vystoupit ze zavedených schémat a jít fotit třeba florbal. To přesně se stalo i mně. Nejdříve jsem poslouchal něco o tom, jak se pořád někdo pokoušel fotit něco na trénincích jistého dětského florbalového klubu a nikdy z toho nic kloudného nebylo. Pak jsem dodal sadu fotografií, kterými se klub chlubí. Jsme opět u toho – sport dětí dnes formují hlavně jejich rodiče a to na všech úrovních. Mám radost, že se k nim řadím i já. Koho by nepotěšila pěkná fotografie gymnastky na pozadí mobilního telefonu maminky cvičenky, se kterou se vám pochlubí?
ČLÁNKY DO MAILU