Vlákno názorů k článku Záchrana dat ze starého RAID 0 vytvořeného pomocí fakeRAID od Jan Hrach - Nesmyslnost volání syncu po zápisu do souboru už...

Nesmyslnost volání syncu po zápisu do souboru už byla rozebrána výše, ale já bych chtěl upozornit na jinou vlastnost dd (minimálně toho GNU), o které se moc neví: když nastavíte bs, tak to říká, jak velký bude buffer pro read(2), a count říká, kolik readů se provede. Ale vůbec nikdo negarantuje, že read dostane buffer naplněný! Jádro úplně v pohodě může vrátit třeba i jenom jeden bajt. To se může stát třeba při signálu nebo při čtení z pomalého zařízení. A vyřešit se to dá třeba pomocí iflag=fullblock.

Díky za tip.

Pro zrychlení dd používám iflag=direct
také čtení a zápis pouštím v samostatných procesech, což má smysl, pokud jsou disky na samostatných řadičích.

Pak to vypadá třeba:
dd if=/dev/sdc bs=8M iflag=direct | dd of=/dev/sdb bs=8M oflag=direct

Direct a fullblock se dají kombinovat?

Velikost bs dávám s ohledem na cache řadiče.
Zjistitelné třeba přes hdparm -i /dev/sdx hodnota BuffSize.
Ne každý disk se o ten údaj podělí.

Když se rychlost blíží parametrům max rychlosti čtení z disku tak fajn.
A ta se dá zjistit přes: hdparm -t /dev/sdx

A pro ty co to netuší: stav dd, tedy kolik už se zkopírovalo, se dá vypsat zasláním signálu USR1.

fullblock je zbytečný pokud dd nepoužíváš na odměřování přesného množství dat. Ty dva procesy jsou zajímavé, i když si myslím, že to pořeší cache a readahead v jádře.

teď nově není třeba kill -1 a je možné dát přímo dd parametr status=progress a ukazuje to sám

případně jde použít externí nástroj progress

Tak pv je na trubky. Mimochodem ještě existuje příkaz progress, který zobrazí aktuální progress již běžícího procesu, a funguje asi na 30 různých programů (cp, mv, gzip…). Funguje tak, že se koukne do /proc/pid/fd na symlinky a pak si z /proc/pid/fdin­fo/číslo přečte pozici v souboru. A to je současně návod jak to emulovat ručně pro programy, které v progressu explicitní podporu nemají (třeba ffmpeg, nebo něco co jste napsali sami).

(2) za názvem značí, že to je syscall. (3) by byla funkce z libc, (1) by byl uživatelský příkaz, (8) administrátorský příkaz (viz man man). Zde je to celkem bez kolize (resp. man read bez čísla na mém systému zobrazí nějakou funkci z Tcl), ale vyzkoušej si rozdíl mezi man 2 mount a man 8 mount.

To neví, ale když si tu manuálovou stránku otevřeš, tak je to v tomto formátu napsané úplně nahoře.

název(číslo) je standardní konvence pro man. Jestli chcete vědět od kdy, tak se dejte na počítačovou archeologii, zavede vás to nejspíš někam do 70. let.