Vlákno názorů k článku Základní základy editoru Vim od Biktop - "Ale vždyť snad nemůžeme říct, že cokoli bez...

"Ale vždyť snad nemůžeme říct, že cokoli bez příkazového režimu je mizerné." - je mi líto, ale mé celoživotní zkušenosti ukazují, že cokoli, co nemá příkazový režim, se dá považovat pouze za polotovar.

"Mě zajímá GUI (a UI obecně) ve smyslu rozhraní mezi programem a člověkem. Bohužel v této diskusi ne na to dívá hodně lidí v mnohem užším smyslu bez širších souvislostí (vidí jen to nabouchání textu do souboru)...sliboval jsem si od toho, že se tu rozvine i hlubší diskuse o uživatelském rozhraní obecně..." - tak to jsme na tom podobně, ale nyní už mne GUI zajímá spíše jako zajímavost, která ale efektivní používání výpočetní techniky spíše brzdí, i když zároveň toto použití značně zjednodušuje. S nejrůznějšími typy GUI jsem se setkal už od mých začátků na C64 v druhé půlce 80. let, kdy jsem si hrál s GEOSem. Ale po těch dvaceti letech dospívám k závěru, který jsem napsal výše. GUI vypadá přitažlivě, je snadné, neboť je založeno na několika skutečně směšně jednoduchých úkonech, tím pádem je velmi intuitivní. Ale to je právě ten problém, který způsobuje, že GUI má své hranice použitelnosti, které však mnohem starší textový přístup nemá: snaží se být tak jednoduché a intuitivní, že pro složitější operace s jejich komplexností se tato primitivnost (nikoli v hanlivém smyslu) stává stále větší překážkou, až nakonec použití GUI začne být zcela kontraproduktivní. GUI se pokouší o to, abyste měl vše před očima, jak jste tu napsal, aby vám co nejvíce ulehčilo práci, abyste se toho co nejméně musel učit nazpaměť, co nejvíce funkcí co nejlépe organisovaných do logické stromovité struktury. Jenže to je právě zároveň také to neodstranitelné omezení: obrazovka vašeho monitoru, ať je jakákoliv, nikdy nemůže obsáhnout tolik informací, kolik jich může obsáhnout vaše hlava, a jednoduchost a uniformita ovládání GUI nikdy nemůže konkurovat flexibilitě a různorodosti myšlenkových procesů lidského mozku, myš a tlačítka na obrazovce nikdy nemohou v efektivitě ovládání dosáhnout deset lidských prstů pohybujících se řekněme po 64 klávesách.
Nepopírám zásadní a klíčovou zásluhu GUI v masovém rozšíření výpočetní techniky a jejímu zpřístupnění nejširším vrstvám, které bylo umožněno tím, že GUI sejmulo z uživatele břemeno prvních znalostí a postupů, kterým se v dobách před GUI musel každý naučit. Není to nic jiného, než že vlastně část toho, co by jinak musel dělat mozek uživatele, dělá program GUI. To je jistě v počátečních fázích obrovské ulehčení pro uživatele. Jenže v určitém okamžiku je toto počáteční ulehčení tvrdě vykoupeno. To, co v počátcích obrovským způsobem zjednodušilo práci a nutnost učení vlastně zredukovalo na nulu, se nyní stává nepřekonatelnou překážkou. Samozřejmě že každý program má své limity, ale GUI pod tyto limity zbytečně staví limity nové. Je to asi jakobyste se pokusil zcela oprostit od klasického programování, od programovacího jazyka v klasickém smyslu, a nahradil ho jakýmisi obrázky propojenými různými čarami a podobně - musel byste jít ještě dál, než kam jde vizuální návrh programu, zkrátka tak daleko, abyste nutnost psaní nějakého kódu redukoval téměř (nebo úplně) na nulu. Takto by se každý naučil programovat hned, programování by se stalo skutečně intuitivní záležitostí, naklikat si prvních pár jednoduchých programů by bylo směšně jednoduché. Ale s rostoucími nároky na to, co vlastně všechno ten vámi tvořený program má umět, by tento způsob programování začal být stále více omezující a zpomalující. V každém případě - jak v tomto hypotetickém, tak v případě GUI vs textový přístup - existuje bod, v němž GUI práci neusnadňuje, ale komplikuje a zároveň ji i zneefektivňuje, a co víc, existuje bod, který pro GUI tvoří pevnou hranici, ten zmiňovaný nadbytečný limit.
Když například kreslím elektronické schéma - jako pro začátečníka je pro mne obrovské usnadnění mít po kraji obrazovky čudlíky s různými entitami schématu, je pro mne intuitivní natáhnout drát a propojit s tím něco jiného. Ale s rostoucí dobou praxe mě to začne omezovat, těch drátů tam musím namalovat hodně, z pohledu mého mozku mají samozřejmě všechny nějakou logickou strukturu a z pohledu počítače velká část, ale kdyby tam existovalo jen GUI, tak tu logickou strukturu můžu klidně zapomenout, protože ji těžko vysvětlím GUI, které je navržené pro jednoduché úkony, jelikož pro složitější úkony už ze své podstaty použitelné není. Je pro mne jednodušší a ušetří mi mnoho času, když mohu napsat cosi jako "c U1.A[0..15] U2.Q[1..16] U5.FIFOADDR[0..3] via bus A". Je to směšně snadné implementovat i pro programátora té aplikace na kreslení schémat, aby tomu ten program rozuměl a provedl co chci. Ale GUI mi zde staví zbytečné omezení, jelikož toto je jedna z tísíců věcí, která mě může napadnout a kterou je možné snadno poskládat pomocí příkazů a jmen objektů, tedy s použitím textového přístupu, ale mimořádně náročná, ne-li nemožná, na úrovni GUI. GUI za mne někdo vymyslel, aby mi usnadnil použití něčeho jiného, někdo přede mnou poskládal množinu možných operací, což samozřejmě platí i u textového přístupu, ale narozdíl od něj, on je poskládal tak, aby vyhovovaly primitivní logice GUI, která ani zdaleka nedosahuje úrovně i velmi jednoduchého formálního jazyka. Což je obrovský a hlavně zcela zbytečný handicap!
Historicky to můžeme dokladovat asi tak - člověk si zjednodušoval práci různými stroji, až měl stroje a přístroje velmi složité, se spoustou tlačítek a kontrolek. Ale odedávna snil o tom, že sestrojí stroj, kterému stačí jen poručit co má udělat a on to udělá. Když se ten stroj podařilo zkonstruovat, tak nakonec na tuto převratnou výhodu rezignuje a vybaví ho "nadstavbou", která tomuto stroji dodá virtuální páčky, čudlíky a kontrolky, které dokonce vypadají jako skutečné, i když ve skutečnosti neexistují a jejich existence je často zcela neopodstatnělá. A to prosím jen z toho důvodu, že by bylo nutné ostatní lidi naučit mluvit jazykem, jakým mluví ten stroj. Ten stroj však v praxi používá jazyků více, každý pro to, na co se hodí, takže by se mohlo zdát, že je to pěkný babylon na jednom stole, ovšem nutno dodat, že všechny ty jazyky mají jasnou logiku a jsou jednoduché. Jenže povaha věcí, k jejichž vykonávání byl tento stroj primárně sestrojen, je tak komplexní, že je není možné obsáhnout páčkami a čudlíky. Můžeme samozřejmě pro každou činnost najít množinu čudlíků a formulářů (chtěl jsem původně napsat lejster kvůli podobnosti s realitou). Ale bude to vždy méně flexibilní, než najít pro tento účel množinu objektů, jež mohu propojovat na způsob jazyka, byť by byl velmi primitivní.
GUI je jako byste nahradil komunikaci mezi dvěma lidmi komunikací ve stylu lejster, která si budete vyměňovat. Pro základní komunikaci je to intuitivní a jednoduché - pár piktogramů... dovedu si to představit například na recepci hotelu, nebo v restauraci. Dostanete formulář, zaškrtnete obrázky, odevzdáte a je to. Výhody tohoto přístupu našli už když vymysleli úřady a formuláře. Na problémy narazíte v okamžiku, kdy chcete vyřídit něco, co formulář už neobsahuje. Ano, musíte se kvůli tomu naučit komunikovat, ale výhoda je obrovská - jednak můžete vyřizovat i věci, na něž formuláře nejsou, nebo jsou, ale jsou příliš komplikované, jednak můžete - tedy bohužel toto platí jen u počítačů - "osobně", místo nutnosti vyplňování formulářů v kombinaci s ukazování prstem, říct "chci to a to". Na tomto hypotetickém GUI byste mohl založit i reálný hotel, jehož personál by nemusel s klienty prohodit mluveného slova. Ale čím více služeb a více možných problémů či přání zákazníků byste chtěl podchytit, tím více formulářů a stále více komplikovaných byste musel vymýšlet, tisknout a zpracovávat. Až narazíte na problémy, které by byly prostě neřešitelné tímto způsobem, nebo jejich řešení by bylo neúnosně nepřehledné a komplikované.


ZÁVĚR - GUI může být, ale co nejjednodušší a obsahující pouze základní funkce pro první seznámení. Těžištěm musí být jazykově orientovaná komunikace, která umožní totéž, co GUI, ale přímočařejší formou, a navíc ještě přidá tu mnohem větší nadmnožinu operací, které je nutno postupně zvládnout intelektem, pro něž je GUI nepraktické. Z tohoto pohledu se jeví cesta Microsoftu a věci jako Windows (a Vista zvláště) v naprostém rozporu s cestou efektivní (netvrdím prosím "pro počáteční seznámení se", ale pro praktickou práci) aplikace výpočetní techniky. Osobně jsem přesvědčen o tom, že během příštích deseti, patnácti let se postupně ukáže, že cesta stále namakanějších, nápaditějších a rafinovanějších GUI je slepá, že tato novější a novější GUI stejně nic nového kromě jiného vzhledu či ovládání nepřinášejí, jen vyžadují stále výkonnější a výkonnější hardware. Vývoj GUI byl v podstatě završen nedlouho po jeho představení. Vše ostatní se už vymyká filosofii jednoduchosti hraničící s primitivitou, jež stála u zrodu GUI, a nic užitečného nepřináší.
Počítač nemá lidský intelekt nahrazovat, ale doplňovat. GUI se pokouší o to první, jazykový přístup o to druhé.
Toť můj závěr po dvaceti letech používání obého.

Velmi mi to připomíná ovládací program k jednomu syntezátoru. V podstatě šlo o plochu, kam bylo možné umísťovat různé obrázky (generátory průběhů, filtry, kruhové modulátory, atd...) a propojovat je barevnými čarami. Pro jednoduchou věc velmi intuitivní a přehledné. Pro komplikovanější - použití prakticky nemožné. Člověk musel přemýšlet nad důmyslným rozmístěním jednotlivých obrázků, aby se v tom vůbec vyznal, až se nakonec v té změti drátů ztratil a byl konec. A to už vůbec nemluvím o tom, když by bylo zapotřebí někde provést nějakou triviální úpravu - něco odebrat nebo přidat.

Ostatně podobně těžkopádně by mohl vypadat i návrh s hradlovým polem - také je jednodušší použít VHDL, než si skládat tisíce klopných obvodů ručně pomocí myši. Sice by to bylo velmi intuitivní a člověk se nemusí učit VHDL, ale pro praktickou práci je to dosti nešikovné.

A pokud jde o ten výzkum - někde jsem četl, jak se v jakési letecké společnosti podivili, když po výměně HW a SW za nový rapidně poklesla efektivita práce. Původní systém pocházel někdy ze 70. let a tomu také odpovídalo ovládání - klasické "zelené" terminály, každá operace měla číselný kód, který se musel zadat ve stylu dávky s potřebnými parametry. Každodenním používáním se desítky těch kódů operátorky naučily nazpaměť a většina operací tak pro ně znamenala napsat jednořádkovou dávku. Nový systém byl postaven na o dvacet let modernějším železe a moderním SW samozřejmě založeném na GUI :-)

Roste tím produktivita pouze pro velmi úzce profilovanou a poměrně jednoduchou činnost.

Jenže ta standardnost a univerzálnost je způsobena tou primitivitou. Je pravdou že primitivní, jednoduché věci jsou geniální, ale na druhou stranu je pravdou, že věci mají být tak jednoduché, jak je to jen možné, ale víc už ne! Pro spoustu aplikací s GUI právě tato druhá podmínka už není splněna.

Cokoli, co je netriviální, se musíte učit! To byste mohl vyčítat programovacím jazykům, že se je musíte učit, že neumožňují "plynulý přechod"... Otázkou je, jestli se vám tato investice do učení vyplatí. To už si každý musí zvážit/zkusit sám.

Piktogramy jsou sice univerzální, ale nejsou všespásné. Nevím jak vy, ale já si staroegyptský nápis nepřečtu, přestože původně šlo v podstatě o samé piktogramy. Piktogramy se totiž hodí pouze k jednoduchým věcem, jakmile je budete chtít použít ke složitějším, tvrdě začnete narážet na jejich přílišnou stručnost. Jakmile se tuto stručnost pokusíte odstranit, začne být tento přístup naopak mimořádně nepřehledný a nesrozumitelný - viz egyptské hieroglyfy. Jde tak psát, ale je to nepraktické.

Ano, o tom ale mluvím. Můžete zabalit spoustu té funkcionality do nějakého GUI a stane se to tak přístupným pro 80-90% uživatelů. Jenže je otázkou, jestli těchto 80-90% uživatelů ty funkce vůbec využije a pro ty, kteří je skutečně využijí, to bude velmi nepohodlné a zdlouhavé a navíc další funkce, které by se jim mohly hodit a které by byly přístupné jazykovým přístupem budou zcela nedostupné. Zářným příkladem je MS Word - 90% funkcí obsažených v jeho GUI 90% uživatelů stejně nepoužije a když, tak jen zřídka. Navíc jak se noříte hlouběji do složitějších funkcí, stává se GUI čím dál méně srozumitelné a intuitivní, jelikož autoři musejí ty impementované funkce přizpůsobit vlastnostem GUI, jelikož naopak to nejde. Výsledkem jsou velmi neohrabané přístupy, které svou nevhodnou implementací nové uživatele od jejich použití spíše odradí a ti se pak raději spokojí s těmi 10% funkcionality než aby se prokousávali tímhle, a ty, kteří je skutečně vyžadují k své práci, budou velmi omezovat a zdržovat. Například od té doby, co jsem se setkal s (La)TeXem mě nikdo nedonutí používat MS Word, jeho ovládání mi připadá nestandardní, nepohodlné, nelogické. Jiné totiž ani nemůže být - ruce svazuje právě ono GUI. Funkce, které jsou v TeXu přístupné příkazem nebo jejich kombinací, která je naprosto logická, jsou ve Wordu zahrabané kdesi ve struktuře GUI, musím přemýšlet "kdybych byl tvůrce Wordu, kam bych to asi schoval..." Když už tu funkci naleznu, její použití je velmi obtížné, neintuitivní, jelikož se musela přizpůsobit přístupu menu a formulářů, který skutečně pro mnoho složitějších věcí je absolutně nevhodný. Ano, viděl jsem dvě obsáhlé knížky vytvořené pomocí MS Wordu (jedna matematická, druhá o jazyku C++), ale považuji to spíše za kuriozitu, takové to "no, taky je to možné". Nicméně si troufám tvrdit, že totéž bych v TeXu dal dohromady rychleji a snadněji.

Já netvrdím, že GUI se má zavrhnout, to jste mne špatně pochopil. Já jen tvrdím, že se na GUI nemá šroubovat to, pro co není vhodné, tj. vše, co není svou podstatou jednoduché. A myslím si, že v tomto ohledu nemáte tak úplně pravdu. Jazyková forma komunikace JE pro člověka přirozená, i když by mělo jít o umělý jazyk. GUI má podle mne sloužit jen pro usnadnění práce s počítačem u lidí, kteří nepotřebují pokročilou práci na tom kterém problému. V žádném případě by nemělo nahrazovat jazykovou komunikaci s počítače!
Trochu bych to přirovnal k Morseově abecedě - také se ji musíte nejdříve postupně naučit, jestli chcete komunikovat telegrafem. Aby to pro lidi bylo jednodušší, vymyslel kdosi cosi jako pomocná slova - "akát, A (.-), lupíneček, L (.-..) atd..." Je to intuitivní, výrazně to usnadňuje naučení se této abecedy, žel, má to jeden velmi, velmi podstatný nedostatek - takto naučená Morseova abeceda je prakticky nepoužitelná. Ano, můžete si pak psát depeše na papír pomocí teček a čárek, ovšem na papíře jsou k tomu i vhodnější prostředky, že, například normální písmo. K tomu, abyste komunikoval pomocí rádia, kdy se vám do ucha sype třeba 120 znaků za minutu, jsou nějaké akáty a lupínečky naprosto k ničemu. Abyste ta pomocná slova mohl využít, musel byste komunikovat tak pomalu, že praktický užitek je takřka nulový. Abyste mohl komunikovat tak ryhle, aby to mělo nějaký smysl, jsou zase akáty a lupínečky úplně na nic. S GUI je to podobné. Považovat GUI za všespasitelné a universální je obrovská chyba a omyl. Už ze své podstaty takové není a nikdy být nemůže.

Však také ani TeX, ani LaTeX nebyly určeny pro to, co říkáte, ale primárně pro sazbu technických publikací :-) Naopak DTP systém obyčejně není vhodný pro činnosti, v nichž vyniká TeX.

Zajímavý příspěvek, odpovím jenom na jednu jeho otázku:

> Otázkou tedy je, proč bych si měl vybrat VIM s jeho příkazovým režimem (který mne omezuje), když mohu použít programovací jazyk (který mne neomezuje prakticky vůbec).

Právě proto, že VIM lze (mimo jiné) krásně spojit s externími programy, tzv. filtry. A umožňuje tyto filtry aplikovat na celý soubor nebo na jeho část vyjádřenou logicky nebo pomocí selekce ve vizuálním režimu. Já mám takových filtrů napsaných několik a s oblibou je používám. Právě okamžitá vizuální kontrola nad provedenou operací je velká přednost Vimu oproti samostatnému spouštění nějakého programu nad celým souborem.

A ještě dodatek: Vim je přece takový Amarok! Používají ho spousty lidí a řeší přesně ty problémy, které v minulosti lidé s editací a prohlížením souborů měli.

O možnostech Vimu včetně externích filtrů (a o tom, jak uživatele při editaci "omezuje") se může zájemce dočíst zde: http://www.vim.org/htmldoc/change.html

ad 1) Jednak většina nejsou všichni a jednak je to podle mne dost zkreslené. Ve Wordu třeba většina lidí bude používat nevhodný mezerník a odřádkování spíše než by si navolila nějaký styl, protože to pro ně není tak intuitivní a ve wordovské implementaci je to dost omezující. Museli by se s tím naučit zacházet, že...

ad 2) Je otázkou, do jaké míry známe potřeby uživatelů. Já mám spíše z většiny GUI pocit, že do mých potřeb se příliš netrefili. Že se ten software pokouší myslet za mě. Jenže to je přesně to, co nechci. Od myšlení je tu někdo jiný, SW je jen nástroj :-)
Vy to zase vedete do extrému na příkladu toho přehrávače...
A pokud jde o ten LaTeX - jen si přiznejte, kolikrát jste nějakou věc raději udělal jinak než jste si původně představoval, než byste přesvědčoval LaTeX aby to vysázel jinak, než jak to má zadrátované. Ale tento příklad patří ještě mezi ty případy, kdy to sice může být složité, ale jde to. U GUI to většinou nejde vůbec.

ad 4) No právě. Jenže vy děláte, jako kdyby GUI omezovalo na 300. Jenže ono to je často spíše na 80 a to už fakt jako silné omezení cítím.

ad 5) To jsem netvrdil a ani si to nemyslím. Porovnával jsem jen jazykový přístup (tj. nad nějakou gramatikou a lexikonem) s GUI.

ad 6) Kvalitní GUI IMHO= jednoduché a přehledné GUI. U čeho musím při vývoji GUI aplikace přemýšlet, jak to napasovat do GUI, u toho bych na GUI implementaci raději rezignoval a implementoval to pouze v CLI (nic nebrání tomu, aby aplikace byla vybavena obojím a GUI nedělalo nic jiného, než generovalo příkazy pro CLI část). XML je dle mého názoru zase nějaká móda, ale je to opět jako s tím GUI - není to všespásné a na obrovské množství věcí je to nevhodné. Rozhodně bych varoval před masovým a neuváženým nasazováním XML. Má to své limity.

ad *) neříkal jsem textový režim, ale textový, či spíše jazykový přístup. A u toho kreslení... profesionální CADař vedle myši klávesnici ke "kreslení" používá velmi hojně. Některé věci je zkrátka vhodnější tomu CADu "popsat slovy" :-) Ostatně v knížce máte taky obvykle jak text, tak obrázky. Jsou případy, kdyby to bez obrázku prostě nešlo nebo by to bylo velmi těžkopádné a naopak, kdy obrázek bez komentáře není dostatečně názorný.

To se docela divím :-) Ono ale často stačí donutit LaTeX, aby pracoval trochu odlišně od toho, jak pracuje implicitně. Když pak porovnáte ty dva přístupy, tj. měnit LaTeX, nebo definice vlastních příkazů v TeXu, tak zjistíte, že druhá varianta je ve většině případů mnohem jednodušší. Důvod je prostý - LaTeX, jako všechno, co se pokouší být nástavbou, co se pokouší za uživatele nějak myslet, nějak mu ušetřit intelektuální práci, musí být dostatečně komplexní, aby to opravdu postihlo co nejvíce možných přání uživatele. Jakmile se však narazí na něco, s čím autor nepočítal - a vždycky najdete nějakou takovou pitomůstku - začne být velmi obtížné přizpůsobit chování něčeho, co k tomu nebylo určeno, vašim představám. V TeXu toto většinou nehrozí, v TeXu máte hromadu šroubků a matiček a udělejte si z toho co chcete. V LaTeXu máte už hotové funkční a poměrně komplexní konstrukce a ty je třeba přizpůsobovat si, když nevyhovují, což kvůli té komplexnosti je často zatraceně obtížné. Také častěji používám LaTeX, protože když je třeba napsat nějaký článek nebo zprávu, je to vyhovující. Ale třeba když jsem jako student musel vypracovávat protokoly z praktik a ty protokoly měly mít nějakou předem danou formu, bylo přizpůsobení LaTeXu pro mne tak obtížné a nešikovné (různá přičítání záporných délek aby se tím vykompenzovala jiná délka nebo aby se nějaký nápis dostal před jiný, protože pořadí bylo fixně dané, apod...), že jsem se raději naučil základy TeXu a celkem snadno a přímočaře si vytvořil elegantní sadu příkazů, s jejichž pomocí jsem mohl sázet přesně tak, jak jsem si představoval, a zdrojový text vypadal krásně čistě a přehledně.
Já tvrdím, že se velmi mýlíte ve své úvaze. Ty vaše odlišnosti v případě a) vůbec nemusejí být zásadní! Právě naopak - velmi často jde o zdánlivě drobnost, kterou je třeba udělat. Pak zjistíte, že kvůli této zdánlivé drobnosti byste musel předělat hromadu dalších maker, která na to nebyla stavěna. Místo aby se člověk soustředil na to, jak má vypadat výstup, soustředí se spíš na to, jak hotová makra ošálit, aby produkovala to, co chci já, a ne to, co chce původní autor. Přitom původním záměrem autora bylo usnadnit mi práci. Ano, u jednoduchých věcí mi ji skutečně usnadnil, ale pokud bych chtěl něco, co se byť téměř v detailech liší od jeho díla, je mi to takřka k ničemu.
Taky se domnívám, že mícháte dohromady různé pojmy.

- TeX je program, který dělá práci sázecího stroje - řeknu jak chci sázet a on tak sází - čistě mechanická, snadno automatisovatelná činnost. LaTeX je sada maker, která se pokouší dělat navíc ještě práci sazeče. Jenže to už je činnost vyžadující nějaký intelekt. V jednoduchých případech může být výsledek uspokojivý, v komplikovanějších už tomu tak nebude. Když někdo navrhuje plošné spoje, může použít autorouter, který se o návrh postará - v jednoduchých případech je to často uspokojivé, ale ve složitějších to stejně nakonec musíte udělat ručně.

- programovací jazyk je věc, která naopak umožňuje s počítačem komunikovat jazykem blízkým tomu lidskému, nepokouší se za vás řešit problém (tedy mluvím o klasických jazycích), jen automatisuje věci, které jsou snadno automatisovatelné - podobně jako TeX automatisuje sazbu.

- GUI už tvoří určitý rámec pro řešení problémů. V podstatě každá položka GUI představuje buď nějaké nastavení vlastností, nebo nějakou akci. Ale tu množinu VŠECH možných akcí už máte danou. GUI není uzpůsobeno k tomu, abyste si na základě elementárních akcí definoval nové a z těch skládal to co potřebujete. To už za vás udělal autor aplikace - jenže to je to, o čem neustále hovořím. Autor se pokusil ušetřit vám intelektuální práci a pokud se úplně netrefil do vašich představ (ruku na srdce, k naprosté shodě nemůže dojít nikdy), máte svázané ruce. Místo aby počítač prováděl to, co vy chcete po něm, ve skutečnosti, aniž byste si to uvědomoval, vlastně vy děláte to, co vám počítač dovolí, k čemu vás on navede.

ad 1) Neříkám, že tam není. Ale stejně se musíte naučit ovládat jej, pokud toho chete využívat. Když posadíte sekretářku k dokumentu rozepsaném ve Wordu s využitím nějakého vlastního stylu, uvidíte, jak se jí bude zdát intuitivní, že ji neposlouchá "enter", že na téhle řádce se dá psát jen kurzívou a na tamté zase jen groteskem, tuhle jen do půlky řádku a na tamtom řádku když zmáčne nějakou nevinnou klávesu, tak se jí celá stránka "tajemným" způsobem rozhází :-)

ad 2) jo, ale bavíme se o tom, jestli je skutečně nezbytné omezovat uživatele v přizpůsobení si té aplikace a efektivisace jejího použití, když to jejího autora vlastně nic nestojí

ad 4) zase budu chtít mít možnost dobře parkovat a pohybovat se v kolonách aut; problém je stejný - opět může být něco navrženo příliš obecně nebo naopak příliš konkrétně, avšak ne k mé potřebě

ad 6) ta maximální funkčnost ale musí mít nějaký smysl; pokud to znamená pokoušet se vměstnat do GUI cosi, co snadno vyřídím jazykovým přístupem pomocí smyčky a podmínky, ale velmi šroubovitě a neelegantně pomocí formulářů a menu, pak to dle mého názoru nemá smysl a uživatelé raději rezignují na použití něčeho tak neohrabaného, což zpětně může vývojáře vést k tomu, že to je vlastně něco, co se ani moc nevyužívá; ne proto, že by to nikdo nepotřeboval, ale vinou nevhodné implementace - ikdyž v rámci GUI to třeba jinak vymyslet vůbec nejde

všechno má své limity, proto je zbytečné stavět si další, nepotřebné