Hned úvodem se omlouvám, firmu IBM z toho už definitivně vynechme, nemá už ve světě osobních počítačů téměř žádnou relevanci, jakkoli v něm před více než 40 lety stvořila substandard, který světu stále dominuje.
S tímto substandardem pak vytáhla do popředí tři firmy, které díky tomu vyrostly do obřích rozměrů a dnes udávají tón světa. Tipnete si tu třetí?
Vedle Intelu a Microsoftu je to AMD, která získala svoji pozici na trhu x86 CPU jako nezbytný druhý výrobce v rámci diversifikace požadované Velkou modrou po Intelu. Ale nejen o nich bude dnes řeč.
Změna paradigmatu
Hláška o „změně paradigmatu“ se v diskusích IT webů používá už víc než rok jako jakási dehonestující narážka na Intel a jeho procesory od 12. generace Core zvané Alder Lake, které přišly s konceptem dvou typů CPU jader. Že to zpočátku drhlo, víme, drhne to ještě trošičku dodnes, ale Intel postupem doby na scheduleru pracuje a dnes už je významná část té nevyřčené informace schované za tímto rejpavým dvojslovím nepravdivá a já si jej tak dovolím urvat pro sebe.
Kdo je – řekněme velmi volně – přediPhoneovského data výroby, vzpomene si na poklidné doby, kdy hrát na notebooku bylo prakticky nemožné. Například Radeon 9700 pro desktopy měl konfiguraci jednotek jádra 8:4:8:8, Radeon 9700 pro notebooky měl jen 2:4:2:2, shodoval se tedy jen počet pixel shaderů. Kdo chtěl pořádně hrát, měl nabušený desktop. Kdo chtěl univerzalitu všude, měl notebook a smířil se s nízkými detaily her a poměrně malou výdrží akumulátoru. Kdo chtěl telefonovat, už měl mobilní telefon a třeba i škádlil něco na GPRS/EDGE, ale bylo to špatně použitelné a z hlediska ceny mobilních dat super-předražené. Ostatně se bavíme o době, kdy jeden z těch velkých kabelových poskytovatelů internetového připojení měl jako nejprodávanější tarif věc s 2GB měsíčním FUPem a víc si lidé užívali s komunitními Wi-Fi sítěmi.
No a v hospodě s kamarády se sedělo u piva, ne u telefonů opřených o teplající pivo. Ale ty doby jsou pryč.
Změna paradigmatu, která přichází nyní, se týká několika změn na všech polích. Abych se v tom sám nezamotal, pokusím se je vyjmenovat v bodech, což berte jako takové neoficiální tl;dr tohoto textu:
- Kdo vyhraje PC pro nadcházející roky, bude ten s nejlepším AI řešením
- Chybu dělá ten, kdo nemaká jak fretka na vlastních ARM CPU
- Intelu může vyjít návrat
- Nakolik se ale upíše TSMC?
- Microsoft se zpaktuje s kýmkoli, kdo mu pomůže udržet dominanci Windows na desktopech
- Apple musí brutálně šlápnout do vývoje, nebo mu NUVIÁci v Qualcommu vezmou vítr z plachet
- Osud Windows nejistý, Microsoft diverzifikuje; … a někdy poté přejde na linuxové jádro
- Kdo by tušil, že Valve v éře Windows 8 vypustí Krakena
- Po dekádách úsměšků se musí Alexandre Julliard usmívat od ucha k uchu
- Nvidia stejně všechny smete
- Pomni, aby ses za nezávislost Tchaj-wanu modlil každý den (černá labuť jako prase)
Bojí se nejspíš všichni. Skoro
Bojí se Tchaj-wanci v TSMC. Kdyby se nebáli, nebudují velkou armádu a obranu ostrova. Better safe than sorry že ano. Bojí se Apple. Qualcomm v roce 2021 koupit CPU startup NUVIA, který vedle jiných založili i odpadlíci z CPU týmu Applu. Dnes je z toho Snapdragon Elite X, který si v testech dává ke svačince cokoli, co Apple má na trhu. Bojí se i AMD, protože je plně závislá na TSMC, nechce si rozházet ani Čínu (vzpomene si někdo, jak AMD do Číny licencovala první Ryzeny?) a do toho to možná vypadá, že se jí vzpamatovává největší konkurent, kterému za posledních 6 let značně ukousla z trhů, ale stále jej nepřekonala (a ne, statistiky prodejů německého Mindfactory v tomto fakt nemají plně vypovídající hodnotu) a kdo ví, jak dlouho ještě dokáže tlačit posouvat mikroarchitekturu Zen tempem, jakým ji zatím tlačí.
Bojí se samozřejmě ten konkurent, Intel, protože jej po letech trápení pomalu vedou k šibenici. Likvidují jej úspěchy AMD, likviduje jej Apple se svými in-house ARMy, likviduje jej Nvidia, likviduje jej TSMC. Kdo jej vlastně nelikviduje? Intel se zatím drží, protože enterprise má obří setrvačnost a řešení Intelu nejsou až tak horší než AMD – naopak se poslední tři roky stále více přibližují, až vlastně nyní Intel téměř srovnává krok s AMD (a narozdíl od ní dokáže nabídnout velké nezávislé výrobní kapacity). Ostatně se nedávno vrátil na pozici největšího výrobce čipů na světě, a to díky tomu, že oproti ostatním (včetně Samsungu), kteří se výrazně propadli, on se propadl méně. Nezapomeňme však, že vedle ztráty Applu v oblasti platforem/CPU také Intel ztratil byznys Applu před necelými 5 lety, kdy nebyl schopen dokončit a dodat Applu 5G modem, načež Apple přistoupil k urovnání patentových sporů s Qualcommem a pokračovat s jeho 5G řešením.
Nvidia se nepropadla, ta za loňský rok vyrostla o polovinu. Něco neskutečného. Ale i Nvidia se bojí, protože závisí na TSMC. A také jsou kroky, které jí nevychází, třeba koupě ARMu, přitom je sama mezi firmami, které chtějí vlastní ARM CPU na trh uvést a zatřást tak světem x86. To Qualcomm se v podstatě nebojí, jede na pohodové vlně výroby nejlepších ARM SoC pro celý svět. Dokonce zamítl více než 100miliardovou nabídku na odkup ze strany Broadcomu. Snad jedině to, že vyrábí u TSMC je zdrojem obav.
Bojí se i Microsoft. Kdysi na přelomu století naprosto dominoval světu. Jeho Windows používali všichni. Jeho Windows Mobile byly velmi rozšířenou mobilní platformou (jasně, byl tu ten divnej Symbian, ale …). Internet Explorer byl naprosto dominantní prohlížeč webu. Apple se vyhrabával z hrobníkovy lopaty (za pomoci peněz Microsoft, nového velkoakcionáře Applu), Linux byl směšný systém pro studentíky a kutily, Google neexistoval, Amazon byl jakýsi obchod s knížkami a tak dále. Dnes máme na poli smartphonů dva velké systémy, jeden je od Applu, druhý od Googlu, vyhledávání dominuje Google, webu dominuje Google, ziskům z internetové reklamy dominuje Google a do toho se Google už drahně let, s ne-zanedbatelnou úspěšností, tlačí do notebookového a education segmentu se svými Chromebooky a celým navěšeným ekosystémem kolem toho. I v cloudech je to boj, protože Amazon má AWS.
Navíc Microsoftu během let vyrostl naprosto nezničitelný konkurent, kterého nebylo a není možné porazit, pouze se přidat na jeho stranu. Kdyby Microsoft nenaskočil do kdysi nenáviděného Linuxu, dnes už by možná ani ve své podobě neexistoval, neb na Linuxu mu stojí jeho nejvýdělečnější cloudová divize, na Linuxu stojí veškerá jeho síťařina. Jednoho dne se Microsoft začal Linuxu bát (podle mě už tak kolem 1995/1996, jak ostatně naznačují pozdější Halloweenské dokumenty), ale tento strach přeměnil ne v boj (to zkusil chvíli), ale něco produktivnějšího: spolupráci. Že boj se změnou paradigmatu je blbost, která vás zavede ne do Prahy, ale do Prčic, Steve Ballmer už dobře ví.
Microsoft se zatím se svými strachy popasoval tak, že na problémy naházel desítky miliard dolarů a tím je jakoby vyřešil. Zbavil se mobilní divize od Nokie, odepsal několik miliard dolarů ztráty na platformě Windows Phone a naskočil do Androidu (čili veze se na Linuxu). Přestal se trápit s vlastními prohlížeči, kdy Google jeho poměrně dobré jádro EdgeHTML záměrně na svých službách poškozoval, naskočil do Chromia (a veze se tedy de facto na Googlu). Problém s cloudovými službami vyřešil nasypáním hromad peněz do vývoje Office 365, Teams a dalších prvků a také zlevnění produktů a jejich předplatného. Snad jedině ty Windows se zatím, zejména díky setrvačnosti lidí a díky hráčům mu ještě funguji. Ale.
Domnívám se, že jednoho dne, nepříliš vzdáleného od vydání Windows 8 s jejich Windows Store, se Microsoft vyděsil. Nevyděsil se ničeho menšího než rychlosti, s jakou začal Valve vyvíjet linuxovou verzi Steamu, SteamOS, rychlosti portace jeho her na Linux. Další zděšení muselo přijít ve chvíli, kdy si v Microsoftu uvědomili, jak skvělé API Vulkan je (a začali po jeho vzoru uplácávat Direct3D 12) a jak jej dokáže Valve efektivně protkat do Steamu a začít pouštět windowsové hry na Linuxu – k tomu mu dopomáhej síla komunity Wine i zaměstnanců CodeWeavers, prostě všech, kdo se na běhu Windows aplikací a her na Linuxu kdy do té doby podíleli.
Kam to došlo dnes, víme. Valve tu pořád je, Steam mu vydělává a nemálo lidí si koupí den po vydání třeba Starfield (což je hra Bethesdy, dnes patřící Microsoftu) a vesele to hrají buď na linuxové konzoli Valve Steam Deck, nebo prostě na nějakém Ubuntu. A Windows vlastně už tolik nepotřebují. Rozhodně ne všichni.
Právě proto Microsoft začal sypat obří peníze do platformy Xbox, postavil ji na standardním x86 APU od AMD a začal kupovat herní studia. Vezměme jenom ty velké pecky za poslední roky: 2014 = Mojang (Minecraft) za 2,5 mld. USD, 2016 = související Xamarin (netřeba představovat), 2018 = šest různých herních studií včetně inXile (zakladatel Brian Fargo) a Obsidian (dělali třeba Fallout: New Vegas pro Bethesdu), 2020 = ZeniMax za 8,1 mld. USD (tedy Bethesda se vším všudy a spoustou dalších věcí okolo) a seznam zakončeme řadu měsíců se vlekoucím meganákupem Activision Blizzard za šílených téměř 69 miliard USD. A to jsou jen ty největší pecky.
Microsoft se bojí, protože ví, jak bolí neuspět na trhu, který vám někdo lepší právě přebírá, nebo na trhu, který nově vznikl, přinesl změnu paradigmatu a vy jste nástup nechytili. Takhle přišel o mobilní operační systém, vyhledávač, reklamu na internetu a hrozí mu, že přijde o desktopový operační systém. Proto diverzifikuje, kde může, nakupuje, co lze nakoupit a všemi silami megakorporace se snaží, aby neupadl v irelevanci, jako se to svého druhu stalo části IBM, nebo ve foto světě Kodaku a v automotive Fordu (a kdo ví, jak to bude s Boeingem v osobní letecké přepravě).
Snad jedině Nvidia se takřka nebojí
Nvidia je úžasný fenomén tohoto století. Firma založená Jen-Hsun Huangem (a kolegy), který přijel jako malý klučina do USA bez rodičů a doslova s holou zadnicí, je jednou z nejcennějších firem světa a má našlápnuto smést AMD i Intel, pokud jí vše vyjde. Můžete její firemní strategii, pohrdání běžnými zákazníky za pomoci vysokých cen nenávidět, ale Jen-Hsun má prostě fenomenální nos na to, co je potřeba udělat, kdy to udělat a jak to udělat. Takže zatím stále světu akcelerátorů s přehledem kralují jeho GPU s obřími maržemi a nezdá se, že by měl mít v dohledných letech o zákazníky nouzi. Uvidíme, co nová GPU AMD, případně v AI věci jako řada Intel Gaudi.
Zatímco se internet plní články a videi o tom, jak GeForce RTX 4090 hoří kvůli nekvalitnímu 16pin PCIe konektoru, karty vesele dál stojí 50 tisíc Kč a prodávají se, nemluvě o cenách karet pro enterprise a HPC segmenty. Jediné, čeho by se Nvidia mohla bát, je pád Tchaj-wanu, ale něco mi říká, že by se domluvila i s novými vládci. Tak či onak, její sázka na AI akcelerátory se jí loni vyplatila a když pomineme Broadcom a STMicro, které rostly v menších jednotkách procent, tak Nvidia se svým 56% růstem, zatímco všichni ostatní zažili pokles (včetně Qualcommu, AMD, Intelu, Applu) je opravdu něčím výjimečným.
Ostatně Nvidia je pro TSMC jedna z těch firem splňujících definici too big to fail. Tak jako AMD – Apple – Qualcomm – Nvidia potřebují, aby TSMC vyráběla, potřebuje TSMC mít zákazníky pro své továrny, peníze pro své vědce na vývoj nových technologií.
Co se to tedy vlastně děje?
Vzpomínáte na dobu, kdy se reklamní spoty začaly zaměřovat ne na muže-hlavy rodiny, ale na ženy? Nevzpomínáte (já také ne), to byly USA v 50. letech. Vzpomínáte na dobu, kdy reklamní spoty začaly cílit na děti, ne na jejich rodiče? Možná někteří vzpomínáte, to byla 90. léta. On se ten trh prostě mění. Stejně jako tehdy nemělo smysl cílit reklamu na lentilky na matky, aby je dětem koupily, ale raději přímo na děti, má dnes smysl nezabývat se něčím kostnatým pro desktopy, ale rovnou to zacílit na ultramobilní systémy Android a iOS. A to jinými kanály, než je reklamní blok po Televizních novinách.
Dnes je vyloženě hloupé snažit se vyrobit dobrý foťák pro náctileté, protože ti mají iPhone. Lépe investovat do dobré podpůrné aplikace, která umí výsledek vyplivnout na sociální sítě. Tam jsou peníze, tam je trh, tam je nějaký potenciál. Zatímco před 10 lety tehdejší mladí ještě často věděli, kolik mají paměti v PC či na jakých Windows jedou, dnes už je nezajímá, zdali mají desítky či jedenáctky, pokud na tom běží určité věci. Ty věci, které mají primárně v telefonu.
Spíše hraje roli značka určující příslušnost k určité kastě (tedy například iPhone). I proto jsou Windows v ohrožení, protože kromě lákavosti stále levnějšího a levnějšího Applu (nejlevnější iPhone stojí necelých 13 tisíc Kč, repasovaný i polovinu; nejlevnější Mac mini pak 17 tisíc Kč) je tu skutečnost, že Chrome vypadá všude stejně a stejně vypadá i Edge ve Windows. Kromě hráčů PC her tak Windows už současným mladším generacím nemají moc co unikátního nabídnout. Vždyť i ta výtečná Photopea běží v prohlížeči, stejně jako hromady dalších věcí.
Tohle je změna paradigmatu, která děsí Microsoft. Musí se jí přizpůsobit a podle mě to udělá nakonec tak, že Windows sice budou dál existovat, ale – vím, že to bude znít kacířsky – co kdyby nějaká přespříští verze Windows byla založena na Ubuntu/Debianu či Archu? Protože kromě očividných výhod typu „komunita nám to zařídí“ tu bude i výhoda běhu platformy, na kterou primárně cílí Valve. Blíží se však moment, kdy se Windows začnou otřásat v základech.
Pak už bude jedno, jestli to celé běží na Intelu či AMD, Qualcommu či Samsungu, Jakmile se budeme bavit o běhu na Linuxu, budeme se bavit o vrstvě, která zařídí, že na ARMu pojede vše na 99,99 %. Podobně jako dnes už celkem dobře běží Direct3D hry na Linuxu díky Vulkanu a překladové vrstvě, kterou Valve upravuje do podoby Protonu. Něco, co by ještě před 10 lety bylo nemyslitelné.
Jakmile bude řeč o bezproblémovém běhu všeho na ARMu, budeme moci začít rejpat do samotné podstaty věcí světa Wintel a dominance x86 architektury. Nechci na tomto místě tvrdit, že ARM je/bude lepší než x86. On totiž být nemusí. Stačí, aby byl dostatečně dobrý. Například jakákoli fotka ze sebelepšího iPhonu je kvalitativně horší než to, co leze ze starého Nikonu D850 při úpravě člověkem, který ví, co dělá. Ale problém je, že tato jakákoli fotka z iPhonu, když se zobrazí na dvoumetrové TV, displeji toho telefonu či vytiskne na 30×40cm papír, vypadá dostatečně dobře. A s každým dalším rokem dorůstají další a další mladí lidé, kteří většinou nevidí důvod, proč by se měli tahat s těžkým Nikonem, majíce současně v kapse ten iPhone.
Kdo nevěří, že tomu tak je, že se trh fotoaparátů zmenšuje, tak si buď nevšiml posledních 15 let vývoje trhu (třeba dle CIPA), nebo si nevšiml, jak Leica začala pracovat pro Huawei, Hasselblad pro OnePlus, Carl Zeiss pro Sony Mobile atd. I toto byla změna paradigmatu a kdo se nepřizpůsobil, buď vyhynul, nebo má i jiné či tradiční trhy (Canon, Nikon, Sony), nebo mele z posledního (třeba můj milovaný Pentax a kdo ví co bude s Olympusem – pardon, OMDS).
Rozevírání nůžek v nejbližších letech čeká
Kdo čte IT weby, mohl by nabýt mylného dojmu, že „uhrovití mladíci kupující CPU a GPU na hry“ mají nadité peněženky. Jakoby jim nevadilo, že hi-end CPU nestojí 10 tisíc, ale 20 tisíc, že hi-end GPU nestojí 15 tisíc, ale 50 tisíc. Ono jim to vadí, ale vždy je dostatek těch, kteří si mohou koupit nejdražší model, ostatní zvolí nižší, ti pod nimi střední třídu a kde by nebyl výkon, pomůže Nvidia DLSS či AMD FSR.
Ale rozevírání nůžek bude nutně pokračovat. Výroba v TSMC nebude s postupujícími procesy levnější, ba právě naopak. 7nm wafer byl hodně drahý, 5nm ještě daleko dražší, 4nm už nepříjemně drahý a 3nm bourá svojí cenou hranice toho, co se mezi gentlemany považuje za slušné. Ale kdo chce to nejlepší, musí dát TSMC vydělat, aby mohla financovat vývoj 2nm, 1,5nm a kdoví jakých dalších procesů. A tak jsou CPU stále dražší, GPU taktéž, čemuž inflace i geopolitické problémy rozhodně nepomáhají.
Nakonec když se podíváme jen na statistiky Steamu, tak většina lidí nehraje hry na hi-end desktopech. Převažují parametrově průměrné stroje, GPU spíše starších generací a v jejich rámci střední či vyšší střední třídy. A spíše než na nejvyšších nejdražších GPU se hraje na integrovaných jádrech a nesmíme opomenout milióny a milióny lidí, kteří ve statistkách Steamu nejsou, protože mají Xbox či Playstation.
Jinými slovy, a vracím se obloukem k výše řečenému, ono je to vlastně jedno. Máme na světě stále více lidí, pro které je kvalita fotek z iPhonu, stejně jako hraní na Xboxu/PS či s pomocí DLSS/FSR, plně dostačující, resp. po stránce vizuální kvality uspokojující/naplňující představu o kvalitě. Kdo dosud jezdil 0,9l Dacií a nemá přímé srovnání 2,0l hybridního Superbu s Porsche Panamera, bude Superb považovat za více než vyhovující auto pro své potřeby a bude mu jedno, že Panamera je v absolutně všech parametrech daleko lepší.
Postupem let bude více a více lidí spokojených s něčím nižším, ať už proto, že ono to opravdu plně vyhovuje všem potřebám, nebo naopak proto, že na lepší nejsou peníze. A platí to jak pro bydlení, tak dovolenou, rodinné auto či rodinný počítač a fotoaparát. S touto změnou paradigmatu, ať již způsobenou libovolným z uvedených důvodů, ostatně zápasí i Apple. Kdyby nezápasil, jeho nejlevnější iMac by dnes stál spíš 60 tisíc a ne 37 tisíc Kč.
Zápasí s tím i Intel a AMD, kteří vedle drahých velkých CPU nabízejí zákazníkům i levná 6jádra starších generací za přijatelně nízkou cenu. Zápasí s tím i Microsoft, který aby se zbavil jha Windows Vista-7–8, raději dal většině lidí na planetě svá nová Windows 10 zadarmo. Zápasí s tím i většina dalších hráčů a bude velmi zajímavé sledovat, jak tuhle změnu paradigmatu, pokračující přechod na méně výkonné, přesto dostačující produkty, budou zvládat nadále.
