Princip vypoctu se snaze predstavuje 1. ve 2D 2. pro konvexni teleso. Zvolime si libovolny bod, pro zacatek radeji uvnitr nebo na okraji telesa, a ke kazde z usecek (~sten) spustime trojuhelnik (~ctyrsten). Secteme jejich obsahy/objemy a mame vyhrano. Pripadne secteme integraly prislusne funkce pres tento elementarni trojuhelnik/ctyrsten.
Pro nekonvexni teleso pak pouzijeme zcela totez, ovsem pouzijeme objemy se znamenkem (a orientovane usecky/plosky) -- pak dojde k tomu, ze vicekrat zapocitane oblasti se navzajem poscitaji a poodecitaji tak, ze oblasti vne telesa se nakonec odectou a oblasti uvnitr nakonec zustanou. Je to male kouzlo matematiky a krasne to funguje.
S Gaussovou vetou je to jeste hezci, je to v podstate ekvivalent krajeni salamu urcitym smerem (timto smerem je ono vektorove pole, je mozno pouzit i slozitejsi nez prime pole, pak budou platky ponekud dadaisticke; a hlavne je to zbytecne), az na to, ze platky krajime nekonecne jemne. Vyhodou je, ze se nikde ve vypoctu nic nedeli a je to absolutne numericky stabilni. Pekne je, ze presnost nezavisi ani na smeru krajeni.