Periferie

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v tématu, jímž jsme si již začali zabývat v části minulé. Popíšeme si některá další paměťová zařízení, která byla vyvinuta pro osmibitové mikropočítače. Dnes se budeme zabývat především zařízeními vyvinutými pro počítače Apple 1, Apple II a ZX Spectrum i jeho klony.

Dnes si popíšeme některá paměťová zařízení, která jsou v současnosti používána pro ukládání aplikací i uživatelských dat na osmibitových mikropočítačích. Zatímco dříve se používaly především kotoučové i kazetové datarekordéry a disketové jednotky, dnes se jedná o pevné disky a dokonce i o paměťové karty.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si řekneme, jaká paměťová média se používala pro ukládání aplikací i dat u osmibitových mikropočítačů. Podobně jako u zahraničních osmibitových počítačů, i v tuzemsku se zpočátku využívaly především magnetické pásky a paměťové moduly, později též disketové jednotky. Současní majitelé osmibitových veteránů naproti tomu pracují buď s rozhraním pro IDE disky nebo paměťové karty.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat, podobně jako v části předchozí, popisem periferních zařízení vyráběných v Československu. Dnes se zaměříme na tiskárny a především na plottery, jejichž návrh i výroba měly v ČSSR velmi dlouhou tradici začínající již u minipočítačů řady SMEP.

V dnešní části seriálu si na chvíli odpočineme od popisu československých osmibitů. Namísto toho se budeme zabývat periferními zařízeními, která byla v ČSSR pro tyto počítače vyráběna. Těchto zařízení existovalo poměrně velké množství – od joysticků přes magnetofony až po disketové jednotky.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis domácích osmibitových československých počítačů Didaktik Gama, Didaktik M a Didaktik Kompakt. Popíšeme si především strukturu obrazové paměti těchto počítačů, která vychází z původního ZX Spectra i způsob načítání obrázků třeba z magnetofonu.

V poslední době hlásí uživatelé problémy s novými disky, které používají jinou velikost sektorů než je obvyklých 512 bajtů, totiž 4 kB. Některé systémy s takovými disky vůbec nedokáží pracovat, jiné sice práci umožňují, ale uživatel narazí na nepříjemné problémy. Jaká je vlastně jejich příčina?

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se začneme zabývat popisem československých počítačů s architekturou založenou na mikroprocesorech Zilog Z80, popř. na jejich východoněmeckých klonech U880D. Jedná se například o počítače Ondra i populární Didaktik Gama, Didaktik M a Didaktik Kompakt.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si řekneme, jak se generoval televizní obraz na československém osmibitovém mikropočítači IQ-151. Taktéž se budeme zabývat programovacími jazyky dostupnými pro tento počítač a v neposlední řadě i slavným tuzemským operačním systémem AMOS.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme další osmibitový mikropočítač, který byl navržený, vyráběný a používaný v ČSSR. Jedná se o legendární mikropočítač IQ-151, jenž se i přes mnohé technologické nedostatky hromadně dodával do mnohých škol i kroužků výpočetní techniky.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se nejprve budeme zabývat jedním z klonů počítače PMD, který je jmenuje MAŤO a poté si řekneme, jaké aplikace (samozřejmě především hry) byly vytvořeny jak pro osmibitový počítač PMD 85, tak i pro jeho klony. Taktéž se zmíníme o softwarových emulátorech.

V dnešní části našeho seriálu o architekturách počítačů si podrobně popíšeme osmibitové počítače PMD 85 i některé jejich klony, především počítače Didaktik Alfa. Kromě popisu samotné architektury počítačů PMD 85 se samozřejmě nezapomeneme zmínit ani o jejich grafickém subsystému.

V dnešním článku o architekturách počítačů na chvíli odbočíme od popisu grafických subsystémů na hi-end grafických stanicích. Budeme se totiž zabývat osmibitovými počítači vyráběnými v bývalé ČSSR. Jedná se například o chvalně i nechvalně známé PMI-80, IQ-151, PMD 85, Ondra, MAŤO či řadu Didaktik.

Dnes dokončíme popis grafického subsystému Reality Engine, s jehož základními charakteristikami jsme se seznámili minule. Řekneme si, jak jsou vykreslovány trojúhelníky generované modulem Geometry Engine, popíšeme si rasterizaci trojúhelníků na fragmenty a jak jsou jednotlivé fragmenty ukládány do framebufferu.

Dnes otevřeme opět jedno z témat, která se na linuxových serverech ani desktopech běžně neřeší, a sice jak umravnit udev s jeho dynamickými jmény vstupních zařízení. Týká se to jak TV karet, pokud jich máme víc než jednu, tak i dálkového ovládání, pokud používá společnou /dev/input architekturu s klávesnicí.

Jak jsou navrženy grafické subsystémy určené pro výkonné grafické pracovní stanice firmy SGI? Jedná se o technologie, které jsou v mnoha ohledech odlišné od těch vyvinutých pro osobní počítače, ovšem v posledních letech můžeme pozorovat trend v „znovuobjevování“ některých z těchto technologií.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat způsobem vykreslování prostorových (3D) scén grafickým akcelerátorem Intel 740 spolu s podrobnějším popisem celého vykreslovacího řetězce (rendering pipeline) i některých unikátních vlastností tohoto grafického akcelerátoru.