Seriál Emacs pro mírně pokročilé

Zpestření a rozšíření seriózní práce nabízí prostředí editoru Emacs v podobě mnoha rozličných her a více či méně užitečných pomůcek. V posledním díle seriálu věnujícímu se Emacsu si o některých z nich povíme.

O tom, že Emacs je prostředí skutečně maximálně univerzální a rozšiřitelné, není třeba jeho příznivce dlouze přesvědčovat. Uživatelé Emacsu nemusí tento editor opouštět ani při brouzdání webovskou sítí, neboť mají k dispozici prohlížeč, který lze v prostředí editoru používat.

Značná část editoru Emacs je napsána v jazyce Elisp. Pomocí tohoto jazyka lze editor rozšiřovat a upravovat podle vlastních potřeb. Navíc je Elisp víc než pouze jazyk určený pro rozšiřování možností Emacsu, jedná se o plnohodnotný programovací jazyk.

Elektronická sazba dokumentů často přináší podobný koloběh práce, jako kompilace programů. Úprava zdrojového textu, zpracování dokumentu a prohlížení výsledku. Emacs usnadňuje nejen tento monotónní rytmus, ale přináší i další výhody, o kterých bude řeč v dnešním pokračování.

Při používání editoru na práci s více soubory se často nevyhneme nutnosti soubory přesouvat, kopírovat, mazat apod. Obvykle k tomu slouží nějaký souborový manažer či obyčejná příkazová řádka. Emacs však i pro tyto účely přichází s alternativou, kterou je dired mód.

Pro čtení příspěvků v diskusních skupinách a práci s elektronickou poštou existuje celá řada programů. Uživatelé Emacsu mají i v tomto případě šanci neopouštět svůj oblíbený editor. Pro tyto činnosti mají totiž k dispozici velmi silného pomocníka - systém GNUS.

Orientace ve zdrojových kódech programů sestávajících z mnoha souborů je často velmi náročná. Má-li se navíc programátor na tvorbě rozsáhlejších projektů efektivně podílet, nemůže trávit příliš mnoho času hledáním konkrétní funkce nebo části kódu. Pomoc v takovémto případě nabízí tzv. TAGy. Jak s nimi spolupracuje Emacs se dozvíme v dnešním pokračování.

Práce na větším projektu a spolupráce více autorů s sebou přináší nejeden problém. Jsou-li navíc lidé zapojení do takovéhoto projektu roztroušeni po celém světě, je problém o to větší. S řešením, jak jednotně uchovávat a spravovat soubory, přichází tzv. systém pro správu verzí. Jak s takovýmto softwarem spolupracuje Emacs, o tom bude řeč v dnešní části seriálu.

Koloběh práce při programování je velmi stereotypní. Editace, kompilování, ladění, hledání a odstraňování chyb, a tak stále dokola. Dá se říci, že podobný koloběh zažívá i typograf při elektronickém sázení dokumentu. Jednou z výhod prostředí editoru Emacs je možnost spouštění a komunikace s externími programy. Při programování či při tvorbě dokumentů pomocí rozličných formátovacích programů se tato možnost komunikace velmi hodí.

Každý programátor, který někdy pracoval na libovolném týmovém projektu se musel podřídit nějakým pravidlům. Jak pojmenovávat identifikátory, jak dělit kód do částí, ale také například jak upravovat (odsazovat) samotný kód programu. Jak si s tím poradit v Emacsu se podíváme v dnešní části.

Jedněmi zavrhovaný, druhými vychvalovaný, terč mnoha posměšků a úšklebků, zdroj mnohých inspirací. Takový je editor Emacs. Obrovský a na první pohled neproniknutelný, velký a mocný pomocník, pokud se vám podaří ho zkrotit.