Seriál Programovací jazyk Lua

Ve dvanácté části seriálu o programovacím jazyku Lua se seznámíme se souborem modulů (knihoven) LÖVE, pomocí nichž je možné vytvářet různé multiplatformní interaktivní aplikace, především hry. Velkou předností LÖVE je snadná použitelnost, takže se do vytvoření jednodušší hry mohou pustit i začátečníci.

V jedenácté a následně i dvanácté části seriálu o programovacím jazyce Lua budou popsány standardní knihovny dodávané společně s překladačem a interpretrem tohoto jazyka. Taktéž se budeme zabývat několika užitečnými externími knihovnami, frameworky a v neposlední řadě i sémantickými rozšířeními Lua.

V desáté části seriálu o programovacím jazyce Lua si vysvětlíme způsob použití takzvaných koprogramů (coroutines), pomocí nichž je možné ve vytvářených skriptech implementovat například kooperativní multithreading, pracovat s vlastními iterátory, napodobit generátory známé z programovacího jazyka Python atd.

V deváté části seriálu o programovacím jazyce Lua si ukážeme, jakým způsobem je možné vytvořit objektový systém s využitím metatabulek, událostí a metametod navázaných na události. Pomocí metatabulek lze zajistit jak volání metod objektu, tak i přetížení operátorů, vytvoření getterů a setterů apod.

V osmé části seriálu o programovacím jazyce Lua si ukážeme složitější příklad, v němž použijeme volání céčkových funkcí ze skriptů psaných v Lua, včetně kontroly počtu a typů parametrů. Dále si vysvětlíme, jakým způsobem lze v jazyku Lua psát aplikace s využitím objektově orientovaného programování.

V sedmé části seriálu o programovacím jazyce Lua budou popsány rozdíly v aplikačním programovém rozhraní verze 5.0 a 5.1, vysvětlíme si způsob použití vlastního alokátoru paměti a taktéž si ukážeme, jakým způsobem lze kontrolovat a převádět parametry předávané z Lua skriptu do volaných céčkových funkcí.

V šesté části seriálu o jazyce Lua si ukážeme, jakým způsobem lze zabudovat překladač a interpret tohoto jazyka do vlastních aplikací. Také si popíšeme nejdůležitější funkce z aplikačního programového rozhraní, pomocí něhož mohou skripty napsané v Lua komunikovat s aplikací, do níž je Lua zabudována.

V páté části seriálu o programovacím jazyku Lua si ukážeme, jakým způsobem je možné pracovat s takzvanými uzávěry (closures). Pomocí uzávěrů lze ve funkcionálních jazycích vytvořit objektový systém (tyto jazyky tedy nemají speciální syntaxi pro třídy a objekty), konstruují se řídicí struktury apod.

Ve čtvrté části seriálu o programovacím jazyku Lua si popíšeme, jak je možné definovat nové funkce, předávat jim parametry (včetně možnosti použití proměnného a volitelného počtu parametrů), získávat návratové hodnoty z funkcí a další užitečné postupy, které Lua převzala především z funkcionálních jazyků.

Ve třetí části seriálu o programovacím jazyku Lua si popíšeme všechny operátory nabízené tímto jazykem a taktéž se zmíníme o práci s asociativními poli, protože tento datový typ představuje základ jak pro tvorbu "klasických" indexovaných polí, tak i seznamů, zásobníků, front, stromů, struktur typu záznam a dokonce i objektů.

Ve druhé části našeho nového seriálu o programovacím jazyku Lua se společně seznámíme se základními programovými konstrukcemi a datovými typy, které jsou v tomto jazyce podporovány. Ukážeme si především práci s proměnnými, tvorbu bloků, podmíněných příkazů a také programových smyček.

Při pohledu do technické specifikace některých her i dalších aplikací se můžeme dočíst, že pro vývoj byl mj. využit i skriptovací jazyk Lua. Jedná se o jednoduše použitelný programovací jazyk, který je skutečně mezi výrobci herního softwaru z několika příčin oblíbený. V tomto seriálu si řekneme, proč tomu tak je.