Linux disponuje grafickým prostředím X Window System, které se ovládá myší a klávesnicí. Aby mohlo toto prostředí fungovat, musí být spuštěn ještě jeden řídící program, který se nazývá správce oken 1. Mezi nejznámější správce oken patří KDE, GNOME, IceWM, BlackBox a WindowMaker, ale existuje i celá řada dalších.
Co je to správce oken
Správce oken zajišťuje obvykle dekorace oken, nabídky a ikony (existují však i specializovaní správci oken, kteří této definici příliš neodpovídají – mohou se například zaměřovat na ovládání z klávesnice a zobrazovat každou aplikaci vždy výhradně přes celou obrazovku, nicméně podobné projekty jsou většinou určeny pro poměrně vyhraněnou skupinu uživatelů). Také se povětšinou stará o klávesové zkratky, ať už „systémové“ (zavření okna, přepínání aplikací, …), či uživatelské (například spuštění aplikace). Záleží na vás, jakému správci oken dáte přednost. Můžete se přitom rozhodovat podle vzhledu, funkčnosti a samozřejmě i podle toho, jak výkonný máte počítač.
Míra přizpůsobitelnosti grafického prostředí je díky tomuto konceptu opravdu značná. Na rozdíl od jiných systémů si uživatel nevybírá pouze vnější tvář, ale volí si i způsob ovládání, konfigurovatelnost, subjektivní komfort či hardwarovou náročnost. Na výběr má z několika desítek produktů – představme si několik nejpopulárnějších.
Kdy se musíte rozhodnout
Nelze nezdůraznit, jak snadné je změnit správce oken. Většina nováčků se s pojmem správce oken (window manager) setkává při instalaci Linuxu. Jakého správce oken si vybrat a nainstalovat? Pokud máte moderní počítač a máte pro Linux vyhrazeno 2 - 5 GB, nainstalujte si je všechny. Můžete je pak přepínat kdykoliv. Ráno budete pracovat ve WindowMakeru, dopoledne v KDE, odpoledne v GNOME a večer v IceWM. Přitom budete používat pořád tytéž oblíbené programy, jako např. OpenOffice.org. Všechny programy pro Linux totiž budou fungovat bez ohledu na to, jakého správce oken právě používáte.
Aplikace napsané pro konkrétního správce oken
Některé aplikace jsou naprogramovány tak, aby využívaly výhod konkrétního správce oken, respektive desktopového prostředí. Například existuje množství programů, které jsou „napsány pro KDE“ nebo „napsány pro GNOME“. Takové programy přitom můžete spustit i v jakémkoliv jiném správci oken. Je sice trochu výhodnější mít většinu programů „napsaných pro KDE“, pokud používáte správce oken KDE, ale není žádný skutečný důvod vyhýbat se programu jen proto, že nebyl napsán přímo pro vašeho správce oken.
Pokud je program určen pro Linux, tak na Linuxu bude fungovat, bude správně zobrazovat své nabídky a bude mít úplný sortiment funkcí – bez ohledu na to, jakého správce oken používáte (jedinou podmínkou je přítomnost požadovaných knihoven v systému).
Jak vybrat správce oken
Pokud máte moderní počítač
Pokud máte moderní počítač, bude jistě vybaven dostatečně velkým pevným diskem a přinejmenším 128 MB operační paměti. V takovém případě začněte klidně s KDE a GNOME. Vyzkoušejte obě prostředí a za několik dnů budete vědět, které vám víc vyhovuje nebo které se vám prostě víc líbí. Můžete používat i aplikace náročné na paměť, jako jsou internetový prohlížeč Firefox a kancelářský balík OpenOffice.org.
Startování obou zmíněných prostředí nemusí ale být nejrychlejší – může jít až o desítky vteřin. Pokud potřebujete rychle pracovat a nechcete čekat, spusťte příležitostně správce oken s rychlým startem, např. WindowMaker nebo IceWM. Tito správci oken jsou obvykle připraveni k práci za několik málo sekund.
Pokud máte starší počítač
Majitelé starších strojů (ovšem ani ti s výkonějšími počítači nejsou diskvalifikováni) by se měli podívat blíž na WindowMaker, IceWM nebo BlackBox. Tyto správci oken zabírají zhruba 2 - 3 MB operační paměti a umožňují příjemnou práci, i když váš počítač disponuje menším množstvím operační paměti. Místo paměťově náročných aplikací OpenOffice.org a Mozillazvažte alternativy: například Gnumeric pro výpočty a tabulky, AbiWord pro tvorbu dokumentů a psaní textů a Firefox nebo Kazehakase pro prohlížení webu.
Poznámky
1 Fanoušci níže popsaných KDE a GNOME vědí, že v tomto případě jde o tzv. grafická (též desktopová) prostředí, tedy o něco víc než pouhé správce oken. Pro naše účely je ale takové dělení zbytečně komplikující, a proto jsou všechny níže popsané aplikace nazývány správci oken.
