Tak toto mi už připadá úplně úchylné. Mimosoudní dohoda by měla sloužit k nápravě škod = výplatě kompenzace poškozenému. V tomto případě byli poškozeni zákazníci, tak by měl stát především skrze soudní moc dosáhnout spravedlnosti a ne si lepit díru v rozpočtu.
Takto to totiž má stejný výsledek jako vydírání... Stát přijde za firmou: "Poškodili jste toho a toho, dejte nám tolik a my to necháme"
Až na to,že zpověď Vás nezbavovala a ani dnes nezbavuje "světské" odpovědnosti. To že si zloděj "urovnal" věci v rovině víry neznamenalo, že mu světská moc ruku neusekla, nebo jej nesťala... Což tady evidentně nebude protože "světská moc" slyší na zelené papírky, takže kat zfušoval smyčku na šibenici...
Ani urovnání ve věci víry není tak, jak to popisuje Milenius. Vynechal totiž "opravdovou lítost" a snahu navrátit věci do původního stavu. Toto jsou a vždy byly 2 neoddělitelné součásti zpovědi.
Předtím, než přistoupím před kněze musím prohrábnout své svědomí a pokud jsem si vědom, že jsem někomu ublížil, tak je mi mého jednání líto. Pokud ne, nebude mít zpověď plnou váhu.
No a po skončení zpovědi, když člověk opravdu litoval co udělal, se přirozeně snaží svůj čin napravit. Pokud je to tedy ještě možné (vrátit co ukradl). Pokud ne, nezbývá než věřit Božímu milosrdenství.
Pro zájemce to mnohem lépe popsal Pavel Zahradníček v časopise Milujte se (Lítost & odpuštění: strana 15 - http://milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2012-22.pdf)