Přirovnání k listovním zásilkám: Listina základních práv a svobod nám garantuje právo na listovní tajemství. Právo sice není absolutní, třeba celníci mají právo rozbalovat zásilky, ale vemte si jak by bylo absurdní kdyby vznikly zákony, které:
1) Nařizují posílat dopisy jen v takových obálkách, které se dají určitými přístroji dobře zrentgenovat.
2) Nařizují nezavírat soukromé dopisy do nedobytných trezorů nebo do trezorů, které při nesprávném otevření dopisy zničí.
Hlavně ten druhý zákon by byl hodně absurdní a v počítačovém světě je stejně absurdní a hloupé zakazovat silné šifrování.
Kdyby to právo na soukromí bylo absolutní, tak by se pak nemohly provádět třeba domovní prohlídky stanovené soudem. Takže cílem toho práva v Listině je, aby toto právo na soukromí bylo narušováno jen vyjímečně. Pokud by v Austrálii plánovali odposlouchávat komunikaci jak na běžícím pásu, tak to by bylo porušením základního práva na soukromí bez ohledu na Australské zákony.
Za komunistů se dopisy prosvěcovaly IR zářením, a to s koordinovaným posunem lampy a citlivého materiálu, takže se daly separovat obrazy jednotlivých vrstev poskládaného papíru (asi jako při RTG tomografii). Dozvěděl jsem se to kdysi zcela mimochodem, když jsem sháněl citlivý materiál pro IR fotografii. Jak se čtou dopisy nyní, nevím.
Obrana proti tomu byla ta, že se dopis naskládal do "harmoniky" co nejjemnější. Pak se blbě držela jedna vrstva papíru v rovině a když se dopis moc zmáčkl, tak se zase slévaly vrstvy.
Za soudruhu se dopis uplne normalne rozlepil. A pokud sis na to dal trebas pecet, tak se dal rozriznout a pak slepit tak, ze laik to nemel sanci poznat. Pripadne se ti (v davnejsich dobach) mohlo stat, ze ti dopis prisel rozdelanej, z 1/2 zacernenej v uredni obalce s tim, ze podle §xyz bla bla bla ... (tykalo se samo korespondence smerem na zapad).
A klidne ti na tom zacernili, ze tvymu bratrancovi sezrala urodu mandelinka, protoze to byl prece ten kapitalistickej brouk a tudiz zcela urcite nezral kapitalisticky brambory.