Ono dost záleží na tom, jaký autor.
Obecně bych je rozdělil asi tak do tří skupin:
Ti první píší, protože je to živí, je to jejich práce, jsou za to placeni. Co napíší, vydají (zpravidla přes zprostředkovatele) a mají nepravidelný příjem.
Druzí píší pro nějaké nakladatelství, tak říkajíc na smlouvu, kdy se zaváží napsat například dvě knihy ročně, za což dostávají zaplaceno.
A třetí píší pro radost, pro přátele, do šuplíku, publikují výjimečně - a troufnu si tvrdit, že těm bude nejméně vadit, že se na jejich díle trénuje nějaký jazykový model, protože už tím, že něco napsali, si udělali radost; jejich živobytí na tom nezávisí.

Jakožto starý beznadějný autor (t. j. opak mladého nadějného autora) bych ostatně byl rád, kdyby si moje díla přečetla alespoň nějaká umělá inteligence. ;oD

Problem je, ze u AI je v soucasne dobe/podobe "nulovy attribution". Takze uzivatele one AI budou velebit jak je chytra a sikovna a laskava a whatever.. ale vy jako autor, a trenovaci influcencer, nebudete vubec zminen, natoz aby byl koncept "ucili jsme se na supliku pana X" jakkoliv pripousten tvurci AI.

A to je spatne.

tak nas seznam se svou tvorbou

29. 6. 2024, 06:19 editováno autorem komentáře

Třeba trocha poesie, jako příspěvek k diskusi o uspávání CPU:


Ukolébavka pro počítače

Houpy-hou, houpy-hou,
Jde jedniča za nulou,
Potom jedna-nula zase,
Jedna-jedna v plné kráse,
Houpy-hou, houpy-hou,
Jedna-nula před nulou...

(Co byste taky čekali od autora, který neumí do pěti počítat! ) ;o)

1 + 1 = 10

Ja som tretia kategória, a čiastočne súhlasím. Ale zároveň som nerád ak "AI" sa natrénuje skorej než ja dokončím príbeh. Až keď dokončím a je to verejne známe je mi absolútne už jedno čo ďalej s tým sa robí. Ale ak napíšem prvú knihu zo série a "AI" vytvorí pokračovanie, ktoré som ale v podstate chcel robiť ja, tak ma to hnevá z niekoľko dôvodov:

1. ak sám náhodou prečítam takéto dielo, čím vlastne zistím že už to robím zbytočne, pretože už pokračovanie existuje
2. ak to aj robím pre kamarátov, potrebujem proste mať "pocit" že je to jedinečná tvorba a smysluplný i keď pre malý počet ľudí.
3. Nerád by som aby existujúce dielo malo vplyv na výsledok môjho diela, u ktorého som si finálny "výsledok" už definoval pred tým. Z dôvodu že ak publikujem "novú" verziu tak pripravím verejnosť o "pôvodnú/starú" verziu, ktorú som v myšlienke mal pred tým rozrobenú.

Ako príjmy neriešim, mám prácu ako programátor a písanie kníh je pre mňa len hobby (a vlastne aj programovanie), ale zas nerád by som bol ak by som mal pocit že niečo robím zbytočne.

29. 6. 2024, 20:39 editováno autorem komentáře

Můžete být (zatím?) v klidu: AI může napodobit váš styl, může vytvořit plagiát, a může dokonce napsat pokračování vašeho příběhu. Ale jednu věc nedokáže: napsat to pokračování tak, jak ho napíšete (byste ho napsal) vy.
Něco podstatného jí totiž chybí: vaše fantazie a vaše životní zkušenost.
Ani při nastudování vašeho kompletního díla nikdy nebude mít to, co máte v paměti, nikdy neuvidí to, co jste viděl, nezažije, co už jste zažil.

Například: pokud vám kdysi tatínek za vysvědčení koupil jahodovou zmrzlinu, která vám spadla, protože jste se podíval na hodinky - a jemu vzápětí také, protože když vás viděl kontrolovat čas, instinktivně se podíval na ty svoje, můžete to použít v příběhu . A můžete jej na tom i založit. Ale dokud to neuděláte, žádná AI tu informaci mít nebude.
A teď můžete bádat, zda se mi to stalo, nebo jsem to viděl, nebo prostě vyfabuloval, případně odkud jsem tu historku okopíroval.

29. 6. 2024, 22:59 editováno autorem komentáře

Životné skúsenosti a fantázia sa dajú veľmi dobre falšovať. Sú to totiž prázdne pojmy,

To sice ano, dají se falšovat, ale nikoliv adresně, tedy životní zkušenosti a fantazie konkrétního člověka (autora).
Pokud je zdrojem jeho tvorba, víte jen to, co napsal (nebo o něm napsal někdo jiný) - a ještě si nemůžete být jistý, co z toho je pravda..