No tady jste na serveru kreativních lidí, takže to nikomu nepřijde divné, ale většina lidí kopíruje a volí jen osvědčené věci, které jim doporučí známí. Takže tak to nebude, ale ta výroba bude efektivní, protože odpadne doprava zboží, dopravovat se budou jen informace do výdejních středisek, delší doba výroby nebude vadit, protože se ušetří čas výroby jednotlivých komponent, náklady na jejich prodej, dopravu a skladování. Úžasná věc s velkou budoucností.
že k výrobě jsou potřeba drahé formy, které se mnohokrát použijí, proto je dnes hromadná výroba levnější. S 3D tiskem výroba forem odpadne. Ale 3D tiskárnami klidně může být osazena výrobní linka a bude se střídat na jedné výrobní lince výroba jednorázové formy 3D tiskem, se vstřikovacím lisem a klasickým 3D tiskem tak, aby z výroby odpadla montáž a kompozitní materiály mohly mít specifické vlastnosti v daném místě výrobku což přinese nové možnosti.
Výroba v Číně je levnější hlavně díky řádově nižším mzdovým nákladům.
Vylisování jednoho plastového dílu, jako je třeba kryt telefonu, trvá na lince pár sekund. 3D tisk je super technologie, ale dokud trvá výroba toho samého krytu 3D tiskem několik hodin, tak se v sériové výrobě asi moc neprosadí. Je totiž v důsledku řádově dražší. Přitom rychlost 3D tisku je dost problematická, protože každá 0,1-0,01mm vrstva plastu musí před pokračováním tisku vychladnout do pevné fáze, což nějakou dobu trvá. A kvalita povrchu také není nic moc.
Takže 3D tisk může být velkou revolucí, ale technologie na to není ještě zralá, a je otázkou, jestli vůbec může uzrát. Možná někdo přijde třeba s digitálně řízenými dynamickými lisovacími formami, něco jako v tomhle stylu (což má svoje vlastní problémy - minimálně rozlišení, mechanickou a teplotní odolnost). A to bude něco úplně jiného.
http://www.youtube.com/watch?v=CuWmkppPhFw
Zkuste myslet ekonomicky.
Vezměte si obyčejný velkosériový plastový výrobek. Takový. který vstřikolis vyrobí za dvě sekundy. I když lis s odladěnou formou stojí miliony, za rok vyrobí třeba 15 milionů kusů. Amortizace na kus je v desítkách haléřů, a vzhledem k tomu, že lisovat lze z levných plastů rovnou ze zásobníku s granulátem, jsou celkové náklady na výrobu v korunách.
Proti tomu si postavte 3D tiskárnu. Pořizovací cena desítky tisíc je proti vstřikolisu velká láce. Formu nepotřebujete. Ale zde výhody končí.
Doba tisku stejného výrobku je třeba hodina. Přepočteno na životnost 3D tiskárny a náklady na servis jsou to koruny amortizace na kus, při nepřetržité výrobě (na tu ovšem 3D tiskárna nestačí, potřebujete buď obsluhu, nebo automatický podavač). Nemůžete použít levný plastový granulát, musíte použít plastový drát. Ten je na 1kg výrazně dražší.
Když si to sečtete, 3D tisk jako náhrada velkodistribuce a masové produkce vás vyjde dráž, než vstřikolis na druhém konci světa.
Budeme rádi, když se do 20 let 3D tisk sleví na 2 násobek normální hromadné výroby. Pořád je to všechno šíleně drahé (tiskárna, materiály, energie), takže se to vyplatí jen na místech, kde je potřeba univerzalita a rychlost nebo velká složitost vnitřních tvarů a tyto vlastnosti jsou dostatečně zaplaceny.
Takové 3D tiskárny jsou k dispozici už docela dlouho. Hledejte heslo Direct Metal Deposition.
Není to ovšem žádná láce. Když jsem si podle poskytnutých provozních dat (rychlost tisku, cena kovového prášku, poměr využitého:rozházeného prášku, pořizovací cena, amortizace při třísměnném provozu) udělal odhad ceny, tak to před dvěma lety vycházelo u přesné DMD na 100 000 Kč/kg.
Vdaka, viem, ze je to tu uz asi od roku 2011, ked nejakej zene vytlacili sanku z titanu. Ale nikde som nemohol najst firmu, ktora robila tu 3D tlacku, alebo aspon nieco podobne.
Ta cena je prosim za vytlaceny vyrobok (so zohladnenim nakladov), alebo su to celkove vstupne naklady na tlac?
Tu cenu jsem počítal odhadem, jen ze zájmu, pro 1kg finálního výrobku a pro běžný kov, na základě informací od bratrance, který se strojem pracoval. Šlo o stroj vyrábějící drobné díly forem a opravující formy pro přesné autodíly, tedy šlo o vysoce přesnou 3D tiskárnu. Pro méně přesné tiskárny bude kalkulace o něco nižší. Amortizaci jsem odhadoval pro maximální vytížení tiskárny, což nebyl případ tohoto nasazení. Zde byla reálná cena s amortizací spíše hodně přes milion za 1kg. (Firma ročně spotřebovala pouze desítky kilogramů prášku, což znamená jednotky kilogramů výsledných výrobků.)
Nikde jsem si ty informace nepoznamenal, proto to berte s rezervou. Lovím v paměti.
Kovový prášek: 5000Kč/kg
Využití kovového prášku: cca 10% (zbytek stroj bez užitku rozhází)
Doba výroby obrobku: Řádově hodiny. 1kg by pravděpodobně zabral celou směnu, možná i více.
Pořizovací cena stroje: Něco mezi 50 a 100 miliony.
Tiskárna je možná schopná tisknout i rychleji, ale pro přesné výrobky je nutné minimalizovat změny způsobené tepelnou roztažností, takže se tiskne pomalu, a dbá se na odvod tepla.
Prášek opustil ochrannou atmosféru a začala na něm koroze. Povrch vystavený působení koroze je u prášku s průměrem zrn v řádu mikrometrů mnohem větší, než u finálního výrobku. (Samotné spékání probíhá v ochranné atmosféře.)
Do rozházeného prášku se mohly dostat nečistoty. A třeba uhlík výrazně mění vlastnosti oceli.
Další problém je v tom, že zrna prášku jsou přesně kalibrovaná. V rozházeném prášku se mohou nacházet částečně spečené kusy, které se budou jinak chovat a jinak tavit.
Jen bych dodal, že tiskárna nepracuje s libovolným materiálem, ale jen s fotopolymerem. (tiskovými hlavami naprskáte kapičky, lampou vytvrdíte vrstvu) Ta výhoda má spočívat v míchání více typů polymeru s různými vlastnostmi.
Osobně to zas až za tokovou výhodu nepovažuji. Na hotové výrobky je to drahé a prototypy stejně vyráběné "z jednoho kusu" nepotřebuji, tak není důvod to nesložit z několika kusů.
Přijde mi že naprostá většina takových nerozebiratelných výtvorů slouží jen na předvádění jaké je to cool.