Názory k článku
Brave opět zaznamenal meziroční zdvojnásobení počtu uživatelů

Asi si to nechám ujít. Pokud máš něco k mému příspěvku, buď konkrétní.

To je jen takova parodie na ty komercni produkty, ktere delaji svet lepsim mistem...

To jsem si myslel, ale Brave je návrat ke kořenům, žádné budování lepších zítřků. Pamatuju Internet, kde si každý mohl psát co chtěl, nikdo nic neřešil a když zadal něco do vyhledávače, ten vyhledávač udělal svou práci (z pokud možno dokonale indexovaného prostoru našel nejlepší shodu a výsledek vrátil) a nedělal si (pravděpodobně) profil člověka pro reklamní a jiné účely. Kde je dnes Google a všechny ty sociální algoritmy, které se snaží člověka navádět, kam chtějí ony.

6. 1. 2022, 13:26 editováno autorem komentáře

Bohuzel i ten Brave se snazi byt chytrejsi nez uzivatel. Treba celkem rad sam od sebe cpe https i tam, kde zadate celou adresu vceten http. Musi se v nastaveni vypnout neco jako "upgrade connection to https".

Opet se tazi, kde na to ktery chytrak prisel, ze vnuti https i kdyz dany web vubec na https nebezi a adresa je zadana komplet i s http :-(

Jinak ano, brave pouzivam, vypada zatim normalne a celkem se zatm i chova normalne.

Tak pokud to jde vypnout ,v čem je problém?

Treba v tom, ze nam starsim uz chvili trva prijit na to, v cem je problem a vubec tomu nepomaha to, ze se to navic snazi ty protokolu v gui skryvat. Takze se snazite dostat na web, ktery normalne driv jel, ale koncite na timeoutu a myslite si, ze web nejede a otravujete lidi na druhe strane sveta, jestli je secko ok atd...

Je to proste. Kdyz chci HTTP a napisu to tam, tak mam mit HTTP.

urlbar.autofill

To je ale jeden z jeho "štítů". Na tu adresu můžeš jít z odkazu, který přišel kdoví odkud. Ale pro daný web to jde selektivně vypnout, ne?

„Pamatuju Internet, kde si každý mohl psát co chtěl, nikdo nic neřešil a když zadal něco do vyhledávače...“

To šlo v době, kdy na inetu bylo pár lidí, a ne masa. A nevypadá to, že by byly podmínky pro návrat této doby. Jako řešení mě napadá pouze vybudování vlastní komunitní virtuální sítě.

A tím se dostáváme k discordu, kdy se dostaneš mimo toto. Jen jsi bohužel v uzavřené skupině.. Smutné je, že lidi nadávaj na fb jak jim vše maže ale jinam chtít nechtěj.. je to paradox..

„Smutné je, že lidi nadávaj na fb jak jim vše maže ale jinam chtít nechtěj.. je to paradox..“

Souhlas. Přijde mi, že toto je nehezky hodně rozšířené chování:

• Znám spoustu lidí, co nadávají na Windows. Ale v žádném případě alternativu nezkusí - většinou o ní nechtějí ani slyšet. Cože?! Začít používat něco, co neznám?
• Jako vy, znám spoustu lidí, co nadávají na Facebook. Velká část z nich má ale reakční dobu na Messanger v řádu minut až hodin, na email spíš týden, všechno ostatní zásadně odmítají.
• Jednou za mnou přišel jeden známý v šoku, že mu začaly naskakovat reklamy na něco, o čem se den před tím bavil, ale nikdy nikam nezadával. Po chvíli našel článek, že Android skutečně odposlouchává svoje okolí a podle toho Google upravuje výsledky vyhledávání a reklamy - docela jej to rozhodilo, padly pojmy jako „Orwell.“ O pár měsíců později se byl pochlubit se super-moderním, zbrusu novým mobilem - Android.

Můj osobní závěr je, že přestože lidi na spousty (nejen technických) věcí v našich životech nadávají, vlastně jsou s aktuální situací spokojení a velice rádi ji proaktivně podporují. Takže to beru tak, že nenadávají proto, že by jim něco vadilo, ale proto, že mají z nějakého důvodu prostě potřebu na něco nadávat - a jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Čest výjimkám.

Bohužel to není Stokholmský syndrom. To je o volbě nejmenšího zla. Máš OPRAVDU alternativu k Android telefonu bez šmíráckých kravin? Nemáš. Hlouppý tlačítkový telefon nemá spoustu funkcí, které potřebuji a používám... A Iphone je to samý v bleděmodrým.

Snad jen na desktopu máš možnosti volby, casto stejně limitované sociální skupinou, se kterou maš potřebu komunikovat. Přesvědči členy rodiny, aby zahodili Messenger Whatsup a podobně a přešli na Signal: „Ale tam přece není nikdo!“

Casto se tu opakuji, ale to je prosta vymena svobody za pohodli.
Vetsina lidi je ochotna tu cenu platit. Z meho pohledu je ta cena prilis vysoka a tak se casto dostavam do stavu, kdy napriklad otravuji me kamarady, at me nefoti, protoze se k mym udajum chovaji v rozporu s mym presvedcenim.

„Casto se tu opakuji, ale to je prosta vymena svobody za pohodli. [...]“

A to naprosto chápu - máme v životě kvantum věcí, kterým bychom se měli věnovat a nechce se nám. Mým příkladem je třeba to, že mě naprosto vůbec nebaví řešit cokoliv okolo auta, takže když jsem jedno měl, chtěl jsem aby to „just works,“ stejně jako mnoho lidí to zase chce od SW.

Problém, který ovšem mám, je přístup „Android nás špicluje, je to strašné, řítíme se do záhuby“ VS „hele, tady mám novou Androidí hračku“ od stejné osoby. Přijde mi to... pokrytecké.

„[...] otravuji me kamarady, at me nefoti, protoze se k mym udajum chovaji v rozporu s mym presvedcenim.“

Naprosto soucítím, osobně jsem tohle už vzdal.

>Jako vy, znám spoustu lidí, co nadávají na Facebook. Velká část z nich má ale reakční dobu na Messanger v řádu minut až hodin, na email spíš týden, všechno ostatní zásadně odmítají.

Problém je tady i network effect. Pro spoustu lidí by přechod k něčemu jinému znamenal odstřihnutí se od spousty známých, nebo snahu přesvědčit je, aby k něčemu jinému šli. Osobně jsem primárně k zastižení na Matrixu, ale stejně si musím držet Messenger a Discord, jinak ztratím kontakt na spoustu lidí :/

„Problém je tady i network effect. [...]“

S čímž naprosto souhlasím. Já po těch známých ale nežádám, aby opustili Messenger, ale spíš mi vadí naprosto nulová ochota použít i něco jiného u většiny z nich.

Kupříkladu já mám na video konference Skype, Discord (ten jen v privátním okně) a Zoom, které jsou průnikem toho, co je ochotno používat těch pár lidí, jejichž internet se skládá z víc, než jen Facebooku a Googlu, a co já.

Koneckonců, hodně IM aplikací má e-mailové notifikace, takže ani není potřeba mít spuštěny všechny naráz a stačí jen mít zapnuté oznámení na nový email a mohu reagovat hned, jak se mi to hodí. (Nakonec, IM - tehdy ICQ - jsem stejně přestal mít permanentně zapnutý po té, co mi v průběhu zkouškového přetekl pohár trpělivosti nad lidmi, kteří při sebemenším problému psali hned mně, bez jediného pokusu použít Google, StackOverflow nebo Wiki. Konkrétně, když jsem na moje protesty dostal odpověď „ty jsi moje Wiki.“)

Jim to ale vadí, jenom jejich lenost je větší. On je každý moralistou, ale jenom dokud to nic nestojí. To samé se zásadovostí - mnoho lidí se dělá zásadovými, ale jen do prvního problému. Hrdinství - ČR je plná hrdinů, ale pouze dokud se nic nezačne s*át. Ti opravdoví se vždy poznají až při lámání chleba tak, že jsou pro to ochotni něco udělat či obětovat.
A není potřeba pro příklady chodit daleko, že?

„Jim to ale vadí, jenom jejich lenost je větší.“

Ačkoliv v zásadě souhlasím, domnívám se, že zde jde spíš jen o subjektivní hodnocení situace.

Podle mého osobního, subjektivního názoru je rozdíl v tom, zda člověk něco bere jako nutné zlo a nebo zda je z toho nadšený a plně podporuje. Uvedl bych dva příklady z mého okolí:

Jeden člověk, kterého už jsem zmínil, pomalu vyvolával konec světa a svobody, když zjistil, jak moc nás Android špicluje, na druhou stranu ale při koupi nového mobilu řešil primárně jen technické možnosti, které plně využívá, jak to jen jde, nezávisle na soukromí. Nehledá rovnováhu mezi technickými možnostmi a soukromím. To druhé jde kompletně stranou.

Druhý člověk si na jednu stranu stěžuje na Facebook podobně, jako já, ale používá jej s tím, že jde podle něj o nutné zlo, chce-li zůstat v kontaktu s lidmi - a právě pro komunikaci jej využívá bez toho, aby musel sdílet každý pšouk v životě.

Přijde mi, že tomu prvnímu to „vadí“ jen na oko - a to je to, co jsem kritizoval. Tomu druhému to vadí doopravdy, ale jeho hranice toho, co je ochotný vědomě obětovat, je prostě jinde, než ta moje. V tom druhém případě si myslím, že nemám moc co kritizovat, protože rozpor mezi tím, co říká a dělá, je minimální a protože chápu, že pro život ve společnosti je potřeba do určité míry podlehnout tlaku, jinak člověk skončí izolovaně. Koneckonců, sám jsem v určitých oblastech života „přistoupil na hru, se kterou mám problém,“ byť se to týká něčeho jiného, než sociálních sítí.

Ale naprosto uznávám, že můj úhel pohledu je silně subjektivní.

„On je každý moralistou, ale jenom dokud to nic nestojí. To samé se zásadovostí - mnoho lidí se dělá zásadovými, ale jen do prvního problému. Hrdinství - ČR je plná hrdinů, ale pouze dokud se nic nezačne s*át. Ti opravdoví se vždy poznají až při lámání chleba tak, že jsou pro to ochotni něco udělat či obětovat.
A není potřeba pro příklady chodit daleko, že?“

Naprostý souhlas.