Nicméně to, že je něco částí něčeho jiného, neznamená,
V běžné češtině znamená. Protože tím, že člověk říká, že je něco částí, tak implicitně zdůrazňuje "neidentitu s celkem". Jinak by člověk zvolil termín "je to celek", což si posluchač uvědomuje (ĺidská řeč běžně pracuje s "nevyřčeným")
a proto implicitně chápá výrok X je část Y ve smyslu "není to celek".
To, v čem máte pravdu je, že v teoretických studiích se často vyplatí hledět na celek jako na část (odkaz jsem už dával), takže v kontextu teoretické debaty dává smysl tento výrok chápat i takto. Klidně ho můžeme dál chápat takto. Ono to na mé argumentaci nic nezmění, jen je občas potřeba nějaký výrok mírně upravit.
To, co vy myslíte, je vlastní podmnožina.
Ne, nemyslím. Vztah celek-část a množina-podmnožina jsou dva různé vztahy. Noha je část psa, ale není to podmnožina psa.
V čem máte pravdu je, že v teoretických systémech se pro odlišení těch dvou různých vztahů používá přízvisko vlastní, ale pořád jde o vlastní část psa, nikoli vlastní podmnožinu psa. Klidně tento termín můžeme používat, to je dobré a systémové řešení.
Forma ani styl nemění význam slov.
Příklad, vyvracející toto Tvé tvrzení jsem Tu už dával. Když jeden lord řekne druhému: "běžte radši do kopru", říká mu, že má jít do koprového záhonu, (např. že tam bude bezpečněji).
Když toto řeknu já Tobě, posílám Tě někam jinam (kam nenapíšu, bylo by to na ban). Ten samý výrok, jen interpretován v jiném stylu komunikace, znamená úplně něco jiného.
Stejnětak když člověk v běžném mluveném stylu řekne "X je část Y", zpravidla tím myslí vlastní část a protistrana to tak interpretuje. Naopak v mereologické debatě bude význam toho část jiná.
Takže sorry, styl a forma determinuje smysl výroků podstatně. A interpretovat právo tak, že řekneš: "ale v běžné mluvě by to znamenalo toto, proto to znamená i v právu", sorry - ale takovej diletantismus snad fakt nemyslíš vážně.....