Occamova břitva tedy velí, že se matematika přirozenými čísly nezabývá.
Jen demonstruješ nepochopení argumentu. Celá čísla je pojem jednodušší než nezáporná celá čísla. Tedy na tento pojem nejde aplikovat Occamovu břitvu.
Tvoje teorie entit udělala z věci, na které se jinak všichni právníci shodnou, holubník - a v rámci této teorie máš problém říci, co to je vlastně identita.
Occamova břitva tedy tuto Tvojí zbytečně komplikovanou teorii odřezává "ve prospěch" normální (aristotelské) teorie subjektů a případků, kde není entita žádná "samostatná" věc, samostatná ve smyslu, že by něčemu takovému šlo něco přiřazovat.
Ne, bavíme se ,o tom celou dobu.
Debata je o tom, co znamená v zákoně např. "podnikající fyzická osoba". Ty tvrdíš, že to je role, a ta role prý není jsoucno. Já tvrdím, že to je ta osoba, že to je jsoucno.
Tedy debata není o tom, jak poznat, jestli jsoucno X v čase T je totéž jsoucno, jako jsoucno Y v čase T2. V okamžiku, kdy zjistíme, jestli je to osoba, nebo role, je problém vyřešen, nepotřebujeme k tomu zjištovat identitu jsoucen v čase.
Jaký je vztah mezi „mít vlastnost bytí“ a „existovat“?
Nechápu otázku. Vztahy jsou mezi (logickými) subjekty. Nikoli mezi predikáty.
Jako ptáš se na to, že "mít vlastnost bytí" je esenciální (nikoli náhodná) vlastnost každého jsoucna? Nebo na co?
No, a pokud je podstatný jiný predikát, než časové období, vymezuje jejich existenci (a tím i identitu) jiným predikátem.
Asi jsi vůbec nepochopil smysl toho, co jsem napsal. Přečti si to ještě jednou. Tvrdím, že kdyby byla pro zákon podstatné zachování identity nějaké role v čase, pak by zákon stanovil, kdy role začíná a končí. Stejně jako např. stanoví u člověka, že žije od narození do smrti, přestože to je "každému jasné". Dokonce mnohem jasnější, než kdy začíná a končí nějaká Tvá role.
Protože nic takového nestanoví, evidentně z právního hlediska není identita rolí podstatná. A tedy se identitou těchto tvých rolí nic neřídí. Tedy tvrdit, že nějaké právo přešlo, protože prý přesla nějaká role (ač jsi doteď nebyl schopen říci, podle kterého paragrafu - ptal jsem se opakovaně), nemá oporu v právu.
„Osoba, která je podnikatel“ je role „podnikatel“ té osoby.
Ne, není. Osoba, která je podnikatel, je (ve smyslu identity) osoba. Není to nic jiného. Není to ani štěkající kočka, ani myšlenka na sladké, ani třetí barák zleva. Ani role. Osoba je osoba.
Viz Leibnitz:
"x is the same as y if and only if every predicate true of x is true of y as well."
Osoba je jsoucno. Tvoje vymyšlená role není jsoucno. Tedy predikát být jsoucnem je pro ně jiný, a tedy osoba není role.
To, co tvrdím je, že to, čemu říkáš role, totiž vůbec neexistuje.
Respektive, že můžeš zavést umělou logickou konstrukci "Tuple, složený ze subjektu a predikátu" a budovat o něm sáhodnlouhé teorie. Ale jednak budeš potřebovat logiku vyššího řádu, která je obecně dosti problematická. A jednak pak o takovém konstruktu pak tvrzení typu: podnikatel je povinen vůbec nehovoří, protože ty hovoří pouze o tom subjektu, ne o nějakém tuplu.
"podnikatel je osoba": Osobu asi považujete za jsoucno. Takže v tomto tvrzení považujete „podnikatel“ za jsoucno nebo predikát?
Ufff. Tobě opravdu schází základní schopnost interpretace logických a právních výroků.
Vzhledem k tomu, že se nebavím o nějaké konkrétní osobě, u níž bych chtěl zjišťovat, jestli je tím samým jsoucnem jako podnikatel, tak těžko zde bude termín osoba chápat jako (nějaké konkrétní) jsoucno.
Zde je "osoba" zkratka za "být osobou", tedy jde o predikát. Jako šlo by to zároveň interpretovat jako zkratku za "je jsoucno X, které jest osobou", ale to by bylo ve výsledku ekvivalentní, jen krkolomnější vyjádření.
Podnikatel pak je úplně stejná zkratka, a ten výrok se dá zapsat jako
∀x: P(x) => O(x) , kde P a O jsou predikáty být podnikatelem, respektive být osobou. Nikde v tom výroku nevystupuje žádná Tvoje vymyšlená role.
Zkus si schválně vymyslet, jak bys takto jednoduchý výrok zapsal ve svém systému, kde máš role a zjistíš, proč říkám, "že Occamova břitva".
Proč by k navázání se někam jinam nemohlo dojít těsně před okamžikem zániku existence?
Protože čas je (alespoň v právním chápání) spojitý.
Nechť T je čas, kdy osoba zemřela. Kdy dojde k přechodu? V čase T? To už neexistuje. V čase T - e? A jaktože ta původní osoba tu roli nemá v čase T - e/2?