Vytrhnout větu z kontextu a použít ji izolovaně, pokud to mění její význam, je argumentační faul.
Jenže ono to nemění význam věty. Ta věta sama o sobě má několik významů, já jsem si vybral jeden a jasně jsem napsal, který.
V takovém případě je kontext nutnou součástí významu věty, taková věta nejde uvést izolovaně a ptát se po jejím významu.
Já jsem se na význam té věty neptal, já jsem napsal, že takový význam může mít.
V takovém případě jde totiž o jiné tvrzení, než totéž "bezkontextové", ač graficky zapsané vypadají stejně.
Žádné bezkontextové tvrzení neexistuje. Tvrzení je vždy zasazeno do nějakého kontextu, i když to nemusí být okolní tvrzení, ale třeba jen situace. Nebo to, kdo je mluvčí a kdo adresát sdělení. To všechno tvoří kontext.
Neznáš např. slovník spisovné češtiny?
Právě že znám. Tam ale není sepsán přesný význam slov. Což poznáte např. tak, že slovníků češtiny existuje několik a pro stejné slovo tam najdete různé texty.
Nicméně, vlastně teď tvrdíš: "nikde přesně není určen význam všech slov, tak si je budu používat jak chci".
Ne, netvrdím. Nicméně ano, všichni používáme slova, jak chceme – a teprve když se ukáže, že významy vnímáme odlišně, je potřeba se domluvit na upřesnění. Nebo vy snad používáte slova jak nechcete?
– Já netvrdím, že znamenají něco jiného někdy. Já tvrdím, že znamenají něco jiného.
– V tvrzení o vztahu dvou konkrétních významů (na který reaguješ) nedává použití kvantifikátoru smysl.
Slova mají více významů. Takže když tvrdíte, že dvě slova nemají stejný význam, je potřeba říct, zda neexistuje žádný případ, kdy ta dvě slova mají stejný význam (tj. množiny jejich významů nemají společný průnik), nebo zda existují případy, kdy ta slova nemají stejný význam (tj. množiny jejich významů nejsou identické).