Pokud můžu soudit podle sebe, tak velká část averze k datovým schránkám pochází z jejich počátků, kdy jejich používání bylo nepraktické a hlavně už samotné zřízení datové schránky místo aby člověku usnadnilo život, pro něj znamenalo povinnosti navíc. Tím myslím zejména extrémně nešťastné ustanovení, že když má fyzická osoba datovou schránku, je povinna všechna podání vůči daňové správě podávat elektronicky - a to rovnou pod hrozbou pokut. Oproti tomu státní orgány sice teoreticky měly zákonnou povinnost datovou schránku při komunikaci s občanem použít, ale bylo veřejným tajemstvím, že na to zhusta kašlou a běžně na podání přes DS odpovídají papírovou poštou.
Hned na začátku tak došlo přesně k tomu, co se nemělo stát: místo aby daňová schránka pro občana byla výhodou a zjednodušením, znamenala pro něj komplikace a na její výhody se stejně spolehnout nedalo. Není divu, že to v mnoha lidech vyvolalo negativní pocity vůči datovým schránkám a že ty pocity mnohdy přetrvávají dodnes. A teď, když velká část těch objektivních výhrad už padla, přijde stát s dalším klackem v podobně násilného zřizování schránek každému, kdo si nedá extrémní pozor, aby se tomu vyhnul. Proč si vrchnost myslí, že tohle je ten správný způsob, jak pošramocenou pověst datových schránek vylepšit, je mi záhadou.
Ale možná je jako obvykle správné to nejjednodušší vysvětlení. Státní správa vůbec nemyslí na to, co by lidem usnadnilo život a co by pro ně bylo výhodné. Erár tu není pro lidi, ale lidi pro erár. Takže se všechno udělá tak, ja to vyhovuje eráru, a lidi se donutí to akceptovat silou moci úřední.