Názor k článku
Dělá systemd Linux více složitým, náchylným k chybám a nestabilním? od SB - j: „Navic nemusis ve vychozim stavu resit sracky typu...

j:

„Navic nemusis ve vychozim stavu resit sracky typu ze se neco "samo" restartuje, protoze se nic samo restartovat nebude. Pokud chces aby se neco restartlo samo, nahodis si na to dalsi tool, kterej dela jen a pouze ten restart, pripadne tool, kterej nejdriv peclive checkne co se ty zcela konkretni servise stalo, a teprve pak ji pripadne zkusi nastartovat znova.“

Tady vidím chybu přístupu:
1. proč si budu pro každou službu, kterou potřebuju znovunahazovat (a to je asi většina), dělat nástroj, který to udělá?
2. Jestliže koncepčně přijmu (a zařídím), že každá služba si před spuštěním udělá testy, které když nedopadnou, tak se nespustí, proč by to potom nemohl jednotně spouštět systemd?

„Vubec pak nemluve o vecech typu paralelni start cehokoli, protoze to je specielne na serverech, kde se pouziva 99% instanci tuxe, vec vyslovene nechtena. Jednoduse proto, ze kdyz neco zbuchne, chce admin vedet co to je a ne dva dny zkoumat, ktera z 20 zaroven startujicich servis to zapricinila.“

To samé: Jestliže nejsou služby bez vzájemných závislostí schopny samostatně nastartovat, někde je chyba, kterou pouze sekvenčním spouštěním omrdávám, což je ale stejně opět sázkou do loterie - změníte pořadí spuštění u zdánlivě nesouvisejících služem a ono to nenajede?
Dostatečné logování je samozřejmostí, nemá-li je služba nebo systemd, je to špatně.

Nezastávám se systemd, ale koncepční chybu v něm nevidím, spíš mi připadá, že se pořád někdo snaží dokola vynalézat hranaté kolo, a to ještě na koleně.

P. S.: Dostanu mínusy, přestože mi jsou inicializační systémy u pr-dele?