Názor k článku
Dělá systemd Linux více složitým, náchylným k chybám a nestabilním? od Heron - Samozřejmě, že dá. Doporučuju si udělat výlet třeba...

Samozřejmě, že dá. Doporučuju si udělat výlet třeba do FreeBSD. Je to příjemné osvěžení. Je to v shellu, skripty jsou krásně přehledné, rc skripty služeb jsou na pár řádků. Jde to.

To by mohlo vysvětlit složitost systemd

Tak složitost systemd je dána především tím, čeho všeho chce dosáhnout. V podstatě místo dlouho běžících programů (spuštěných jednou při bootu) jak bylo zvykem doposud, chce udělat systém postavený na velmi malých komponentách, které se budou spouštět v reakci na události. A systemd má prostředky na to, jak toho dosáhnout, včetně třeba mountů. Takže lze mít desítky aplikací, každou s vlastním oddílem pro data, který se připojí až je potřeba, tj před startem toho programu, který se nastartoval v reakci na nějakou událost. A toto celé mít třeba zavřené v konkrétním nspawn kontejneru. Lze to, v idle stavu se používá minimum prostředků a v provozním stavu se používá jen to, co je potřeba.

Jenže je tady několik problémů. Jednak nikde není (nebo ke mě se to alespoň nedostalo), uvedeno, čeho přesně chce systemd dosáhnout (takže cíl je potřeba jen odhadovat z toho, co je zrovna k disposici a jak jsou ty komponenty postavené) a podstatnější problém je ten, že chce změnit a totálně obrátit zavedený systém, který je postaven na zcela jiných základech.

Já osobně (ač jsem velký kritik systemd), nemám nic proti změně konceptu na událostní. Hromada malých komponent, aktivují se na jednotlivé události, lze dosáhnout vysoké paralelizace. Ostatně, spousta systémů se takto dávno navrhuje. Ale mají si to udělat na svém vlastním písečku. Mohli mít vlastní OS a představit vlastní konkurenční koncept.