Řekl bych, že systemd žádná hrůza není, naopak řeší spoustu dlouholetých problémů. Asi jde hlavně o to, že linux se systemd už skutečně není UNIX. Není jím, protože tak v podstatě zní zadání: odpoutat se od *nixových konvencí a tradice a vyvíjet novou, postunixovou platformu. Dle mého názoru je to cíl velice žádoucí a vítaný, ale je pochopitelné, že ten, kdo chce v Linuxu vidět implementaci *nixu a jako takový ho používat, ten bude o systemd neustále zakopávat.
K tomu slavnému "dělat jednu věc a dělat ji dobře": ono to zní hezky, ale v praxi jsou věci často jinak. Takovéhle principy dávají smysl, když programujete shellové příkazy, ale přece jenom máme rok 2016 a většina lidí si neinstaluje linux proto, aby v něm mohla dělat ls a mkdir. V moderním systému je důležitá INTEGRACE... a proto máme systemd.