Čekalo to patnáct let. Kdyby autoři systemd čekali dalších patnáct let, přišel by mezi tím někdo jiný, kdo by udělal klidně ještě větší zásah do systému.
Testovací verze systemd samozřejmě existovaly, jenže když to testuje pár uživatelů, neodhalí se tím všechny možné kombinace prostředí. Mimochodem, to, že po světě existují miliony různých hacků správy služeb, které je problém naroubovat na systemd, je jenom dalším důkazem toho, že ten dřívější systém je špatný.
Můžu Vás ujistit, že čím větší systém složený z částí, které nejsou schopny fungovat samostatně (nemyslím jen systemd ale distro jako celek) - modulárně - tím dřív se nakonec sesype, protože taková struktura musí mít nějaký hlavní regulátor a ten nakonec jednou nebude schopen uřídit všechno.
A tohle je právě věc, kterou systemd řeší. Před systemd máte soustavu různých skriptů, udev pravidel, cronů a bůhvíčeho ještě, co je na sebe různě navázané a závislé. Systemd právě přináší tu modularizaci, protože ty komponenty si mezi sebou povídají stejným protokolem, takže můžete jednu komponentu snadno vzít a nahradit ji jinou komponentou, můžete snadno spouštěč události změnit z času na modifikaci souboru, start služby, přihlášení uživatele nebo cokoli jiného.