Problém dockeru je podle mne v tom, že toho umí příliš málo a zároveň příliš moc. Když člověk potřebuje kontejner ve smyslu "jail", na to je mnohem lepší LXD. Na jednoduchý vylepšený chroot, ve kterém lze pouze izolovat konkrétní systémovou službu, je mnohem snazší systemd-nspawn. Jako způsob, jak integrovat a balit aplikace tak, aby si je třetí strany mohly co nejsnáze instalovat, bez nároků na virtualizaci sítě, úložišť apod., je zase jednodušší a uživatelsky příjemnější flatpak nebo snap.
Docker sedí tak nějak na průsečíku všech těchto scénářů, ale přitom sám neexceluje v žádném z nich. Jeho hlavní nika v praxi, tj. vývoj, správa a nasazování interních aplikací v korporátech, jde dneska ruku v ruce s cloudovou infrastrukturou a Kubernetem, jenže, jak je v článku řečeno, tím se z Dockeru stává pouhý implementační detail.
V dlouhodobé perspektivě možná Docker skončí podobně, jako kdysi ICQ: ve své době inovativní a úspěšný systém, který odhalil určité možnosti, kterých se pak však chopili silnější hráči a tito postupně přinesli produkty, které možná lépe odpovídaly reálným uživatelským potřebám.
3. 10. 2019, 00:05 editováno autorem komentáře