Se zárukami je to složitější. Výrobce odpovídá za vadu. U baterie se musí odlišit, jestli se jedná o vadu, nebo o opotřebení.
Současná zákonná úprava presumuje, že v prvních šesti měsících se má za to, že vada byla už v době koupě výrobku. Tedy v prvních šesti měsících by musel prodejce prokázat, že se jedná o důsledek špatné manipulace, nebo opotřebení. Od sedmého měsíce, pokud prodejce reklamaci neuzná, je na Vás prokázat, že je to vada a ne opotřebení. V praxi s tím neztrácejí čas a reklamaci uznají. Jak dlouho reklamaci uznávají, je už na rozhodnutí prodejce.
Někteří výrobci aut reklamace baterií neuznávají vůbec, považují je za spotřební náplň. I na tomto pohledu něco je, baterie nemůže vydržet funkční neomezeně, ani kdyby byla používána v ideálních cyklech. Ale samozřejmě, pokud se ukáže, že třeba celá výrobní řada baterií odchází, jako reklamaci to uznají.
Na spotřebiteli je tak trochu sledovat svoji zkušenost, která značka vyrábí kvalitně, dobře se staví k servisu a k reklamacím. Nařízení a zákony mohou zajistit, aby nedocházelo k úplným křivdám, ale žádná zákon nikdy nedokáže zaručit, že ochrání každý jednotlivý případ. Spotřebitel je sice slabší strana obchodního vztahu a potřebuje chránit, ale stále je to jedna ze smluvních stran. I on si nese za svůj výběr část odpovědnosti.