Názory k článku
Evropský soudní dvůr rozhodl, že prodej „použitého“ softwaru je naprosto legální

Bohuzel nic neni cernobile a toto narizeni povede akorat tak ke zdrazeni programu a her.

coz bude kazdemu jedno, protoze si programy a hry koupi 'pouzite' za hubicku, nebo udelaji to co jindy (stahnou torrent)

Nejedná se o žádné nové nařízení, ale pouze o výklad již dávno platná směrnice 2009/24/ES - viz čl. 4: "První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření [rozšiřování] této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin."

Např. u nás také již nezanedbatelnou dobu upraveno v AZ, viz § 14: "Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.

V Německu ostatně totéž stanoví § 69c UrhG: "Wird ein Vervielfältigun­gsstück eines Computerprogramms mit Zustimmung des Rechtsinhabers im Gebiet der Europäischen Union oder eines anderen Vertragsstaates des Abkommens über den Europäischen Wirtschaftsraum im Wege der Veräußerung in Verkehr gebracht, so erschöpft sich das Verbreitungsrecht in bezug auf dieses Vervielfältigun­gsstück mit Ausnahme des Vermietrechts;

Celý problém spočíval v tom, že se Oracle odmítal smířit s tím, že jakýsi firma prodávala licence na jejich software, získané od jiných zákazníků Oraclu, kteří je nevyužili, a to s tím, že samotný program si mají stáhnout z webu Oraclu - viz odst. 24-26 ve zprávičce odkazovaného rozsudku. To Oracle považoval za nelegální s tím, že podle jejich EULA je licence nepřevoditelná a Oracle neprodává rozmnoženiny, ale pouze licence - viz odst. 43 rozsudku:

Společnost Oracle tvrdí, že neprovádí prodej rozmnoženin svých počítačových programů dotčených v původním řízení. V tomto ohledu vysvětluje, že svým zákazníkům na své internetové stránce bezplatně zpřístupňuje rozmnoženinu dotčeného programu a že tito zákazníci mohou tuto rozmnoženinu stáhnout. Takto stažená rozmnoženina však může být těmito zákazníky užívána jen tehdy, když se společností Oracle uzavřeli uživatelskou licenční smlouvu. Takovou licencí je zákazníkům společnosti Oracle poskytnuto nevýlučné a nepřevoditelné užívací právo k dotčenému počítačovému programu na dobu neurčitou. Podle společnosti Oracle přitom ani bezplatné zpřístupnění rozmnoženiny, ani uzavření uživatelské licenční smlouvy nezahrnuje převod vlastnického práva k této rozmnoženině.

Na což jim SDEU sdělil, že (stručně v bodech):

- stažení rozmnoženiny počítačového programu a uzavření uživatelské licenční smlouvy ve vztahu k této rozmnoženině tvoří nedílný celek (odst. 44)
- je nerozhodné, že rozmnoženina počítačového programu byla zákazníkovi zpřístupněna nositelem příslušného práva stažením z jeho internetové stránky nebo na takovém hmotném nosiči, jakým je CD-ROM nebo DVD (odst. 47)
- při opačném výkladu by k obejití pravidla vyčerpání práva a ke zbavení tohoto pravidla jakéhokoli dosahu stačilo, aby dodavatelé danou smlouvu kvalifikovali jako „licenční“, a nikoli jako „kupní“ (odst. 49)
- z čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 nevyplývá, že by vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženin počítačových programů stanovené v tomto ustanovení bylo omezeno na rozmnoženiny počítačových programů, které jsou součástí takového hmotného nosiče, jako je CD-ROM nebo DVD (odst. 55)
- vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 se týká současně jak hmotných, tak nehmotných rozmnoženin počítačového programu, a tudíž i rozmnoženin počítačových programů, které byly při svém prvním prodeji staženy z internetu do počítače prvního nabyvatele. Použití zásady vyčerpání práva na rozšiřování pouze na rozmnoženiny počítačových programů prodávané na hmotném nosiči, by nositeli autorského práva umožnilo kontrolovat další prodej rozmnoženin, které byly staženy z internetu, a při každém dalším prodeji opětovně požadovat odměnu, i když získání přiměřené odměny již bylo uvedenému nositeli umožněno prvním prodejem dotčené rozmnoženiny. Takové omezení dalšího prodeje rozmnoženin počítačových programů stažených prostřednictvím internetu by překračovalo meze toho, co je nezbytné pro zachování zvláštního předmětu dotčeného duševního vlastnictví (odst. 59, 63)

Suma sumárum, spor vůbec nebyl o tom, zda lze dále přeprodávat "použitý" software na hmotných nosičích - to je věc dávno daná a nesporná, jednalo se pouze o licence k SW staženému z internetu.

Dlužno dodat, že jediné, co tento výrok soudu změní je znění smluv na licenční a pojede se dál.

Ne, tudy opravdu cesta nevede - ostatně je to v tom rozsudku výslovně zmíněno. :-)

Dvůr je soudní, až sekundárně také občas soudný. A jmenuje se již nějakou dobu Soudní dvůr Evropské unie, nikoliv ESD (ECJ).

Ještě, že jsem to četl až teď, koukám...
Trochu mi to připomnělo Soudné sestry z Úžasné Zeměplochy.
Jinak ale ten nový název soudu je sice možná o fous přesnější, ale jinak ošklivější a blbější.

Od kdy máme precedentní systém ? Né že bych byl proti, ale zarazilo mě to.

V ramci Eu je tento soud nadrizen vsem soudum clenskych statu - jeho rozhodnuti ma stejnou vahu jako rozhodnuti ustavniho nebo nejvyssiho soudu => pro ostatni soudy je zavazne.

Respektive, upresnim - v tomto pripade neslo o rozhodnuti soudu jako takove, ale pouze o vyjadreni se k tzv "predbezne otazce". To v principu znamena, ze soud rek, ze pokud by doslo na to, ze by se nejaky spor ohledne teto veci dostal az k nemu, tak by rozhodl prave a presne takto => pokud by soudy nizsich instaci rozhodli jinak, tak by nejen jejich rozhodnuti zrusil, ale zaroven by (prakticky se 100% jistotou) dotcenym subjektum priznal i pravo na odskodne, z duvodu poruseni jejich prav - a to by zacaloval ze sve kasy stat, ve kterem by soudy rozhodli opacne.

Mezinárodní právo je běžně precedenční.

Odjakziva !
V CR jsou rozsudky ustavniho soudu precedentni, stejne jako nejvyssiho spravniho soudu pro uredniky.

Dale se muze, poukazovat na rozsudky vyssi instance ve stejne veci s tim, ze by soudy mely rozhodovat konsistentne, hlavne zduvodneni je dost zavazne, ale zde je to spise na dobrovolnosti, na rozdil od Ust.S n NSS, kde je precedent dan nasi legislativou

Já myslím, že hodně důležitá a zásadní věc, která tady nezazněla, je to, že předchozí nabyvatel, který software prodal, ho musí ze svého počítače odstranit a dál ho nepoužívat.
To je docela zásadní, bych řekl..
A docela by mě zajímalo, JAK to prostředník - UsedSoft ,a jiné firmy - zajistí.