Nejsem odborník na IO plánovače, ale možná mylně si představuji, že to, který plánovač je "lepší" bude do značné míry záviset i na tom, jaký se používá FS? Konkrétně IO profil u CoW systémů, jako je btrfs nebo zfs, se radikálně liší od žurnálových FS jako ext4, xfs a ntfs, takže u nich třeba bude optimální jiný plánovač?
V mé osobní zkušenosti je to fuk. Při velké IO zátěži prostě hodně procesů čeká na disk a je jedno, jestli chtějí udělat read, write, nebo obojí. Plynule migruji stroje, které spravuji, z ext4 na btrfs, a zároveň z cfq na bfq. Subjektivně nepoznám rozdíl mezi těmi FS, ale přechod na bfq je znát okamžitě (neseká se myš když zavolám sync(1) a podobné symptomy :)
Ja jen nechapu, proc by jako symptom melo byt sekani mysi? Pohyb mysi prece nevyzaduje zapis/cteni z disku, tak bych cekal ze dnes, kdy je nekolik procesoru, se bude jeden venovat zapisum na disk a druhy obslouzi ostatni procesy?
Sam to casto pozoruji a dost mi to vadi.
Linux se zaměřil hlavně na serverová použití, takže priorita na interakci nebyla nikdy položená. Je to bolístka, která se vleče roky, mimo jiné dost lidem znechutí dojem z používání Linuxu.
Technicky, pokud tomu dobře rozumím, tak I/O operace není preemtpovaná a musí se počkat, než se dokončí. Z mého pohledu to je úlet, protože naposledy tím trpěly Windows 3.x, už jen částečně maličkato Windows 95 - když se četlo z diskety na které byl vadný sektor, tak mechanika zablokovala operaci a myš stála.
Microsoft (a samozřejmě Apple) pochopili, že pro úspěch desktopu je potřeba zejména ta navenek viditelná kvalita, tu vnitřní kvalitu (stabilitu) uživatelé ocení až v druhé řadě (proto se taky na Windows vždy nadávalo, přesto je lidi používali).
Windows samozřejmě měly obrovské problémy se stabilitou, ale upřímně řečeno, to se týkalo hlavně řady 95-98-ME. Ta si dala za cíl přejít jednak od MS-DOSu, jednak od Windows 3.x s kooperativním multitaskingem k 32bitovému preemptivnímu systému s ochranou paměti a to při zachování plné zpětné kompatibility včetně her. Samozřejmě, že takový hybrid nemohl být než extrémně křehký a náchylný k chybám. U Applu se pokoušeli o totéž s nechvalně známým projektem Copland a vzdali to. Je svým způsobem ke cti Microsoftu, že takovou věc v zájmu uživatelů vůbec riskli, i když museli dobře vědět, že to nebude a ani nemůže nějak kór dobře fungovat.