Využívání dvou SIM je běžnější i v rozvinutých zemích. U nás to blokují operátoři, kteří to nenabízí a na dotaz odpovídají, že se to nevyrábí. Svého času mi to tvrdili i v obchodu Nokie. U nich jsem ale motivaci, narozdíl od operátorů, nepochopil.
Zvažoval jsem nákup z GB, ale nakonec jsem sehnal přijatelný telefon i tady v ČR. Jenže nabídka je to pořád dost bídná, takže řada lidí raději tahá telefony dva (služební a soukromý).
Proč jsou uživatelé dualSIM stěhováni do rozvojových zemí? Já mám dual Sim čistě z pragmatických důvodů. Na jedné simce tarif odepiš za 12 kaček, 40 minut do vodafonu a sms za 0.5 a na druhé mám virtuála, kde volám za 2 kačky do všech sítí. Nabíjím jak potřebuju. Na tyto dvě simky jsem si za 1000 korun koupil Nokii 220. Nabitý to v kapse vydrží 4-5 dní a to docela volám. Ve smartphonu mám za 89 korun datový tarif. Smartphone nepoužívám ani jako telefon, spíš jako malý počítač. Maily, internet, hudba, video, dokumenty. Protože z něho nevolám, klidně vydrží i 2 dny a naoupak, když hraju hry nebo čumím na internet a vybiju ho, nemusím mít stres, že zůstanu bez telefonu.
Dvojté SIM karty tu byly již v minulém tisíciletí. Jenže telefony s tím nepočítaly a tak se přepínání muselo dělat všelijak, kupříkladu vypnutím a zapnutím. Teprve později se objevily adaptéry, které uměly do mobilu přidat vlastní menu, kde se daly SIM karty přepínat i bez toho, aby mobil věděl, že vlastně dvě SIM karty přepíná.
Podstatnou nevýhodou bylo, že si sice uživatel mohl přepínat SIM karty, ale vždy byla aktivní jen jedna. Dual SIM mobily jsou vlastně dva mobily v jednom pouzdře, kolikrát mají i dvě antény. Obě SIM jsou aktivní najednou, takže zatímco přes jednu právě telefonujete, tak druhá dokáže oznámit příchozí hovor nebo ho i propojit do konference. Přepínáte tak vlastně jen odchozí hovory, což lze často i automatizovat (takže babičce voláte vždy ze soukromé SIM, zatímco lidem z práce vždy ze služební SIM).