Ideální demokracie znamená najít takové řešení, které maximalizuje celkovou spokojenost. V malé společnosti (třeba rodina) se k výsledku dojde vyjednáváním a dohodou. Hlasování nevede ke stejnému cíli, proto je to jen náhražka. Podívejte se třeba na Brexit – s výsledkem je nespokojená výrazná většina Britů, velká část z těch, kteří hlasovali proti, ale také nezanedbatelná část těch, kteří hlasovali pro.
Ochranu lidských práv nezaručuje hlasování, ale ústava a zákony, které tvoří limity, které zahrnují i lidská práva.
Tedy je ještě něco nad hlasováním, co mimo jiné chrání menšinu před hlasováním většiny. Přesně jak jsem psal.
je velmi malá pravděpodobnost, že se zblázní většina parlamentu a odhlasuje nějakou hrůzu lidu na očích pod hrozbou voleb
Podívejte se na současnou českou Poslaneckou sněmovnu.
to jsou totiž alternativy hlasování v demokracii, které se Vám pořád nějak nepozdává
Ne, alternativou hlasování v demokracii je dohoda – v rodině, mezi přáteli, ve spolku. Pokud tam panují dobré vztahy, taková dohoda se velmi blíží ideálu demokracie. Hlasování je od něj dost vzdálené. Rozhodování nějakého diktátora nebo absolutního monarchy je samozřejmě ještě mnohem dál od demokracie, než hlasování. To ale neznamená, že se z hlasování má dělat nějaká modla nebo že je zárukou demokracie. Hlasování spolu se spoustu pojistek a protivah je nejlepší známý objektivní způsob, jak se ve velké společnosti přiblížit demokratickému hlasování. Nic víc, nic míň.
Lepší přiblížení ideálu demokracie, než je hlasování, je i to, že se prostě nějaká skupina lidí na něčem dohodne a podle toho jedná – pokud to nevadí nikomu jinému. Tak funguje v demokracii většina rozhodování – je to to, co se nazývá občanskou společností, nejrůznější spolky, neformální sdružení atd. Tenhle způsob rozhodování má ovšem tu nevýhodu, že se v něm nedá objektivně rozhodnout – funguje tedy jen do té doby, dokud proti sobě nestojí dva různé zájmy. Proto se v takových případech uchylujeme k tomu méně demokratickému způsobu rozhodování, kterým je hlasování.