Není pravda, že nahrazením svobody slova svobodou říkat pravdu by se sebrala svoboda všem. Jenom těm, kteří prokazatelně lžou. „Svoboda říkat pravdu“ je samozřejmě jen přibližný název, stejně jako „svoboda slova“.
"Svoboda říkat jen pravdu" je oxymóron. "Pravda" je z velké míry subjektivní. Jakmile začnete "svobodu" praktikovat jako subjektivní pojem (odvislý od předmětu), startuje se spirála omezování svobod a zbude jen pahýl. Totalitní režimy se právě vyznačují tím, že existuje doktrína pravdy - a "svobodně" můžete mluvit jen v rámci ní. Za socialismu u nás jste se do médií dostal jedině, pokud jste mluvil tehdější "pravdu". Ačkoliv chápu, že to nemáte na mysli, tak přesně k tomu to vždy vede.
Samozřejmě by nikomu nebránila mluvit o věcech, které jsou nejisté. Pouze by nechránila zřejmou a úmyslnou lež.
Jak a hlavně kdo bude držet tu moc, to posuzovat? Nyní je to řešeno tím, že zákony chrání situace, kdy lež zasahuje do sféry práv druhého (např. pomluva) a posuzuje se to podle situace (např. politik musí snést větší míru zásahu do soukromí apod.).
Ústavou zaručená svoboda má vždy nějaký účel, a je potřeba zkoumat, zda ten účel plní. Svoboda slova má zaručovat to, aby byla slyšet pravda – a dnešní extrémní pojetí svobody slova jde proti tomuto účelu.
Nikoliv. Ústava a Listina jsou velmi strohé a definují základní nezadatelné hodnoty, které mají platit za každé právní úpravy. Účelem svobody slova není evangelizace pravdy, ale ochrana základních a přirozených potřeb člověka.