Jen málokteré návrhy jsou neslučitelné, většinou se dá implementovat obojí a nechat uživatele vybrat si v nastavení.
A má to podle vás nějakou hranici nebo dialogové okno se 100 volbami, kam si každý dostal to svoje, je v poho? Pokud si nějakou hranici stanovíte, tak už se dostáváte do pásma "my víme, co je pro vás dobré, přizpůsobte se".
Představte si, že jsou uživatelé (a není jich málo), kteří jednoduché rozhraní a nastavení, kde jsou jen ty volby, které používá často hodně lidí, ocení. Že nemusí hledat jedno notorické nastavení mezi 10 corner casy.
V mých začátcích s Linuxem jsem si se systémem hrál a zkoušel, z KDE jsem byl nadšený. Postupně mě to přestalo bavit a já zjistil, že ta jednoduchost a zaměření na podstatné u GNOME mi vyhovuje mnohem víc a často mě rozčiluje, když musím používat software od KDE, že to podstatné se tam hůře hledá. A to je zákonitý výsledek toho, že se tam toho chce nacpat co nejvíc.
Nechci tím KDE kritizovat. Mají svůj přístup, mají své uživatele, kterým to vyhovuje. Jenom vám ilustruji, že v UX/UI designu neexistují žádná objektivně ideální řešení. Každý uživatel má jiné preference a potřeby a je to celé hodně náročná práce balancování mezi nimi. GNOME si zvolilo nějakou cestu, KDE si zvolilo nějakou. Počtem uživatelů se zdá ta cesta GNOME výrazně úspěšnější, ale myslím, že hodnotit kvalitu software jen na základě toho je hodně velké zjednodušení.
takže jim nezbývá, než vývojáře platit
GNOME Foundation platí snad jednoho vývojáře (Emmanuele Bassiho na GTK), jinak jsou její zaměstnanci lidi, kteří těm vývojářům dělají servis. Na ty hledají peníze. Samozřejmě kdyby těch peněz bylo hodně, tak rádi zaplatí i vývojáře, ale to se neděje ani u TDF, která na příspěvcích od uživatelů LibreOffice dostává podstatně víc peněz.
Jinak GNOME má sice podstatně víc placených vývojářů (firmami) než KDE, ale nemám pocit, že by mělo nějak méně komunitních přispěvatelů.