Velká část případů cukrovky druhého typu se léčí dietou. Úpravou stravy. Obvykle se jedná o úpravy drobné, nikoliv o zásadní změnu jídelníčku. U těchto pacientů bývá také běžné, že i při nedodržení životosprávy bývají jejich zdravotní komplikace malé. Jen nízké procento případů ohrožuje pacienta na životě nebo na zdraví.
Dá se konstatovat, že velká část těchto pacientů by bez vážnějších komplikací žila i bez změny životosprávy. Tak skrytá ta nemoc u nich je. Přišlo se na ně vlastně jen díky dokonalejší diagnostice. Někteří kritici téhle metody odhalování této nemoci uvádějí, že se jedná o chybnou diagnostiku. Podobně, jako kdyby vám doktor změřil tlak a tep a při vyšší hodnotě vás automaticky začal léčit na vysoký krevní tlak - bez ohledu na to, že výsledek byl vyšší jen jednou a to poté, co jste běžel od autobusu rovnou do ordinace, protože jste měl pár minut zpoždění.
Někteří kritici tohoto stavu to ale berou poměrně sportovně - že tato diagnóza (jakkoliv chybná) řadu pacientů přesvědčí ke zdravějšímu způsobu života, což je vždy pozitivní. Dokud vás nezačne doktor cpát práškama, tak se vlastně jedná o chybu přínosnou. Taková motivace omezit sladké limonády a občas jít po schodech.
Jediný problém pak je, že ta čísla o počtu nemocných jsou dost vylhaná a absolutně neprůkazná. Navíc se tak blížíme stavu, kdy (poměrně uměle) budou jako nemocní cukrovkou druhého typu diagnostikováni úplně všichni.