P.S.: S tím počtem pokusů o přihlášení je to jen čirá spekulace, jak je na tom v tomto ohledu ICQ, opravdu netuším.
Rozumím. Na vyvážený poměr ochrany identity a DoS se musí myslet od začátku návrhu. Rozhodně by se měly banovat proxy servery. Navíc málokterý proxy je skutečně nerozlišitelný od klienta – vhodné skenování hlaviček by jich většinu rovnou vyřadilo. Podle popisu funkce IPbrute se snaží z mnoha míst přihlásit na stejný účet. Tedy ban proxy je triviální. Ale pokud bychom chtěli být ještě lepší, pak bych navrhoval implementovat toto: Při úspěšném přihlášení člověka by tento dostal od serveru jakýsi „cookie“, symbol úspěšného přihlášení, od serveru. Při budoucích přihlášeních by server poslal sůl, tu by měl klient zhashovat s cookie a poslat zpět. Pokud by uspěl, dostal by po nějaké době nové cookie a především by měl pro přihlášení mírnější DoS pravidla. Útočník bez správného cookie by byl případně odstřižen, ale legální uživatel by měl samozřejmě životností cookie tu hodinu hravě překlenout. To by prakticky odstranilo možnosti DoS i při velmi striktní politice.
Myslím, že tím chtěl autor říci, že takto "chráněný" účet je "relativně snadno" hacknutý metodou sociálního inženýrství. Útočník by tu oběť nejspíš musel aspoň trochu znát a nešlo by to dělat tak jednoduše a tak masově jako slovníkové útoky na ICQ účty, ale možnost to je. Jak moc je teoretická, to si holt musí vyhodnotit každý sám dle míry vlastní paranoiy ;-)
Občas se bavím při představě, jak za pár let dostaneme Alzheimera, a budeme se mlátit do hlavy za to, že jsme v mládí byli příliš paranoidní ;-) Možná by to mohl být námět na sobotní komix ;-)