Názory k článku
Hard disk s okýnkem

Ja mam WD 400MB koupeny v roce 1994 a porad jede bez jedineho
vadneho sektoru.

Ale pred casem jsem u WD 40GB koupeneho v roce 2002
nasel bug ve firmwaru, ktery pri zapnute read+write cachi
a posilani requestu o velikosti 256 sektoru muze vest
k poskozeni dat. (256 se do registru zapisuje jako 0, a
nekde v kodu zajistujicim synchronizaci cache se na tento
pripad nejspis zapomnelo). Kdyz jsem se na to ptal na
WD podpore, tak neodpovedeli.

Asi je to odhalení překvapilo :)

Ovsem, jenomze ho nevytahl ze supliku, ale kamsi posilal.

na vadny disk vzdycky napisu permanentnim fixem "v hajzlu". Vzdycky se ale driv nebo pozdeji najde mezi kolegy infromatiky idiot, ktery to smaze lihem a zkusi, jestli by to prece jen neslo. Jiny kolega proto vzdycky takovy disk otevre, vykucha magnety a ty pak doma pouzije na dvere od spajzu. Squele se potom hubne.

Otevrit disk se mi nkdy normalne nepodarilo. Pouziva na to kolega nejaky trik nebo par ran 5kg kladivem tak jako ja. :)

Nejake ty statistiky tu uz nekdo vyhrabal: http://forum.pctuning.cz/viewtopic.php?t=33664 IBM/Hitachi a Seagate z nich, pri letmem pohledu, vychazeji lepe, nez WD. Nekdo by ale musel spocitat prumernou poruchovost pro kazdou znacku, eventuelne rozptyl. Zajimavy je tam tez Maxtor, kde se spolehlivost pohybuje v rozmezi bombenfest-totalni sracka.

Stínit magnetické pole lze nejenom feromagnetikem (železo, permaloy) ale i materiály paramagnetickými (plasty) případně i diamagnetickými (měď, hliník, mosaz). Feromagnetické a paramagnetické materiály pole do sebe "vtahují" a diamagnetika jej naopak "vytlačují". Stačí vhodně uzpůsobit kryt, aby zjednodušeně řečeno siločáry neprocházely stíněnou oblastí, je jedno, zda je odtud vytlačíme, nebo vtáhneme jinam. Faktem ovšem je, že hloubka vniku, která charakterizuje stínící účinky daného materiálu je u hliníku při frekvenci 1kHz 8,8mm zatímco u oceli 1,54mm (v této hloubce poklesne hodnota magnetické indukce na přibližně 37%).
Obecně se stínění "vtahováním" používá pro pole nižších frekvencí a "vytlačování" pro pole vyšších frekvencí.
Soudím, že to okénko příliš opravdu nestíní a celistvý obal z jakéhokoliv kovu by byl lepší. Hliníkový obal, zřejmě dokáže slabší magnetická pole odstínit, ale lepší by rozhodně bylo nějaké feromagnetikum.
Vodivost okénka hraje roli hlavně pro elektrické (statická elektřina) pole - proto se ty pytlíky dělají vodivé. (POZN: VF magnetické pole ve vodivém materiálu způsobuje vířivé proudy, které vytváří opačné pole svými účinky snižuje intenzitu uvnitř stíněného prostoru.)
Já bych si disk s okénkem nekoupil, stejně bych musel rozdělávat case, abych se mohl dovnitř podívat.

Paramagnetika a diamagnetika mají rel. permeabilitu dost blízkou 1, takže bych si jejich vliv dovolil označit za zanedbatelný (narozdíl od feromagnetik, jenž mají µr běžně řádu tisíců). Výjimku tovoří jen supravodiče, což jsou prakticky absolutní diamagnetika, jenže fungují při teplotách, které by se HD asi moc nelíbily:-) Původní tazatel se ptal na působení statického magnetického pole vyvolaného permanentním magnetem - to má samozřejmě neomezenou hloubku vniku do všech neferomagnetických kovů. Moje odpověď pak především sdělovala, že si s tím vůbec nemusí dělat starosti, dnes obvyklými hliníkovými kryty disků takové pole projde bez potíží a plexisklo tedy v tomto ohledu nemůže být znatelně horší.

Neexistence běžně dostupných materiálů, které by byly natolik diamagnetické, že by stínily znatelně více, než je pouhý úbytek pole se vzdáleností je vidět i na faktu, že v hračkářstvích nemají spoustu hraček s levitujícími magnety:-)