Nějak netuším, proč by pokročilí uživatelé měli oceňovat instalátor. Osobně se tedy považuji za pokročilého uživatele, nebo velmi pokročilého a instalátor Arch Linuxu mi nikdy nechyběl a to ani před lety, kdy sem Arch instaloval poprvé bez instalátoru, ano kdysi dávno Arch instalátor už měl a z důvodů níže jej opustil.
Prostě použiji Installation guide více méně jako checklist a instalaci si udělám přesně tak jak mi vyhovuje. Proč bych nemohl mít /home na zvláštním oddíle i na menším disku, vždyť ten systém ani nemusí mít žádné desktopové prostředí, nebo vyžaduji šifrovaný oddíl atd atd. Ok argument je: „nepoužij instalátor, udělej si instalaci ručně“ a ano, přesně to udělám.
Tyhle instalátory řeší jen určitou podmnožinu použití systému, tedy podmnožinu konfigurací při instalaci. Dlouhé roky byla také absence instalátoru v Arch Linuxu dobrým sítem, ověřil, jestli si potenciální uživatel ten systém opravdu zaslouží. Pokud nebyl sto, přečíst si a pochopit průvodce instalací, pak prostě nainstaloval Manjaro.
I někteří zkušení uživatelé ocení instalátor - třeba jim urychlí a usnadní instalaci v případech, kdy jim možnosti instalátoru stačí. Instalátor také nainstaluje přímo desktopové prostředí, tedy umí víc, než instalation guide.
A instalátor mohou použít i méně zkušení uživatelé - kteří si z nějakého důvodu zvolili Arch.
Dalších případů, kdy se instalátor hodí, asi najdeme více a zájem o instalátor od vývojářů i uživatelů to potvrzuje.
Je v pořádku, že přímo Vám instalátor k ničemu není, ale je odvážné to až tak široce zobecňovat.
Jenže problém je v tom, že ta pouhá podmnožina nejspíš zahrnuje 90% instalací. Tedy, v 90% případů to někomu zrychlí/zjednoduší instalaci. Zbylých 10% instalací si admin užije naplno pravděpodobně i bez Installation Guide.
Jako začátečník pro mne install guide znamená seznámení se systémem. Když jsem ale pokročilý/zkušený tak mám dvě možnosti - instalace pokrytá instalátorem (tedy úspora času atd) nebo ruční.
Z mého pohledu tedy super!
> Dlouhé roky byla také absence instalátoru v Arch Linuxu dobrým sítem, ověřil, jestli si potenciální uživatel ten systém opravdu zaslouží.
napadla mě taková situačka...
Notýsek
Pepa freneticky datluje do klávesnice, pak si spokojeně oddechne.
Mařka: "Pepo, proč si na to filtrování logů nenapíšeš konečně skript, když to děláš už potolikátý?"
Pepa vytáhne z kapsy ohmataný notýsek s nadpisem Svatý Arch. Spokojeně pohladí jeho oslí uši.
"Mařko, neudělám, protože mám tady v notýsku napsaný jak co mám pustit ručně, co dělat a to přesně vždycky udělám a funguje to dlouhé roky."
Mařka nechápavě pozvedne obočí: "Co?"
Pepa: "No, on by mohl taky lognout Jirka kterej není takovej borec jako já, pustit můj skript a trestuhodně si tak ulehčit život. Což si samozřejmě nezaslouží. Na tom se určitě shodneme."
V Pepovi se ale nakonec něco pohne: "Ale když hezky poprosí, půjčím mu můj notýsek."
EDIT: typos
5. 1. 2022, 00:02 editováno autorem komentáře
Asi jsem prostě už stará konzerva. Ale ve škole se také děti učí násobilku a později používají kalkulačku. Takže by neškodilo aby se aspoň prvouživatel seznámil se střevy systému pěkně od základu a těch pár příkazů napsal ručně. I tak to je velmi usnadněné skripty pacstrap, arch-chroot a genfstab.
Nikde netvrdím, že si to nemůžu naskriptovat, však je to snadné a pokreje to přesně můj usecase. A ruku na srdce, kolikrát do roka ten Arch instalujete? Já jsem naposledy instalaci dělal na novém notebooku před rokem a celé to zabralo i třeba jen 20 minut a z toho jsem u toho něco dělal třeba 5 minut a zbytek zabralo stahování a instalace balíků. Seznam balíčků a nějakou tu konfiguraci jsem si přenesl ze staré instalace, nemyslím si, že zrovna s tímhle by mi nějaký instalátor pomohl.
Opakování matka moudrosti ale fakt není.
Já rozumím motivaci člověka, který se chce něco dozvědět. Ruční instalace má taky svůj význam, pokud si tuníte vlastní, nový systém. To ale přesně uděláte jednou za 3 roky (třeba).
Pokud ale chcete rychlou, ale čerstvou instalaci, poučka o "naučení se něčeho", když už to děláte po stý, fakt ztrácí argumentační podporu.
Takže ten systém prostě po stý instalovat ani nebudete ... a protože to dokážete předvídat, tak si ho nepustíte ani napoprvý. A prostě ho ze svého hledáčku vyšrtnete. Protože opakovat něco z notýsku je fakt opruz.
V dnešním světe kompjůtru bychom měli maximalizovat automatizaci kde to jde a ušetřený čas věnovat třeba ... něčemu užitečnějšímu.
Tím chci říct, že Arch je skvělý systém ve své oblasti, ale jeho dobré zvládnutí na dostatečné úrovni není závislé na ultra-detailním pochopení jak se ten systém instaluje.
Absence instalátoru tak je tak vždy naprosto zbytečná vstupní bariéra pro kompetentní adminy, kteří umí čist dokumentaci (která je super). Ostatní uživatelé, jak píšete, se notýsku stejně leknou a nainstalují si Manjaro.
EDIT: typos
5. 1. 2022, 09:36 editováno autorem komentáře
Tenhle argument mi nedává moc smysl. Počítače jsou na to, aby automatizovaly činnosti, kterým se člověk nemá moc důvod věnovat. Drtivá většina uživatelů má své vlastní zájmy a instalace je z jejich pohledu něco jako plánovač procesů v jádře: kdo o to má zájem, ten si to může studovat ze zdrojáků a ostatní na tom zajímá jenom, že to funguje. Kromě toho nějak nevím, proč by měl prvouživatel být nucen se "učit" konkrétně zrovna instalaci, proč ne třeba jak funguje RCU nebo souborové systémy?
Arch je trochu jiný, míří hlavně na kutily a vývojáře, co si potřebují sestavit hodně přizpůsobený systém pro embedded, IoT apod. Tam je instalace plně daná požadavky aplikace.
Tohle je trochu absurdní přirovnání. „Ruční“ postup instalace Arch Linuxu je ve výsledku cca 25 příkazů a to včetně stažení, verifikace a nakopírování instalačního média na flashku, instalace desktopového a oblíbeného bootloaderu, plus editace čtyř až pěti souborů, s mojí frekvencí instalace jednou za dva až tři roky, plně dostačuje.
Chápu, že je velmi vzrušující vytvořit v pythonu modulárního průvodce instalačním procesem. Ale jak jsem psal výše, tohle už zde jednou bylo a pak zase nebylo.
Co jsem koukal, tak tempo vývoje archinstall je vražedné a spousta věcí už je vyřešena, třeba kolem šifrování, nebo v práci s mirror-list, ale pořád je toho hromada k dotažení a nebo k přepracování. Jasně je snazší klepnout další, další, další, vyplnit pár polí a mít instalaci hotovou, ale ve výsledku se stejnou rychlostí to udělám s arch-install-scripts, je to možná zbytečně hardcore a ultras style, ale funguje spolehlivě. Mám to plně pod kontrolou a nemusím spoléhat na to, že instalační program počítá s exotickým nastavením, které chci, nebo s exotickým hardware, který náhodou mám (naštěstí nemám). Taky například, když si omylem smáznu jiné partition z disku, mohu nadávat jen sám sobě a ne instalátoru, který to udělal sám od sebe.
Podle diskuze je tento můj názor velmi ojedinělý, ale budiž, asi jsem ze staré školy. Jak s oblibou říkám: „Samej framework a nikdo už pomalu neumí napsat ani quicksort“, zde bych parafrázoval: „Samej automatickej skript a nikdo už pomalu neumí použít ani fdisk“.
No a jsem zvědavý, jak se tento instalátor bude dál rozvíjet, podle commitů jsou aktivní víceméně dva lidi, tak jim přeji, aby je to nadále bavilo, protože udržet motivaci ve vývoji projektu zadarmo je dlouhodobě těžké.
BTW tak podle issue 671 mám pro archinstall exotický hardware, přitom by člověk řekl, že VMD už tu nějaký ten pátek je…