Naše město má historicky problém s rozvody elektřiny. Když to před pár desítkami let posilovali, vypadala budoucnost jako to bude stačit, protože skončily fabričky ve městě a kanceláře a byty tolik nežerou
. Důsledkem je, že i panelákové čtvrti pro deset tisíc lidí mají poddimenzované rozvody: na spotřebu domácností to stačí, ale elektromobilita by znamenala rozkopat půlku města (kolektory jsou jen někde!) a bylo by to tak drahé, že se do toho nikomu nechce.
Přidejte k tomu ulice opravené z peněz EU, kde se teď nesmí 10 let kopat víc než záhon pro kytičky...
Sousedovic elektrovůz s deklarovaným dojezdem 400 km se chová tak, že opravdu po cestě do Prahy a zpět (cca 2× 120 km) se battery management vehementně dožaduje nabití a varuje, že další jízda by mohla výrazně zhoršit zdraví baterie.
Protože naše ulice je v rámci sídliště spíše bohatší, obměna vozového parku probíhá obvykle v pětiletém cyklu nákupem nového vozu (beru nejčastější případ, průměr bude bude jiný, protože část se prostě neobměňuje vůbec). Přesto tu potkávám asi pět hybridů a do desítky elektromobilů - zbytek jsou nové vozy se spalovacími motory. Před naším domem parkují elektromobily hned dva, z toho jedno je nákupní taška přesně pro popojíždění po městě.
Je to začarovaný kruh: dokud nemáte kde nabíjet, nekoupíte elektroauto, dokud tu nebude dost elektroaut, nevyplatí se budovat nabíječky.
Jenže řešení shora spočívá v ultimátu: auta se spalovacím motorem vám neprodáme, takže si musíte koupit elektromobil - a ta infrastruktura se pak vybuduje podle poptávky
. Což znamená, že ti první si to prostě vyžerou.