Vlákno názorů k článku
LinuxDays letos neproběhnou, situace je nepříznivá od Humanoid č. 1264054 - poruchový - Možná úplně pitomý dotaz neználka, ale oni to...

Možná úplně pitomý dotaz neználka, ale oni to nedělaj online? Spousta těch -conů se přesunula do online a je to super.

Online byly dva ročníky a bylo to o ničem. Nezájem ze strany přednášejících i diváků. Online to nemá smysl a nefunguje to.

Možná, kdyby lidi nebyli po... strachy a uměli se domluvit jako v jiných sociálních kruzích, můžou tyto akce normálně probíhat. Dokud se budeme ohýbat pod zvůlí těch srandistů a vymlouvat se na "opatření", tak pak akce nebudou.

Těžko uděláte akci pro 1500 lidí, když přijdou opatření, která vám zavřou univerzitu nebo omezí přístup na ni. Na vysoké školy dopadala omezení vždy v první vlně. Při takovém riziku do toho opravdu nechcete investovat čas a peníze.

Možná to není obecné pravidlo, ale v mém okolí ano: přijde mi, že na konference jezdí lidé hlavně osobně potkávat jiné lidi. Zvláštní poslední roky jsou tam ty přednášky jako takový meziprogram.

Upřímně, pěkně mě to štve, za půl hodiny se toho člověk moc nedozví ani od východoevropana, natož od západoevropana co prvních patnáct minut stráví představováním sebe sama. Ale online to takhle dělat atokonto fakt nemá smysl.

Tak trochu jsem doufal, že pandemie covidu a s ní související omezené cestování otevře lidem oči a ukáže jim, že se dají věci dělat i jinak. Ono je sice hezké, že se s ostatními člověk potká naživo, pokecáme si na chodbě a večer si zajdeme do hospody, ale když se zamyslím nad tím, co to, že kvůli třídenní konferenci letím dvakrát přes půl světa, obnáší ekonomicky a ekologicky, přijde mi to dost děsivé. (A zjevně nejsem sám - mimochodem, ten článek je datovaný do ledna 2020, tj. pro většinu světa "těsně před covidem".)

Bohužel ale bylo vše jinak, i v oboru IT se většina zasekla na tom, že "online konference prostě nefungují", a s ústupem covidu se vše vrací do starých kolejí.

Neházel bych flintu do žita. Ty offline konference se vyvíjely desítky let, online konference se zkoušely dva roky – za tu dobu se samozřejmě nezjistí, jak to dělat dobře. Je pochopitelné, že teď je návrat k offline i proto, že „konečně zase můžem“. Ale to, že se to nějak dělalo i online, už tady zůstane – a dá se očekávat, že to aspoň někdo bude dál zkoušet a hledat, jak to, co online „nejde“ přeci jen nějak udělat.

A to píšu jako někdo, kdo je teď pro návrat meetupů a kurzů do offline, protože vím, že to online nedokážeme udělat v takové kvalitě. Ale třeba u těch kurzů už víme, že stejně budou hybridní, takže tam bude prostor tu online část zlepšovat.

Online kurzy jsou hodně náročné na koncentraci, a pro mne jako školitele je důležitá neverbální komunikace, zvlášť když školím začátečníky, a to u online školení fakt není. Na školeních je důležitá i komunikace mezi účastníky, nejen mezi školitelem a školením. Úplně nejhorší je pak školení lidí z korporátů, kteří jsou zvyklí vypnout kameru a zamutovat se. A člověk 3hodiny mluví do rádia s minimální odezvou. Můj pocit z posledních 3 let je, že online školení má smysl u hodně pokročilých, kteří už vědí, co nevědí, a nebojí, nestydí se zeptat, případně u školení, které už se opakují - případně u lidí, kteří mají alespoň seniorní znalosti.

No ono jde o všechny ty věci kolem, tedy workshopy, vykecávání na chodbách, u kafe a tak. Co se týče přednášek - popravdě sedět doma před svým počítačem a mluvit "na nikoho" mi přišlo šílené. Zkusil jsem si to párkrát a potom se zařekl, že tudy cesta nevede (pro mou osobu). To už je lepší si udělat YT video (zcela mimo jakoukoli konferu) a potom si ho v klidu sestříhat (ale opět - to není můj šálek čaje, na to jsou větší machři).

Měli jsme i snahu udělat online "kecací místnosti", ale to prostě nefunguje jako ve skutečnosti. V reálu je například možné mít na jednom místě deset lidí a tři paralelní rozmluvy (lidi se přesídlí blíž k tomu, co je baví). To online nejde vůbec; buď nemluví nikdo, nebo všichni přes sebe.

Na některých konferencích jsem setkal s tím, že přednášky (buď všechny nebo jen některé) byly předtočené a následná diskuse pak probíhala živě. Mělo to dvě docela zásadní výhody: jednak odpadl tradiční problém s dodržením vyhrazeného času (nebo násilným usekáváním), jednak mohl přednášející v průběhu rovnou odpovídat v chatu na dotazy, aniž by se tím přednáška zdržela.

Kecací místnosti moc nefungují. Ale třeba se dá udělat program, že lidi natvrdo rozházíte do malých skupinek, třeba i s nějakou aktivitou. Není to obdoba kecacích skupinek, je to něco jiného – ale zároveň je to něco, co nejde udělat na offline konferenci – takhle se potkáte s lidmi, se kterými byste se na offline konferenci nikdy nepotkal.

Je chyba pokoušet se do online světa přímo převést to, co fungovalo offline. Ke stejným cílům povedou v online jiné cesty – jenom je potřeba zjistit které. A některé věci z offline nahradit nepůjde, ale stejně tak budou i online věci, které nejde udělat online.

Třeba párování týmů s mentory před hackathonem speeddatingem už děláme online, protože se ukázalo, že to funguje lépe než offline.

Nám to funguje takto:
Máme zaplacený Zoom. Jsou určení pořadatelé, přednášející, program. Začne se, všichni návštěvníci (třeba čtyřicet), se mutnou, přijde první přednášející. Pokud někdo chce něco říct, zvedne ručičku, je vyvolán, a tak dále.

Jako netvrdím, že to má stejnou atmosféru. Ale jako funguje to naprosto v pohodě.

S rozvojem internetu a online zdrojů prostě konference ztratili velkou část svého informačního významu a začal převažovat význam společenský, který online prostě nefunguje. To je prostý fakt, žádné zaseknutí.

(Že letět přes půl světa abyste si zašli "na pivo" je ekonomicky a ekologicky pochybné souhlasím.)

18. 8. 2022, 17:02 editováno autorem komentáře

Já třeba online konference nezvládám. Zvlášť na přednášky nemám trpělivost. Když jsem tam fyzicky, vždycky si najdu čas přeběhnout mezi přednáškovkama a vyplnit jima čas. Je to pro mě v tu chvíli distraction-free prostředí, které slouží k jedinému účelu. Doma se ke sledování odkopávám mnohem hůř. Nejspíš tam má vliv i moje ADHD.

Co se týká setkávání s lidma, je mnohem snazší najít a přidat se k zajímavé debatě ve chvíli, kdy jde člověk kolem nějaké skupinky co něco řeší. Online, i ve workadventure zmíněném níže, je to mnohem složitější. Člověk se třeba nemůže přidat k debatě, pokud ji neslyší, a na to je potřeba se doslova připojit ke group callu bez předchozí vědomosti o čem je.

Zajímavé, mám to přesně naopak, zvykl jsem si přehrávat přednášky zvýšenou rychlostí a různě v nich seekovat (věci co znám přeskočím, věci co jsou složité si pustím ještě jednou) a nedokážu teď zpracovat fyzické přednášky. (ADHD nemám, nebo alespoň ne oficiálně diagnostikovanou :), ale představuju si, že tohle přesně musí být to, co se ADHD lidem hodí)

Pokud jde člověku vyloženě jen o ty informace, tak je spousta asynchronních zdrojů, které je možné využít.

O to nejde. To nemá být zdroj toho, co se dozvím stokrát jinak na internetu. Tam mají být věci, které se nedozvíte jinak. V Barceloně tak například přednášel hlavní autor tuším CodeSandboxu o jeho vnitřnostech a ta přednáška byla naprostá pecka a podobně.

Tedy o vnitřnostech toho CodeSandboxu, pochopitelně :-D

To by jste prece napsal o "svych" vnitrnostech. Vtipny, jazyk se vyviji, taky to pouzivam "spatne" :-)

Je nějaký problém tu přednášku natočit a zveřejnit jí na YouTube? Konference už dávno nejsou exkluzivní místo, kde se něco nového dozvíte na přednášce.

Jednak je to problém pro přednášejícího, to si někdy vyzkoušejte, a druhak je to stejná úvaha, jako proč chodit do divadla, když se přece můžete na to představení podívat na videu. Ta konference je všechno dohromady.

Zdar,
LinuxDays se sice nekonají, ale chtěl bych připomenout, že z velké části to organizuje, natáčí, stříhá atd. studentský klub Silicon Hill. A ten má spoustu dalších projektů, ne jen LinuxDays. Třeba Bastlírnu, za kterou pořádám každý měsíc on-line setkání Virtuální Bastlírna (pokaždé je tu k tomu zprávička).

Takže ano, přizpůsobili jsme se a děláme i on-line akce. Pravda, ne LinuxDays, které prostě ani přednášející, ani sledující zdaleka tolik on-line nebaví (schválně se podívejte na počet přednášek na on-line vs. off-line), ale máme zase jiné formáty.

Zase na Virutální Bastlírně už jsme měli dost dotazů na to, jestli to někdy neuděláme skutečně s opravdovými lidmi, kteří se hýbou.

A jako dlouholetý stánkař a občasný přednášející na LinuxDays/Insta­llfest/OpenAlt bych Vám chtěl říct, že čistě on-line je to prostě nuda, člověk přijde o kontakt s lidmi, ke kterému on-line prostě nedojde.