Něco jako "norma" přišlo do češtiny až po národním obrození. Do té doby klidně v zemských deskách stojí slovo mlynář a mlinář v jedné větě kousek od sebe.
V 19. století to bylo všechno psáno německy, takže pochopitelně se vše řídilo německým pravopisem, ale i tak můžu dodat přehršel případu, kdy zapisující přechyluje. Mimochodem ve starší době němčina používala občas zvláštní formu "přechylování"/nepřechylování - třeba Johann Müller/Maria Müllerin.
To latinské přechylování je zajímavé, ale čistě akademické. Běžný lid neměl představu, co si to tam písař píše pod vousy.
Nesouhlasím s Vaším závěrem, protože tu situaci vnímám mnohem šířejí. Prolezl jsem kdejaký kout zápisů, nejen matrik, a obecně sleduji určitý trend, který říká, že čím blíže byla oblast i správa tak nějak lidová, tím spíše je čeština autentická, a zároveň přechýlená (a němčina zprasená). Naopak proti tomu města, to je zase výstavní němčina a zprasená čeština. Samozřejmě, že se to bude lišit podle místa a času.
Přečtěte si někdy třeba soudní spisy, nejlépe po ženské rvačce (stalo se, že se to přeťáplo a došlo na vážná zranění). Mám tu před sebou součást protokolu z roku 1658 od Domažlic, a čtu tam "vnučka Doroty Silverový", "Maruše mladá Mrkvová", "Kateřina Hoškovic", "Anna Silverová, matka"... Je to autentické svědectví zapsané venkovským rychtářem, se všemi neduhy a sprostotou běžné mluvy té doby.
9. 2. 2024, 15:57 editováno autorem komentáře