Jo a ta hranice je dána rychlostí pohybu elektronu. I kdyby se pohyboval rychlostí světla ve vakuu, tak při 4GHz urazí za jeden takt jen 7.5cm. No a protože elektron není foton, a protože spojové cesty nejsou vakuum, je skutečná vzdálenost ještě menší. A právě při těch 4GHz se blíží délce cesty z jednoho konce čipu na druhý. Dalším omezením je pak rychlost změny stavu PN přechodů, ale to je na mně už moc velká fyzika. Řešením by bylo změnšovat rozměry čipů a stavět obvody jako sekvenční s jednovrstvou kombinační logikou. Jenže to první by znamenalo ořezat množinu funkcí, to druhé pak znamená razantní nárůst komplexity a tím i rozměrů. A to zmenšení by navíc přineslo problém jak k tomu připojit ty stovky nožiček, co dnes procesory mají (nebo jak se bez nich obejít). No a proti tomu je tu možnost jen zvýšit integraci, místo 2 jader nabídnout 8, přidat HW podporu pro nejproblematičtější výpočty (MMX, SSE atd.) nebo přímo do čipu procesoru nacpat nějakou tu RAM. Takže zvýšení frekvence nad 4GHz přijde až bude integrace taková, že do čipu velikosti špendlíkové hlavičky nacpete procesor, GPU a celou operační paměť. Tedy v té chvíli, kdy budeme umět vyrobit tak miniaturní mikrořadič, protože k takovému čipu těžko připojíte stovky nožiček.
Momentalne by bolo asi najvyhodnejsie kombinovat SSD a klasicke magneticke disky v jednom. Jednoducho by sa vyrobil jeden kus hardware vo forme klasickeho disku, kde by bol jeden disk SSD ako systemovy (tu by myslim stacilo 32GB) a druhy klasicky ako datovy radovo v stovkach GB.
Čítal som tie testy, moja osobná/subjektívna skúsenosť je ale iná. Podľa mňa ak máte notebook s možnosťou osadenia iba jedného disku (asi drvivá väčšina), tak je pre Vás hybridná technológia najlepším riešením. Pri bežnej práci (internet, office, trošku lazarus, trošku swish, …) som zaznamenal obrovské zrýchlenie. Zároveň sa nemusím obmedzovať čo sa týka kapacity, ako by to bolo pri SSD, ktoré by som bol ochotný zaplatiť.
pokud bude vyrobce soudny, udela ten ssd disk o par desitek GB vetsi a tuto velikost schova pred zraky verejnosti. Z toho pak muze jednak alokovat pro wl, druhak z toho muze(bude) pridelovat nahradniky za mrtve bloky. V praxi to tak aj chodi, ale nikdo (zejmena ti levnejsi ne) nerekne kolik nechava „bokem“
Ale to neodpovídá původnímu návrhu. Osobně si též myslím, že jeden 2.5" disk do notebooku, který se hlásí jako 2 disky (sda, sdb), první flash a druhý magnetický, není vůbec špatný nápad. I výrobci by si sami mohli instalovat windows na první a druhý nechat uživateli na data.
Nějaké automatické firmwarové cacheování (viz odkazovanou novinku) je tady naprosto mimo – náhodné čtení z magnetické oblasti (třeba přesun fotek) pohřbí „cache“ systému.
Myslim, ze se nad harddisky vseho druhu stahuji mraky, tedy presneji receno cloud-y.
Dokazu si predstavit, ze pomerne velke skupine uzivatelu postaci maly ssd na start systemu (napr. ChromeOS) a nejnutnejsi osobni data a zbytek dat radi predaji prave do cloudu.
Takze vlastne nestahuji, protoze klasicke nejdou misto v serverech a ssd v pocitacich.
Nakonec z toho bude jeste pekny happy end ;)
Jsem velmi spokojeným uživatelem netbooku s SSD diskem. Můj názor je, že oba typy médií budou existovat vedle sebe a spíše se vzájemně doplňovat. Není důvod, aby jeden typ nahrazoval druhý. Oba mají své výhody i nevýhody a je jen na uživateli, aby se rozhodl, co chce se svým počítačem dělat. Do mobilních notebooků, kde je požadavkem odolnost proti nárazu a úspora energie SSD určitě patří a patřit bude. Současně na těchto typech zařízení nepotřebujete mít bůhvíkolik terabajtů (svoji kolekci pirátských filmů si nechte doma, nebo si ji hoďte na externí HDD). SSD si můžete dát do skříňového PC, ale pak nebudete využívat jejich největší přednost, kterou je mobilita a odolnost proti mechanickému poškození. Naopak v kapacitě budou klasické disky ještě dlouho nedostižné a to i přes svou potenciální zranitelnost.
Co se tyce hranic, tech se nebojim, resenim je novy material.
Ale je zde jina fatalni vec, SSD disk vydrzi bud 10.000 nebo 100.000 prepisu, coz je sakra malo.
Dale ma pomale I/O, coz zlepsuji nove radice a masivni RAID0 pres vice chipu … jak to zname dnes.
Bude tedy treba FS ktery bude umet dopocitat nejakou rozumnou paritu ztratovych bloku, uz ted to delaji SSD, nebot ta jejich 3jna a 4na technologie ztraci az 30% dat … takze dopocitava a uz ted je tam rezerva na kontrolni soucty.
Podle me, nez to vyresi, prijde nova tech. treba jiz zminovany hologram, ktery to vse strci nekam.
Jinak kapacita neni problem, porad je muzou zacit delat v klasicke velikost 3.4" jako klasicke disky ;-)
Takze nevyhody SSD:
* zerou stejne, jako nromalni, pokud jedou a jsou rychle.
* rychle jsou moc drahe, levne zase pomale jak das a za 1–2 roky mate po datech, pri provozu
* i tak nejlepsi disky na svete dnes maji 100.000 prepisu, coz je mnohem mene, nez klasicke disky.
* Pokud je to domaci HDD, doposud sla data obnovit, kdyz dostal disk el. pecku … dnes uz ne, vse v cudu, pokud jen neco odejde, prepajeni bude mnohem drazsi … no ale mate mit doma RAID jako ja ;-)))
Pokud vím, tak magnetické disky taky používájí paritní data, na každý blok 512 B je 40 B parita. A se zvyšováním kapacity stoupá procento chyb i u magnetických disků. Řešit nespolehlivost na úrovni FS je IMHO nesmysl, odjakživa se disky konstruují jako spolehlivé, tak se budou dělat dál jako spolehlivé.
A ještě co se týče obnovi, opravdu si myslíte, že vzít do ruku páječku a čip připájit na jiný plošný spoj je složitější? Já si to nemyslím, rozebírání klasických disků v prachotěsných komorách je daleko náročnější. Jiná věc je, že obnovou dat z SSD se ještě moc firem nezabývá, ale to ze změní.
V dnešní době jsou lidé zvyklí, že mají v počítači RAM a HDD. V blízké budoucnosti ale budou mít počítače „paměti“ tři – RAM, SSD a HDD. SSD je ultrarychlé (a bude ještě rychlejší), zatímco HDD má obrovskou kapacitu za minimální cenu. Takže standardně budou PC obsahovat oboje – SSD jako systémový disk a swap, HDD na data. A pak možná časem HDD zmizí úplně a přejdeme na nějakou obdobu „cloudu“ (ať to již znamená mít své filmy a hry někde v éteru nebo nevlastnit taková data vůbec a vždy si je stahovat znovu a znovu od vydavatele). Takže přestože SSD nikdy nemůže nahradit HDD (kapacitou a cenou), velmi pravděpodobně se s ním budeme brzi běžně setkávat jakožto s ideálním „systémovým“ diskem. Zbývá už jen pár kroků – ještě trochu zlevnit SSD disky kolem 80GB, naučit majoritní OS jak se k SSD chovat a pak naučit majoritní OS aby se bezproblémově vyrovnaly s existencí více disků (unixy s tím díky / nemají problém, ale zkuste MS Windows donutit, aby „Program Files“ a „Documents and Settings“ provozoval na jiném disku).