Jedna z věcí, na kterou se roky těší majitelé Ryzenů od generace Zen2 výše, jsou optimalizace scheduleru pro lepší využívání preferovaných jader CPU. U Zenu2 AMD přišla s implementací, kdy CPU umí hlásit systému své parametrově nejlepší CPU jádro a nejlepší CPU jádra v dílčích CCX blocích. A na scheduleru systému je, aby úlohy rozhazoval jádrům pokud možno optimálně, tedy například i v situacích, kdy je sice nejlepší jádro CPU volné, ale úloha běží na jiném CCX modulu v jiném segmentu L3 cache a její přesun tam a zpět by byl horší než nechat úlohu doběhnout na jiném, ale bližším CPU jádru, případně existuje vhodnější CPU jádro z hlediska parametrů frekvence a napětí pro danou frekvenci.
Celou věc AMD už před lety ladila pro Windows, kde se vývojáři trápili s tupostí redmondského CPU scheduleru, nyní konečně po letech dochází řada i na Linux a na světě je potřebná implementace pro AMD Preferred Core v podobě páté verze patchů v ovladači AMD P-State. Ty už oproti původní implementaci reflektují i zátěž jader a stav platformy, včetně teploty a doby, přičemž je vše neustále dynamicky vyhodnocováno a úlohy jsou pak primárně přiřazovány jádrům s nejlepší kombinací pracovní frekvence při co nejnižším napětí.
S ohledem na to, v jaké fázi se nachází vývoj Linuxu 6.6, nelze očekávat nic lepšího než nasazení nové implementace v Linuxu 6.7.
