Ten nejjednodušší pattern maching, tj. v podstatě jenom "switch" dejme tomu rozšířený i na řetězce, stylu
match blah:
'debil': ...
'blbecek': ...
_: ...
to mi skutečně v Pythonu často chybělo a upřímně řečeno nevím, proč to nemá. Destrukturační pattern matching nedává moc velký smysl, protože v Pythonu i objekty téže třídy můžou mít různé atributy a vlastně se chovat jinak. V Pythonu je taky velmi častý kachní polymorfismus, který si taky s destrukturací rozhodně moc nerozumí. Jistě, dá se to částečně ošetřit typovými anotacemi atd, jenže to mi připadá, že se tím už ztrácí to, v čem je síla Pythonu, a staticky typovaným jažykům jako je Rust a Haskell se to přitom nikdy nevyrovná,