Hudbu nelze ani koupit ani ukrást. Můžeš si jí pouze licencovat a dělat s ní pouze to, co Ti licence dovolí. Pokud licence říká, že jí smíš poslouchat pouze od 7.00 do 7.30 a když venku prší, tak to tak je...
Ale u nás zatím existuje zákon (a zákon je vždy nadřízený všem licencím a smlouvám), který říká, že pro osobní potřebu si můžeš obstarat hudbu nebo filmy jak chceš (s výjimkou vyjmenovaných případů, například natáčení v kině).
Z jedné strany umělci brečí, jaké jim to působí ztráty a z druhé se chlubí počtem stažení, nebo shlédnutí a používají tyto údaje pro svůj marketing.
Připadá mi, že někteří prozíravě nechávají lidi mezi sebou sdílet svá díla, protože mají dopředu spočítané, že následné příjmy mnohonásobně převýší cenu, kterou by jim zákazníci zaplatili za samotné dílo. Obdoba služeb na internetu. Kolik by třeba byli lidé ochotni zaplatit Seznamu za email? A kolik dostane za to, když ho dá k užívání zdarma a do něj umístí reklamu?
Chce to jen v lidech vzbudit pocit, že získali něco cenného zdarma. Například hodně lidí má na svém PC nelegálně MS Office, i když ho vůbec nevyužije a stačil by jim Open, nebo Libre Office. Ale mají pocit, že když je to placené a drahé, tak to musí být přece lepší. A je jim jedno, že ho používají jenom na čtení dokumentů, nebo max. vytváření jednoduchých dopisů, na což by jim stačil produkt legálně zdarma.
Takže stačí vypustit do světa, že toto CD s hudbou je strašně drahé a přitom ho nechat v tichém souhlasu lidi mezi sebou sdílet. A třeba kolem toho udělat i trochu humbuk v médiích, to je skvělá reklama zadarmo. Kdyby bylo rovnou zdarma, tak to lidi tolik neláká a třeba by to úplně uniklo i jejich pozornosti a zájmu. Ale spousta lidí si to stáhne už jen ze zvědavosti, jestli o něco náhodou nepřišli.
Je to jen můj osobní pohled na věc a takhle to na mě působí.