Vlákno názorů k článku
Řešení problémů se systemd-oomd v Ubuntu 22.04? od SoongVilda - Proč vůbec nenastaví ZRAM a když dojde RAM,...

Proč vůbec nenastaví ZRAM a když dojde RAM, tak to začne provádět kompresi a vleze se do paměti víc, systém bude pomalejší systém, ale to aspoň uživateli dá takový signál "Něco se děje, nee, nemůžeš mít na tomto HW 300 záložek chrome"
Jasně záleží, jestli použijí zstd nebo lzo-rle.

Proč by mi mělo něco v systému rozhodovat, co se zabije? To bylo na Windows pořád, jsem hrál, zaplnilo se 6GB z 8GB a zabilo to hru a hláškou "Došla paměť" jsem na to koukal, že co to má být, když mám pořád volné 2GB.

To je další pokus, jak z Ubuntu vytvořit Windows?

protože pokud už se něco pokazí, z vlastní zkušenosti ZRAM většinou naopak zhorší situaci. Místo zabití aplikace se systém ještě bude chvíli trápit kompresí a teprve potom přijde smrt.

Na Windows a macOS to oddálí problém. Komprese se skutečně zapne, až když RAM dochází. Ne jako na Linuxu, že RAM komprimuje vždy, nebo nikdy.

zram se normálně používá jako swap. Tedy dokud je dost RAM, nekomprimuje se.

Myslím že normální hranice je 50% využití (cache se nepočítá). Pak se začíná "swapovat" do zramu, tedy bez použití disku, ale jinak se to chová jako obvyklý swap, takže se zase komprimují jen nepoužívané stránky anebo když je opravdu nedostatek paměti. A když ani to nestačí, dojde na swapování na disk, pokud bylo nakonfigurováno. Dohromady mi to funguje moc pěkně, ale na Ubuntu to vyzkoušeno nemám ;-)

Ta hranice se dá nastavit, avšak stále si stojím za svým - je lepší, když se systém zpomaluje, než když zamrzne a hotovo.

Možná by stačila hláška "Blížíš se limitu kapacity RAM, zavři něco"

Připadne mi nesmysl, aby OS úplně za uživatele řešil to, že do 8GB RAM nenacpeš data, která mají 12GB.

Pak to zabije něco, co se nemá zabít o práce je fuč a člověk je jen nasraný.