Vy jste mi koukám přímo mudrc. Scheduling instrukcí během překladu (VLIW a Itanium) a statický typový systém spolu absolutně nesouvisí. To první je problém návrhu procesoru a v praxi se to ukázalo jako fiasko (dost se divím, že si vůbec mysleli, že to bude fungovat), to druhé je problém návrhu jazyka a skvěle se to osvědčilo. Jebání typového systému je typické pro programování v C, protože jeho typový systém je na jednu stranu tak neexpresívní, že vyhnout se castům, void*, NULL, uniím a dalším "vymoženostem" je možné opravdu jen v těch nejtriviálnějších programech (za předpokladu, že nedělají žádné IO!!!). Současně je ale tak vágní, že není schopný poskytnout žádnou formu důkazu korektnosti. Totéž platí, i když v menší míře, pro Javu a C++. Až někdy budete mít čas, zkuste si trochu pohrát s jazyky, jako je Ada a především Hindley-Milnerovské jazyky jako ML, Haskell a dneska Rust, o kterých jak je vidět zatím moc nevíte. Uvidíte, co to je vyspělý typový systém a jaký je to mocný nástroj do rukou vývojáře.
Svatá prostoto. Nevím jaké jsi vedl flejmy o Haskellu ale tohle ti opravdu moc nejde. Zprávička se zmiňuje o diskusích o typovém systému v Rustu. Ty se snažíš flejmovat o tom, že to údajně nějak ukázalo jako špatné z hlediska návrhu procesorů. To je sice naprostá blbost, protože jediný vliv statického typování na runtime je ten, že zjednodušuje a urychluje výsledný kód, ale dál setrváváš ve svých naprosto mylných představách, které svědčí o tom, že jediný případný příspěvek, který by od tebe bylo lze očekávat v diskusi o Haskellu je opravdu jenom ten flejm a nic víc. Nevím sice, čeho jsem se jako nechyt, ale tobě můžu doporučit, aby ses hodně pevně chytl záchranného kruhu, protože v tom plaveš tak, že se jinak utopíš.