Geostacionarna druzica sa vdaka specifickej vyske a umiestneniu nad rovnikom otaca spolu so zemou. Posobenim gravitacnych sil v tejto vyske z pohladu Zeme sedi na jednom mieste - preto geostacionarna. Na obeh nie je pouzita ziadna vonkajsia sila, ma len nejake stabilizacne motory upravujuce jemne posuny. Vyjadrenie o obehu geostacionarnej druzice mi preto pride dost nepresne, najma v porovnani so zmienovanou druzicou vo vyske 8km, kde obeh zrejme bude fungovat inak.
Za 5 - fyzika zakladni skola.
Druzice (bez ohledu na vejsku) vzdy obiha kolem planety. Vlastni rotace planety je z pohledu druzice zcela nezajimavy efekt. Kazda druzice defakto neustale pada k zemi, a jeji dopredna rychlost meni vektor toho padu.
Ta rychlost se pocita v zavislosti na vzdalenosti druzice tak, aby se eliminovalo prave to gravitacni zrychleni => druzice se +- drzi stale ve stejne vzdalenosti.
Geostacionarni druzice tudiz obiha planetu uplne stejne, jako kazda jina. Z pohledu te druzice je Zeme hmotnym bodem s nejakou gravitaci (druzici je uprdele, ze se ten bod toci).
Geostacionarni draha je pak takova obezna draha, kde dopredna rychlost potrebna ke kompenzaci gravitace shodou okolnosti odpovida rychlosti rotace planety => z pohledu pozorovatele na planete se jevi druzice jako staticka, ale rozhodne tam jen tak nevisi.
Co na zemi váží tunu, váží tunu i ve vesmíru, jistě, ale ne na váze!
Čím dále od země jste, tím méně Vás přitahuje. Ostatně proto ve vesmíru je takový ten stav beztíže ;-)
Pokud by kosmonaut stál na váze, cestou do vesmíru by postupně hubl, až by se z té váhy vznesl ;-)
Problém satelitů s nízkou oběžnou dráhou je to, že čím blíže k zemi jste, tím hustšími oblaky atmosféry prolétáváte. Proto mají satelity pro nízkou oběžnou dráhu obvykle velmi nízkou životnost. Zkrátka a jednoduše je ta atmosféra brzdí a padají tedy rychleji k zemi, protože a to už vysvětlil Sten.
Stav beztize je jenom takovy efekt, kdy je zrychleni prostredi ve kterem se nachazis stejne jako gravitacni sily, ktere na tebe pusobi. Treba kdyz se s tebou utrhne vytah, tak zazijes pekny stav beztize a muzes u toho i "stat" na vaze. S vyskou to moc nesouvisi. K tomu, ze nebudes zrychlovat vzhledem k zemi, dosahnes na jednom bode mezi zemi a mesicem*, ale to je kapku dal, nez kde se nachazi vetsina druzic.
Samozrejme zjednoduseni... mame tu jeste slunce
Ani ty nemas celkom pravdu.
1. Fyzikar by ta za vetu "je zrychleni prostredi ve kterem se nachazis stejne jako gravitacni sily" asi niekam hnal... (veta "velkost odstredivej sily posobiacej na hmotny bod obiehajuci po kruhovej drahe je rovna velkosti gravitacnej sily, pricom ich vektory posobia opacnym smerom, takze vysledna sila posobiaca na hmotny bod je nulova" by toho fyzikara az tak nevytocila). Ale OK, podla vsetkeho rozumies principu, len si sa neobratne vyjadril... a ja nakoniec nie som fyzikar :-)
2. Lagrangeovych bodov je az 5: http://cs.wikipedia.org/wiki/Libra%C4%8Dn%C3%AD_centrum Pritom stabilne su z nich prave tie 2, ktore na spojnici dvoch telies nelezia. A samozrejme, okrem sustavy Zem-Mesiac mame este sustavu Slnko-Zem, ktora ma "svoje" Lagrangeove body :-)
Ty si pisal "K tomu, ze nebudes zrychlovat vzhledem k zemi, dosahnes na jednom bode mezi zemi a mesicem". Beztiazovy stav je vo vsetkych Lagrangeovych bodoch. Teda je ich 5 v systeme Zem-Mesiac (nie jeden).
A co sa tyka toho prveho bodu, tak si porovnaval silu so zrychlenim a prave to ti fyzikari neradi pocuvaju (a preto som na to upozornil). Stav beztiaze sa do debaty dostal zvlastnym myslienkovym postupom; kedze clanok bol povodne o druziciach, tak sa mi zdalo viac k teme hovorit o obeznej drahe nez o volnom pade. Ale ani pri volnom pade si nedal uplne presny popis, pretoze vtedy je zrychlenie telesa (napriklad cloveka vo vytahu) rovnake, ako zrychlenie sustavy v ktorej sa nachadza (napriklad kabina vytahu padajuca volnym padom). Ale odtrhnuty vytah nie je velmi dobry pripad, ten volny pad tam trva vacsinou velmi kratko. Pre trening kozmonautov na beztiazovy stav sa pouzival volny pad vacsieho nakladneho lietadla z velkej vysky (daju sa asi najst aj videa, ja som to videl kedysi davno v TV).
Odtrhnuty vytah som sam nezazil, ale pocul som prihodu z intraku. Vytah isiel hore, ked sa utrhlo lano. Studenti co boli vnutri o tom hovorili, ze im najprv "vytah spadol na hlavu" (pravdepodobne vdaka zotrvacnosti vlastnych tiel zacali padat o nieco neskor nez kabina) - a po chvilke zabrali bezpecnostne brzdy, takze zase akoby vsetkych "hodilo na podlahu", vacsinou az na kolena... Po takom bezvahovom stave asi malokto tuzi, to uz radsej nejaky rollercoaster. Ale to uz s komunikacnymi satelitmi fakt vela spolocneho nema...
Na šachtě je maximální rychlost klece s lidma 6m/s, s materiálem je to 10m/s. Dále jsou na každém patře nájezdové křivky, které technicky nepovolí rozjetí výtahu s příliš velkým zrychlením, takže volný pád při výjezdu z patra nehrozí. Jediná možnost jak zažít v kleci do dolu volný pár je, pokud by strojník přibrzdil klec někde mezi povrchem a prvním patrem (mimo nájezdové křivky + vzdálenost mezi povrchem a prvním patrem je dost velká) a pak může pustit klec volným pádem, až do těch 6 m/s.
Ta kabina má stejnou setrvačnost jako lidé v ní, neboť se pohybují stejnou rychlostí i směrem, takže gravitací začnou padat najednou. Ten pocit „pádu na hlavu“ je dán tím, že svaly nohou (i zad a břicha, ale ty jsou v těžišti, takže pro tohle nejsou zajímavé) jsou gravitací mírně stlačené, takže při prudkém poklesu gravitačního zrychlení se napnou a vlastně se odrazíte.
Aha, to s tymi svalmi ma vobec nenapadlo, znie to celkom pravdepodobne.
Zotrvacnost kabiny je sice rovnaka ako zotrvacnost ludi v nej, ale kabina sa posuva v kolajniciach a teda ked sa odtrhne lano, tak tu kabinu trochu zbrzdi aj trenie o kolajnice, kym ludi ziadne trenie nezbrzdi... A mozno tu kabinu este trocha brzdi aj odpor vzduchu (hlavne ak je v uzavretej sachte, tak nemusi byt uplne zanedbatelny, vid prievan aky vie spravit metro), kym na ludi vo vytahu asi posobi najma ta zotrvacnost a ostatne je zanedbatelne... Ale nebudem sa hadat, nepocital som to, len som pocul o tomto jednom pripade a iba som si o tom mierne zauvazoval (a aj som povodne pouzil slovicko "pravdepodobne"), takze uznavam ze nemusim mat pravdu.
Nenapsal jsem to presne, ale myslenka z toho snad sla pochopit: Na ISS nejsou kosmonauti v beztiznem stavu z toho duvodu, ze je tam male gravitacni pusobeni zeme(protoze je tam intenzita pole porad vyssi, nez treba na mesici a tam se taky nikdo nevznasi). Kdyby Zeme nemela atmosferu a byla dokonale kulata, tak by clovek obihajici metr nad povrchem taky pocitoval stav bez tize.
Pokles gravitační síly je přímo úměrný druhé mocnině vzdálenosti, jak zjistil již Newton, takže na povrchu (6 400 km od středu Země) je čtyřnásobná oproti 6 400 km nad povrchem (12 800 km od středu Země) a v 9 000 km nad povrchem je již stejná jako na povrchu Měsíce. Hmotnost se změnou gravitačního pole nemění.
"Jeste doplnim, ze tak rychlost(absolutni) je konstatni" - A co si vlastne predstavujes pod pojmom "absolutna rychlost"? V suvislosti s obehom telies sa totiz pouzivaju vyrazy obvodova rychlost (jednotka m/s) alebo uhlova rychlost (jednotka rad/s). Kruhova rychlost je zavisla od vzdialenosti (je jedno, ci je rychlost vyjadrena ako obvodova, alebo uhlova, vzdy je tam zavislost od vzdialenosti).
Kazdopadne geostacionarni polohy ve vysce 8000 km nelze v nasem pripade dosahnout, satelit musi letet rychleji nez je obezna rychlost Zeme, jinak by padal. Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Geostacion%C3%A1rn%C3%AD_dr%C3%A1ha
Geostacionarni draha pro nasi planetu vzhledem k jeji rotaci je mozne dosahnout pouze ve vysce 35 800 km.
Tak nevim kdo ma tady za 5 :)
Tou vahou asi myslíte hmotnost. No a pojem rotace je snad každému jasný, tedy pokud nechcete slovíčkařit. Pokud Vám snad není jasný, kupte si v hračkářství káču, přečtěte si návod (pozor - nevynechejte 90stránkové EU bezpečnostní směrnice!), pokuste se jej aplikovat a v případě úspěchu pozorujte.
Slíbený odkaz:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Geostacionární_družice
Tak to je omyl. Družice na geostacionární dráze, obíhající "opačným směrem" by pozorovateli proletěla nad hlavou 2x za 24 hodin.
Jak se vypočítá poloměr geostacionární dráhy? Z Newtonova gravitačního zákona a vztahu pro odstředivou sílu. Obě síly musí být v rovnováze, pak vychází asi 42 000 km od středu Země.
Navíc aby byla dráha geostacionární, musí být kruhová a ležet v rovině rovníku.
Zajímavých geosynchronních drah je více, třeba polární. Leží v rovině kolmé na rovník, tj. družice obíhá přes póly a každý den bude nad týmž místem ve stejnou dobu; používají ji třeba meteorologové.
Telekomunikační družice Molnija zase obíhají po silně eliptické dráze (perigeum 500 km, apogeum 39 900 km), což umožnilo dobré pokrytí polárních oblastí Sovětského svazu, ovšem za cenu potřeby sledování družice pozemskou anténou. Pohyb družice vypadá tak (zhruba řečeno, z pohledu pozemního pozorovatele), že nad jižním pólem profičí, zatímco nad severním se sotva vleče. Je to tím, že je hodně daleko, takž úhlová změna plohy je malá a ono sledování ze Země snadné. Molnija ovšem oběhne Zemi každých 12 hodin.
Ona celá nebeská mechanika je moc pěkný obor. Ovšem jakmile je potřeba brát v úvahu reálné vlivy prostředí a vůbec všeho možného, přestává to být legrace.