Zadání se nedá napsat tak, aby podchytilo všechno.
S tímto bodem by mohl pomáhat právě NÚKIB, získávat, vyhodnocovat a promítat do budoucích doporučení, na co všechno by zadavatelé neměli zapomínat.
A spousta důležitých věcí se tam ani napsat nesmí. Jak třeba napsat do zadání že s firmou XYZ máme dobré vztahy a v průšvihu zatím vždycky ochotně pomohli. (...) Je to opravdu tak špatně?
Přesně to teď udělal NÚKIB a to kritizuji. Je to špatně, protože už se nikdy nedá rozklíčovat, jestli doporučujete opravdu kvalifikovaně, nebo jestli Vaše zkušenost pramení z částečné neznalosti techniky (a pak dodavatel pomáhá s něčím, s čím jiní nemají problém), nebo jestli Vaše doporučení není výsledkem korupce.
Je korupce, pokud se výrobce snaží ušetřit mi práci? Pokud se stará abych jeho výrobek rád používal?
Tato hranice je tenká. Pokud má výrobce dobrou podporu a poskytuje ji všem, korupce to není. Taky je rozdíl, v čí prospěch takovou službu poskytuje. Můžete být neschopný technik, ale oddaný dodavateli. Tak Vám dodavatel rád věnuje čas svých lidí. Vám tím pomůže udržet si místo, Vy mu pomůžete (rád), aby získal další zakázku. To už korupce je.
Oficiální výběrové řízení se nedalo dotáhnout, protože ho vždycky někdo napadl. A neoficiální cestou se nám doneslo, že celá poslanecká sněmovna věděla, jak mizerný ten zákon je. Ale nikdo si nelajzl s tím něco udělat, protože by v tu ránu dostal nálepku lumpa, který kope za korupčníky.
Toto téma má zase několik nuancí - aspoň co mám zkušenost. Někdy úřady aplikují přílišný formalismus a ten vyhrává nad účelem zákona. V takovém případě - a to je na posouzení každé odpovědné osoby - lze k tématu přistupovat teleologicky: tedy vynechat nějaký opravdu nevýznamný formální detail, pokud je naplněn účel.
Pokud však kreativním postupem upíráte soutěžitelům právo bránit se opravnými prostředky, je to jednoznačně porušení zákona, který v Poslanecké sněmovny vzešel. Nic na tom nemění, že najdete třeba i většinu poslanců, kteří s částí zákona nesouhlasí. Přesto jeho výsledná podoba je výsledkem demokratické diskuse a politických kompromisů. To není chyba systému, to je z dlouhodobého hlediska jeho síla. Vím, že když stojíte před konkrétním úkolem, je Vám to prd platné. Na druhou stranu si musíte uvědomit, že kdykoliv můžete založit stejnou instituci financovanou ze soukromých peněz. Tam si můžete pravidla nastavit taková, jaká chcete. Dokud plyne financování z veřejných peněz, musí se pracovat se zákony, jaké jsou. (V soukromém sektoru byste se zapotil víc, věřte mi)