úředník vlastně nemá šanci rozhodnout se správně
Ale má. Vezměte si například nezákonné zajišťovací příkazy FÚ. Ústavní soud rozhodl jasně, jenže úředník dál čeká, dokud mu nepřijde pokyn shora. Jako kdyby byl pokyn nadřízeného nadřazený nad zákon a nad soudy. To jsou ty případy naprosto trestuhodného nekonání. Jenže dnes úředník ví: pokud poslechnu soud, budu mít v práci peklo. Pokud neposlechnu soud, budu mít lehkou práci a v nejhorším to odskáče ředitel GFŘ a můj nadřízený, že vydali špatné pokyny. Zde jednoznačně musí úředník znát oblast, ve které pracuje - není myslitelné, aby správce daně neuměl pochopit a respektovat soudní výrok (nebo nález).
On totiž ani občan a firma nemají šanci rozhodnout se správně. Taky musí položit vlastní rozhodnutí a být připraveni ho obhajovat. Když občan/firma udělá špatné rozhodnutí, může přijít o spoustu peněz. Nevidím nejmenší důvod, proč by úředníci měli být kastou nedotknutelných, kteří nerozhodují nic a za nic neručí. Bohatě stačí, kdyby se uplatňoval postih do zákonné výše (násobek platu), ale ani toto se neuplatňuje.
V soukromém sektoru to funguje, protože soukromník ze správných rozhodnutí něco má.
Úředník chodí do práce zadarmo? Nezvedá se mu plat podle tabulek, kde je jedinou zásluhou lety vysezený důlek v židli? Nemá možnost svojí pílí zvýšit kvalifikaci a přejít do jiné platové třídy?
Je známé, že se do veřejné správy lidé derou. Jenže se tam derou ti, pro které je to "draní" maximem jejich životního úsilí. Za cíl mají získat teplé místo, kde je nejlepší taktikou nic nedělat a nic neriskovat. To se MUSÍ změnit, není to udržitelné.