Vlákno názorů k článku
Sdružení CZ.NIC a NÚKIB nabízí pomoc nemocnicím v oblasti kyberbezpečnosti od Miroslav Šilhavý - Možná ne podle práva, ale ve skutečnosti je...

A jestli ej situace ve zdravotnictví takové, že nám i script kiddies dokáží vyřadit nemocnice případně v klidu vyzovávat citlivé osobní údaje pacientů, tak je "podhoubí pro korupci" opravdu ten nejmenší problém, co tu máme.

To by se každá situace dala nazvat kritickou a obejít pravidla. Existuje víc způsobů, jak se dá situace řešit, ale konkrétně nemocnice od nemocnice. Některé mohou jen omezit přístupy z / na internet. Jiné potřebují budovat prostupy. Někde by se daly zpřístupnit jen vybraná pracoviště. To nejde vzít šmahem.

Situace v IT zdravotnictví je takováto už roky a nic zásadního se v hrozbách od té doby nezměnilo. Je potřeba jednat, ale nezneužívat to. Si představte, že by vláda vyhlašovala nouzový stav při každé chřipce nebo každém náledí a obcházela tak veřejné zakázky.

Dále je potřeba si uvědomit, že nemocnice jsou samosprávné. Jeden ředitel do IT investuje a holt nemá novou recepci a trávníček pod okny, druhý naopak. Jak k tomu přijde ta nemocnice, co investovala a teď jí nikdo nepomůže? Napříště se na to vykašle taky, protože ví, že až to bude průser, někdo ji zachrání.

Všiml jste si že kolem běhá taková breberka, kvůli které stát omezil základní ústavou zaručené právo volného pohybu? Nevím už co víc nazvat krizovou situací. A zkušenosti z více napadených zemí jasně říkají každé vyřazené lůžko znamená další mrtvé.

A vy myslíte, že se nějaký Turris se zavede do praxe dřív, než epidemie skončí?

Fine, jestli v téhle situaci chcete řešit teologii volného trhu, jsem moc rád že to nejste Vy, kdo o daném kroku rozhodoval.

Nechť o tom rozhodne vláda, ta má mandát ve stavu nouze. Ne NÚKIB. Pro něj platí pravidla dál. To, co razíte, není řízení v nouzi ale anarchie, navíc smrdící korupcí.

By mne zajímalo, jak moc naivní představu máš o době do konce epidemie ;-)

Odhaduji, že pro zdravotnictví bude extrém trvat cca tři měsíce a epidemie minimálně do podzimu.

V prvních třech měsících podle mě není myslitelné dělat nějaké zásadní změny v IT - lékaři potřebují pracovat. Možná poté.

Jestli zdravotnictví cítí ohrožení stran IT hrozeb, je na místě vytvořit krizový plán nezávislý (méně závislý) na IT, než to nyní rozvrtat a způsobit krizi na druhou.

Epidemie minimálně do podzimu dost pobavila.

A zkušenosti z více napadených zemí jasně říkají každé vyřazené lůžko znamená další mrtvé... ...každé další auto, každá kostka cukru, každá cigareta..... ....tomu se říká argument šikmé plochy, nebo motýlí efekt.

Tohle opravdu s Coronou nespouvisí.

Nemocnice potřebují víc než DYI hračku ikdyž zadarmo. Nemocnice nemají finance na dlouhodobý support a lidi. Věřím že se najde mnoho adminů v nemocnicích kteří berou disketu jako aktuální medium a vzpomínají na staré časy . Tohle prostředí má problém přitáhnou a zaplatit někoho mladšího a lepšího.

Rozhodně to není nic co má přímou úmeru na karanténu a pandemii. Obecné zdravotnicí jde a také je provozováno offline , analogově nebo dokonce bez PC.

Takže odstavení celé nemocnice v ČR díky napadení kryptovirem ukazuje na preventivní krok, na kolik šikovný nehodnotím , ale nebylo to způsobeno samotnou aktivitou škodlivého kódu. Stejně že to trvalo tak dlouho také nebylo o závadnosti ale o "politice".

Co mi vykládali známí, tak do častý problém grantů a přesného určení peněz je, že dostanete peníze na zařízení, ale žádné peníze na provoz, údržbu a servis. Takže vyjde "levněji" nějaké zařízení vyměnit, než ho udržovat. (To samé na univerzitách)

Takže ti admini by třeba i chtěli něco udělat, ale je jich málo a mají svázané ruce.

Takže ti admini by třeba i chtěli něco udělat, ale je jich málo a mají svázané ruce.

To je pravda. Moje zkušenost ještě je, že v institucích jsou většinou jen IT-adminové, ale málo IT-manažeři. Tedy osoby, které by měly mimo jiné v náplni práce kopat za správné rozpočtování. Např. security appliance bez supportu už dneska ani neexistuje, a pokud, tak neplní účel.

Teorie je to pěkná. V praxi bohužel zas tak dobře nefunguje.

Zadání se nedá napsat tak, aby podchytilo všechno. A spousta důležitých věcí se tam ani napsat nesmí. Jak třeba napsat do zadání že s firmou XYZ máme dobré vztahy a v průšvihu zatím vždycky ochotně pomohli. Nedejbože pokud u nich dělá kamarád a díky tomu máme nadstandardní podporu. Je to opravdu tak špatně?

Budou se další výrobci snažit taky zavděčit? Otázka je jak. Je korupce, pokud se výrobce snaží ušetřit mi práci? Pokud se stará abych jeho výrobek rád používal? Kdyby se mně někdo snažil podmáznout, abych denodenně používal jeho mizerný krám místo lepšího konkurenčního, tak asi moc nepochodí.

O zákonech o veřejných zakázkách si nedělám nejmenší iluze. Ze svého působení na akademické půdě si dobře pamatuju, že občas některé věci nešly udělat jinak než načerno. Oficiální výběrové řízení se nedalo dotáhnout, protože ho vždycky někdo napadl. A neoficiální cestou se nám doneslo, že celá poslanecká sněmovna věděla, jak mizerný ten zákon je. Ale nikdo si nelajzl s tím něco udělat, protože by v tu ránu dostal nálepku lumpa, který kope za korupčníky.

Zadání se nedá napsat tak, aby podchytilo všechno.

S tímto bodem by mohl pomáhat právě NÚKIB, získávat, vyhodnocovat a promítat do budoucích doporučení, na co všechno by zadavatelé neměli zapomínat.

A spousta důležitých věcí se tam ani napsat nesmí. Jak třeba napsat do zadání že s firmou XYZ máme dobré vztahy a v průšvihu zatím vždycky ochotně pomohli. (...) Je to opravdu tak špatně?

Přesně to teď udělal NÚKIB a to kritizuji. Je to špatně, protože už se nikdy nedá rozklíčovat, jestli doporučujete opravdu kvalifikovaně, nebo jestli Vaše zkušenost pramení z částečné neznalosti techniky (a pak dodavatel pomáhá s něčím, s čím jiní nemají problém), nebo jestli Vaše doporučení není výsledkem korupce.

Je korupce, pokud se výrobce snaží ušetřit mi práci? Pokud se stará abych jeho výrobek rád používal?

Tato hranice je tenká. Pokud má výrobce dobrou podporu a poskytuje ji všem, korupce to není. Taky je rozdíl, v čí prospěch takovou službu poskytuje. Můžete být neschopný technik, ale oddaný dodavateli. Tak Vám dodavatel rád věnuje čas svých lidí. Vám tím pomůže udržet si místo, Vy mu pomůžete (rád), aby získal další zakázku. To už korupce je.

Oficiální výběrové řízení se nedalo dotáhnout, protože ho vždycky někdo napadl. A neoficiální cestou se nám doneslo, že celá poslanecká sněmovna věděla, jak mizerný ten zákon je. Ale nikdo si nelajzl s tím něco udělat, protože by v tu ránu dostal nálepku lumpa, který kope za korupčníky.

Toto téma má zase několik nuancí - aspoň co mám zkušenost. Někdy úřady aplikují přílišný formalismus a ten vyhrává nad účelem zákona. V takovém případě - a to je na posouzení každé odpovědné osoby - lze k tématu přistupovat teleologicky: tedy vynechat nějaký opravdu nevýznamný formální detail, pokud je naplněn účel.

Pokud však kreativním postupem upíráte soutěžitelům právo bránit se opravnými prostředky, je to jednoznačně porušení zákona, který v Poslanecké sněmovny vzešel. Nic na tom nemění, že najdete třeba i většinu poslanců, kteří s částí zákona nesouhlasí. Přesto jeho výsledná podoba je výsledkem demokratické diskuse a politických kompromisů. To není chyba systému, to je z dlouhodobého hlediska jeho síla. Vím, že když stojíte před konkrétním úkolem, je Vám to prd platné. Na druhou stranu si musíte uvědomit, že kdykoliv můžete založit stejnou instituci financovanou ze soukromých peněz. Tam si můžete pravidla nastavit taková, jaká chcete. Dokud plyne financování z veřejných peněz, musí se pracovat se zákony, jaké jsou. (V soukromém sektoru byste se zapotil víc, věřte mi)

> S tímto bodem by mohl pomáhat právě NÚKIB ...

Já ale nepsal nic o tom, že to neumí nemocnice, ale NÚKIB jo. Já psal, že to podle mých dosavadních zkušeností neumí NIKDO.

Tenhle váš přístup je právě důvod, proč všechny státní instituce praktikují čistě formalistický přístup. Každá odpovědná osoba se snaží hlavně o to, aby nic neposuzovala nebo nerozhodovala. Cokoliv jiného než ten formalistický přístup znamená riziko. Ono totiž u žádného rozhodnutí nejde rozklíčovat jestli je opravdu kvalifikované. Nebo minimálně ne v jakkoliv relevantní době. Každé rozhodnutí se dělá na základě nekompletních informací.

Přečtěte si tenhle rozhovor
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/za-trable-s-ochrannymi-pomuckami-mohou-aktiviste-rika-sef-motola-96192
Většina veřejných zakázek končí právě porovnáváním cen, protože to se nedá napadnout.

Pokud k tématu budete přistupovat teleologicky, tak vás na tom nevýznamném formálním detailu nějaký kverulant upeče. Vždycky se nějaký najde.

BTW, teď dělám v soukromém sektoru. Můžu porovnat. Potím se +- stejně.

Já psal, že to podle mých dosavadních zkušeností neumí NIKDO.

Z toho jsou jen dvě východiska: a) přijmout stav a vyžadovat, aby i ostatní dodržovali stejná pravidla, b) snažit se o změnu (lobování, vlastní vstup do politiky). Jediná opravdu špatná cesta je c) anarchie.

Každá odpovědná osoba se snaží hlavně o to, aby nic neposuzovala nebo nerozhodovala. (...) Cokoliv jiného než ten formalistický přístup znamená riziko.

Ano, to je jedno z témat, které bych třeba já řešil. Vyžadoval bych, aby odpovědné osoby nejen mohly, ale i musely pracovat. Úředníkům bych zavedl postihy i trestní odpovědnost, kdy nečinností nebo zjevně nesprávným postupem způsobí škodu. Dnes, jak píšete, je formalistitcký přístup bezpečný. To se musí změnit, tlak na úředníky musí být z obou stran: aby nebyli kovbojové, ale ani aby nebyli pasivní.

Většina veřejných zakázek končí právě porovnáváním cen, protože to se nedá napadnout.

To je ovšem z části chyba zadavatelů. Četl jsem např. (už kdysi) rozhovor s ředitelem FNM, který říkal, že velká část vysoutěžených injekčních jehel je k nepoužití. Dobře, může se stát poprvé. V příštím výběrovém řízení musí nastavit kritéria kvality - jak bude soutěžitel posuzován během VŘ a jaká jsou reklamační kritéria. Po druhé už se takové situaci vyhne.

Pokud k tématu budete přistupovat teleologicky, tak vás na tom nevýznamném formálním detailu nějaký kverulant upeče. Vždycky se nějaký najde.

To patří k práci. I úředník a úřad se musí umět bránit a svůj postoj obhajovat. Platí to i v soukromém sektoru, přijde mi divné, že ve veřejném sektoru si každý myslí, že má být nedoktnutelný.

Zjednodušeně: jsi zbojník a korupčník? => odpovědnost, jsi pasivní formalista, zdržuješ? => odpovědnost, jsi někde uprostřed => pracuješ správně

Tady vůbec nejde o nedotknutelnost, ale o jednoduché optimální rozhodování. Přečtěte si svůj příspěvek. Vždyť vy přemýšlíte jenom o postizích a trestech! Přidejte pár dalších lidí jako vy, kteří mají hranice toho, co je málo a moc trochu jinde a najednou není správně vůbec nic.

Lidi jako vy tady systematicky budují prostředí, kdy ten úředník vlastně nemá šanci rozhodnout se správně. A pak se ještě divíte, že se snaží jenom chránit si záda.

V soukromém sektoru to funguje, protože soukromník ze správných rozhodnutí něco má. Ale ve veřejném sektoru je to fujfuj korupce.

Zoufale vás prosím, NIC NEŘESTE. Nic nevyřešíte, protože to vy jste ten problém! Vy a ostatní dobrotrusové vám podobní!

úředník vlastně nemá šanci rozhodnout se správně

Ale má. Vezměte si například nezákonné zajišťovací příkazy FÚ. Ústavní soud rozhodl jasně, jenže úředník dál čeká, dokud mu nepřijde pokyn shora. Jako kdyby byl pokyn nadřízeného nadřazený nad zákon a nad soudy. To jsou ty případy naprosto trestuhodného nekonání. Jenže dnes úředník ví: pokud poslechnu soud, budu mít v práci peklo. Pokud neposlechnu soud, budu mít lehkou práci a v nejhorším to odskáče ředitel GFŘ a můj nadřízený, že vydali špatné pokyny. Zde jednoznačně musí úředník znát oblast, ve které pracuje - není myslitelné, aby správce daně neuměl pochopit a respektovat soudní výrok (nebo nález).

On totiž ani občan a firma nemají šanci rozhodnout se správně. Taky musí položit vlastní rozhodnutí a být připraveni ho obhajovat. Když občan/firma udělá špatné rozhodnutí, může přijít o spoustu peněz. Nevidím nejmenší důvod, proč by úředníci měli být kastou nedotknutelných, kteří nerozhodují nic a za nic neručí. Bohatě stačí, kdyby se uplatňoval postih do zákonné výše (násobek platu), ale ani toto se neuplatňuje.

V soukromém sektoru to funguje, protože soukromník ze správných rozhodnutí něco má.

Úředník chodí do práce zadarmo? Nezvedá se mu plat podle tabulek, kde je jedinou zásluhou lety vysezený důlek v židli? Nemá možnost svojí pílí zvýšit kvalifikaci a přejít do jiné platové třídy?

Je známé, že se do veřejné správy lidé derou. Jenže se tam derou ti, pro které je to "draní" maximem jejich životního úsilí. Za cíl mají získat teplé místo, kde je nejlepší taktikou nic nedělat a nic neriskovat. To se MUSÍ změnit, není to udržitelné.

A zase, postihy, tresty, postihy, tresty ... Zarvaný šroub je třeba ještě pořádně přitáhnout...

Když občan/firma udělají správné rozhodnutí, tak můžou hromadu peněz získat. I zaměstnanci dostávají bonusy, když se firmě daří. Úředník má nárok akorát na tabulkový plat, podle svého důlku v židli. Takové prostředí dříve nebo později semele každého. Proč by měl cokoli riskovat, když tím ani nesmí nic získat?

Už teď se do státní správy nikdo schopný moc nedere. "Derou" se tam jenom ti, co nemají problém s tím, že nejlepší taktika je nic nedělat a nic neriskovat. Protože to je optimální chování v systému trest nebo nic.

@Jiří Havel

Odpovědnost není postih. Odpovědnost je jen náprava škod, které svojí chybou způsobím.

Na to, aby se do veřejného sektoru rvali i ti schopní, musí tam vzniknout přiměřeně konkurenční prostředí. Nemusí být tak zuřivé, jako je v soukromém sektoru, ale taky nesmí být nulové, jako je dnes. Neschopní úředníci musejí i skončit, třeba za cenu férového odstupného.

Vaše cesta, že úředník je "semletý prostředím" a že jediným způsobem veřejné správy je všudy přítomná černota, nikam nevede. Máme čím dál víc úředníků (jsme na špici v počtu úředníků na počet obyvatel) a žije se v tomto prostředí čím dál hůř. To nestačí k tomu, aby bylo jasné, že je to špatná cesta?

Tak zkuste navrhnout nějaké řešení.
Myslím, že ti schopní se nehrnou tam, kde je konkurenční prostředí. Hrnou se tam, kde vidí, že i přes konkurenční prostředí jsou schopni mít nějaký zisk (a ten nemusí být jen finanční). Nikdo nedělá nic zadarmo. Problém ve státním je, že i když děláte vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, za což budete ohodnocen vždy stejně jako kolega, který nedělá nic, protože tabulkový plat, tak jednou za 4 roky, když se vymění politici, se vám změní vedení, a najednou výběrová řízení, která jste dělal doposud, jsou zpětně lustrována s jiným politickým nábojem a vy jste obžalován jak jste to dělal špatně a máte na krku kriminál. To se děje. Potom zjistíte, že onen "pohodlný důlek" je vlastně docela rizikové místo.
No a riziko musí být úměrně vyváženo možností zisku. Protože je však plat tabulkový a vůči riziku je neúměrně malý, půjdou do takového zaměstnání lidé, kteří buď chtějí riziko minimalizovat a tak radši nic nedělají aby nic nepokazili, nebo takoví, kteří si toho jsou vědomi a zisk se budou snažit maximalizovat, třeba tím, že si budou přihrávat zakázky apod...
A zatímco zaměstnanec v soukromé firmě (také to nemá lehké) ví, že se přispívá k zisku firmy a ta, pokud je férová jej odmění a tím mu dává zpětnou vazbu, jaká je jeho hodnota, zaměstnanec ve státním má tuto zpětnou vazbu velmi pokřivenou - i když pracuje, slyší pořád jací jsou ve státním flákači, lemplové a nuly a ještě k tomu nemá zpětnou vazbu ani ve finanční rovině. Vidí, že kolega co sedí důlek je na tom finančně stejně, kolega co hází malou domů lépe a toho často semele.

Takže řešením by byla dle mne jen změna systému. Osobně si myslím, že to nikdo lépe nevymyslí a tak se přikláním k libertariánství - minimálnímu státu. Jakmile se totiž někde porcují cizí peníze, tak to vždy dopadá stejně.

A jak byste si to konkurenční prostředí představoval?

Možnost přejít ke konkurenčnímu státu máme už dneska. Jo, není to úplně jednoduché, ale to není ani spousta jiných přechodů. ;)

A jak byste si to konkurenční prostředí představoval?

Tím myslíte, abych ocitoval z nějaké knížky o tom, jak vést zaměstnance?

Ne, tím myslím jak by takové konkurenční prostředí ve státní sféře mělo vůbe vypadat. Ony státní úřady mají monopol tak nějak z principu.

@Jiří Havel

Pro začátek by. stačilo vymáhat po úřednících škodu až do zákonné výše - třeba v případě těch zajišťovacích příkazů, kdy nerespektují soudy. Viděl byste, jak by se pod to najednou nikdo nechtěl podepsat. Tím by také vznikl přehled, který úředník jak pracuje a podle toho by mohl postupovat v kariéře, ne podle let, kdy sice pořád něco dělá, ale výsledek je tristní. Horší by skončili na podatelnách a u telefonu. To vidím jako jediný způsob, kdy je protivahou úředníka samotný obnčan/firma. Pokud hodnocení zaměstnance závisí na nadřízeném, který je hodnocený stejným způsobem, nutně to dopadne jak v Černých baronech - hlavně ne žádnou mimořádnou událost :).

Znám osobně úředníků dost, a to, čemu oni říkají týdenní práce, zvládá moje asistentka za dva dny. Pravda, nechodí "do térénu", takže si nákupy dělá až po pracovní době. Taky nad prací přemýšlí a nečeká, až jí přijde písemná instrukce shora + školení, kde jí psaný text ještě nahlas přečtou.

A kdo by po nich měl tu škodu vymáhat? A po kom konkrétně by to mělo být?

Když v práci něco podělám, tak za tu škodu zodpovídá firma resp. nadřízený. Všechno jde primárně za nimi a až oni se pak budou hojit na mně, pokud jsem něco zanedbal. A pokud to bylo na jejich příkaz, tak vymůžou leda tak velké kulové. Nepřipomíná vám to něco?

V případě těch zajišťovacích příkazů ti úředníci dělali to, co po nich jejich vedení chtělo. Proč by v jejich případě mělo být špatně, když ten průšvih neodskáčou oni ale právě to vedení? Nebo si myslíte, že to byla jejich vlastní iniciativa?

V případě těch zajišťovacích příkazů ti úředníci dělali to, co po nich jejich vedení chtělo. Proč by v jejich případě mělo být špatně, když ten průšvih neodskáčou oni ale právě to vedení? Nebo si myslíte, že to byla jejich vlastní iniciativa?

Ne tak docela. Vedení si je vědomé své odpovědnosti a záměrně moc příkazů nedává, jen obecné a špatně vyložitelné směrnice. Aby nenesli odpovědnost. Úředníci si domýšlejí, co asi tak od nich vedení očekává - to je dnešní forma řízení. Pokud úředník nemá pokyn a domyslel si postup sám, pak odpovědnost nese. Jenže se ve veřejném sektoru prakticky neuplatňuje.

Správně by mělo být, že úředník má buďto pokyn podepsaný konkrétním nadřízeným, nebo odpovědnost nese. Teprve, když ji ponese, bude vyžadovat po nadřízených, aby rozhodovali srozumitelně. (A nadřízený bude samozřejmě ve stejné situaci, taky díky tomu bude požadovat jasné pokyny).

V případě těch zajišťovacích příkazů ti úředníci dělali to, co po nich jejich vedení chtělo. Proč by v jejich případě mělo být špatně, když ten průšvih neodskáčou oni ale právě to vedení? Nebo si myslíte, že to byla jejich vlastní iniciativa?

Z velké části to byla jejich vlastní iniciativa, která vznikla v prostředí, kde pouze věděli, co se od nich očekává.

Bože Vy jste naivní. K zajišťovacím příkazům - nevěřím tomu, že by je finanční úřady vydávaly jen tak, z ničeho nic. Ve finále z toho je souboj právníků a protože soudy rozhodují (v ideálním případě) ne podle spravedlnosti, ale podle práva, dopadne to očas v neprospěch finančáku. A to nespekuluji o kvalitě soudů, přece jen okresní soudce nežije ve vakuu, někde bydlí, s někým se stýká - zase spíše na místní úrovni; nejspíše se bude s místními podnikateli znát, mohou to být spolužáci, příbuzní, chodí na spolu golf, stará láska nerezaví a tak - to ale samozřejmě pouze spekuluji.
No a ta výběrová řízení, co jste vymýšlel, to je ukázka odtrženosti reality. Buďto je napíšete obecně, a pak spláčete nad vítězem, nebo je napíšete konkrétně, a máte na krku odvolání s tím, že zadání bylo někomu šito na míru. Mám s tím sice nepříliš rozsáhlé, ale přece jen zkušenosti. Je to přesně jak psal jeden z přispěvatelů výše. Dodavatel vysoutěží zakázku, realizuje ji a danou dobu ji podporuje. Dodané řešení perfektně zná, znají se i lidé a je-li problém, kontaktuje se kdykoliv konkrétní osoba, bez problémů se konzultuje bez ohledu na rozsah smlouvy atd.
No a pak je potřeba podporu prodloužit, čili nové výběrové řízení a zvítězí někdo, kdo podstřelí cenu. Ta sice nebyla jediným kritériem, ale významným, a nemůže ji ignorovat. Je to jasné a jednoznačné číslo, kterému každý rozumí a se kterým se těžko polemizuje. Napsat, že nový dodavatel musí dokonale znát stávající řešení nemůžete - to by vás okamžitě napadli, že jste to připravil pro aktuální firmu. Ostatní kritérií jsou, ať chce chce nebo ne, více či méně rozplizlá, třeba požadavky na kvalifikaci dodavatele (snadno doloží, třeba si někoho vypůjčí), atd. atd. Nový dodavatel bude striktně dodržovat smlouvu, kontaktovat jej můžete pouze stanoveným způsobem a to od-do, na "vyřešení" požadavků má své lhůty, které dodržuje do mrtě atd., atd. No vy jako zákazník na něj nemáte žádný metr. Špatně se vám s ním pracuje, ale zrušit smlouvu je iluze - sice by to teoreticky šlo, je to ale určitě na soudy - a který úředník si je troufne ze své subalterní pozice vyvolat?
Vezměte si poslední případ z Brna, kdy podle mne cíleně a uměle vytvořená firma napadla jednu z klíčových dopravních staveb, velký městský okruh pro "... nadbytečný požadavek na doložení oprávnění ke zkouškám elektrických zařízení." Ona firma, prakticky jednomužná, se přitom o zakázku neucházela. No a teď poraďte úředníkovi, jak má při zadávání zakázky postupovat, ale prosím v každé myslitelné i nemyslitelné situaci.

Ty příkazy měly rozhodně nějaký důvod. Otázka je, jaký.

Je to vhodný klacek, kterým finančák skřípl nějaké lumpy na které zatím nikdo nemohl? Přece jenom, i Al Caponeho dostali za daňové úniky.
A nebo potřeboval Al Čapone skřípnout nějakou nepohodlnou konkurenci?

Největší sranda je, že to nejspíš bude kombinace obojího. Fakt jsem rád, že něco takového nemusím rozplétat.

Ty příkazy měly rozhodně nějaký důvod. Otázka je, jaký.
Je to vhodný klacek, kterým finančák skřípl nějaké lumpy na které zatím nikdo nemohl?

O tom, kdo je lump, u nás rozhoduje finanční správa? Jestli to myslíte vážně, tak potěš koště.

Zajišťovací příkazy jsou v zákonech už dlouhá léta. Jen současní gangsteři ve finanční správě je začali zneužívat.

O tom, jestli je to oprávněné, může rozhodnout jedině soud.
Předběžné instrumenty práva (zajišťovací příkaz, předběžné opatření, ale i příkazní řízení, zadržení osoby (než soud rozhodne o vazbě) atd.) jsou absolutně výjimečné nástroje, kdy má nějaký úřad svěřené oprávnění konat dřív, než může soud rozhodnout. Právě protože se tím předbíhá regulérní právní posouzení, jsou na to stanovené velmi přísné podmínky. Minimálním předpokladem je důvodné podezření. Tedy úřad musí mít v ruce důkazy, že by majetek, peníze, nebo jiný chráněný zájem zmizel dřív, než by soud stihl rozhodnout. Důvodným podezřením není obecný pocit "on s tím může zdrhnout", ale důkazy, že už tak začal konat (např. do areálu najedou kamiony a začnou nakládat majetek, nebo osoba prodává svůj majetek a přesunuje se do zahraničí apod.).

Zajišťovací příkaz (stejně jako vazba) musí skončit okamžitě, kdy pominou důvody.

Bohužel, současná finanční správa ignoruje slovo "důvodné" a koná pouze na základě pocitů. Tím z této oblasti dělá policejní stát, protože závažná rozhodnutí nejsou po právu a ústy soudu, ale jen blbého úřadu. Dále neruší zajišťovací příkazy v době, kdy už nehrozí riziko - prostě je nechává dál běžet, bez ohledu na situaci.

Tohle se prokázalo ve významném procentu vydaných zajišťovacích příkazů.

> O tom, kdo je lump, u nás rozhoduje finanční správa? Jestli to myslíte vážně, tak potěš koště.

Vítejte v reálném světě. O tom, kdo je lump, občas ví celé město a štěbetají si to i vrabci. Akorát na něj oficiálně nikdo nic nemá. viz. ten Al Capone. Jo, obyčejní lidi se občas pletou. Stejně jako se pletou soudci, policisté a kdokoliv jiný.

A ano, zajišťovací příkazy se zneužívají. A jakékoliv protiopatření proti jejich zneužívání se bude zneužívat taky.

O tom, kdo je lump, občas ví celé město a štěbetají si to i vrabci.
Ať si o tom pindá kdo chce, ale ať právo řeší soudy.

Stejně jako se pletou soudci, policisté a kdokoliv jiný.
Ano, pletou se, ale existují nástroje, jak to aspoň částečně zhojovat. Rozhodně nemůžete říct, že když se pletou soudy a Policie, že v tu chvíli může rovnou rozhodovat kdejaký pablb na úřední židli.

A ano, zajišťovací příkazy se zneužívají. A jakékoliv protiopatření proti jejich zneužívání se bude zneužívat taky.
Není potřeba dělat protiopatření. Zločinec má být potrestán. Ten, kdo zneužije např. zajišťovací příkaz, má být potrestán stejně tak. Následně se samozřejmě stane, že některý zločinec potrestán nebude i to, že nebude potrestán ten, kdo zneužil právo. Jenže u nás chybí vůbec ta základní snaha.

@f-k-r

Vše, co píšete, je známé. Ukazuje to na selhání zadavatele - vysvětlím na příkladech.

Máte zkušenost, že současný dodavatel Vám poskytuje jednoho konkrétního technika, kterého můžete kontaktovat i mimo standardní pracovní dobu. Víte, že rychlost vyřešení požadavků je daná tím, že technik Vás zná.

1. Musíte mít v ruce statistiku incidentů, že takovou službu potřebujete.
2. Musíte umět kvantifikovat, jaká je výhoda z toho, že máte k dispozici jednoho technika, nebo lépe, popsat situace kdy se to hodí a nechť soutěžitel navrhne vlastní řešení (např. to může řešit CRM a procesy na straně dodavatele, aby více lidí mohlo supportovat).
3. Můžete požadovat v rámci dodávky např. 2 MD od dodavatele, kdy se seznámí s Vaším prostředím (aby mohl navázat na předchozího).

V takovém případě může nový soutěžitel posoudit rizika, zatímco současný se může přihlásit a podat nabídku podle zkušeností, které s Vámi má.

Samozřejmě nesmíte VŘ šít na míru. Tuto chybu zadavatelé taky dělají. Místo toho, aby popsali, jaký cíl požadují splnit, vypíší parametry řešení. Další příklad, pořízení datového pole pro virtualizační farmu. Můžete buďto rovnou požadovat multigigabit ethernet (např. kvůli tomu, že už máte switche). Tím vyřadíte dodavatele, kteří mají svoje řešení postavené na FC. Opět, řešení existuje.

1. Pořídíte statistiky a predikce pásma a IOPS ze současného provozu.
2. Popíšete situaci u Vás - např. že jsou k dispozici čtyři multigigabit switche, které lze využít (a kolik portů na nich).
3. Popíšete, jaké očekáváte záruky (jestli jen na komponenty, nebo jen na rozchození, nebo na tříletý provoz, nebo jestli chcete provést specifické akceptační testy).
4. Do VŘ vložíte výpočet TCO.

Díky tomu se mohou VŘ zúčastnit všichni dodavatelé, ať už používají technologii jakoukoliv. Vyhodnotíte to podle splnění požadavků a podle TCO.

Když to neuděláte, nevysoutěžíte nic.