"Takže správný postup: vedení poptá nějakou práci od tebe a potom si u sebe ve firmě zařídí součinnost."
To jste asi pracoval pro jinou státní správu než my. V našem případě předalo vedení úřadu podklady a úkoly svým podřízeným i s tím, dokdy to mají udělat. Den následující po dni, kdy to měli udělat, přišlo vyjádření, že to nemohli udělat, protože XY. Za XY dosaďte cokoliv jako že nefunguje heslo, nemají odkaz na webovou stránku, nedostanou se na aplikaci s nějakou chybou VPN, všechny formuláře jsou prázdné apod. Zkrátka věci řešitelné během maximálně jednoho dne. V soukromém sektoru jsme byli zvyklí pořádat workshopy u zákazníků, školit je na místě a s User Acceptance Testy jim pomáhat. Státní správa chtěla jen vědět, co mají udělat, a pak nám řekla, dokdy to udělají. A následně proč to neudělali. Takže ve výsledku to bylo jako u pana předřečníka: šli jsme do ostrého provozu na naše riziko.
"...A od ředitelky jsem slyšel více méně přesně tuhle větu. Ta ředitelka měla okamžitě letět, protože ona je ta, která jim tu práci má rozdávat a hlídat je, aby tu práci skutečně dělali."
To by ale lítali všichni. Na některých úřadech šéfují spíše úředníci, než ředitelé. Identifikovat a rozbít taková "bratrství" je často nadlidský úkon. Formální a skutečná autorita se tam málokdy potká v jedné osobě. Vyhazováním těch s formální autoritou nic nevyřešíte, vy musíte omezit vliv těch se skutečnou autoritou. Což často bývají právě ty zasloužilé pracovnice, co si ještě pamatují různé věci na bývalé kolegy, kteří už ale povýšili.